Na kometě

Výnimočný český režisér Karel Zeman sa pri tomto svojom sci-fi snímku inšpiroval románom "Hector Servadac" od francúzskeho spisovateľa Julesa Vernea. Avšak fimová verzia je od tej literárnej hodne odlišná. V podstate len preberá hlavnú myšlienku. Čiže odtrhnutie kusa Zeme a niekoľkých pozemšťanou neznámou kométou, ktorá preletela v jej blízkosti. Musím priznať, že oveľa viacej sa mi páčila knižná predloha ako samotný film. Nie som spokojný ani s hereckým obsadením ústrednej dvojice. Emil Hortváth ml. a Magda Vášáryová sa mi nejavili ako sympatický párik. Vôbec to medzi nimi neiskrilo. Mám rád Zemanove filmy, ale v tomto prípade doporučujem radšej siahnúť po Verneho románe. *** (30.11.2014)

Pravda, dějově je to trochu utahané, ale nudit se nebudete, pokud se necháte unášet Zemanovou fantazií a vizionářstvím. Technická a triková stránka filmu je jednoduše ohromující (v rámci možností). Vzhledem k době, kdy film vznikl a podmínkám, ve kterých se točil, člověk musí jenom smeknout. Tady jdou prostě všechny ostatní výtky stranou a my, filmoví fandové, jásejme za génia jménem Karel Zeman. (20.09.2003)

V poslední své velké filmové adaptaci fikčních světů Julese Vernea se český režijní génius Karel Zeman nechal volně inspirovat románem Na kometě, který nadto obohatil o výraznou romantickou dějovou linku a opět postavil na (své stěžejní) myšlence čirého pacifismu a protiválečného vyznění. Vznikl tak zajímavý slepenec naivně fantastického filmu, páně režisérovy někdejší filmové Cesty do pravěku a v jedné chvíli dokonce snad jakési československé nápodoby Godzilly, která tentokráte nepřišla z hlubin oceánu, ale přiletěla na kometě z hlubin vesmíru (její originální způsob zahnání dobře postihuje poetiku Zemanových snímků). Film byl výtvarně opět vystavěn na dobových rytinách k Verneovým románům a jeho právě výtvarné zpracování a atmosféra jsou nejhodnotnějšími devízami celého díla. Samozřejmostí je také skvělé herecké obsazení, v němž zaujme především nádherná Magda Vášáryová. Na kometě je důstojné rozloučení velkého režiséra s velkým spisovatelem... (31.12.2011)

Tohle prostě k Zemanovi sedlo nejvíce, vůně exotiky, přelom 19. a 20. století a Verneovské fantazie. Výsledek by nemohl být lepší. Jeho postarší (ale přesto dokonalé) speciální efekty se skvěle snoubí s naivním námětem o životě na kometě. Snad 80% záběrů je bráno přes dokreslovačku, což je technika, kterou Zeman ovládal dokonale a dokázal se tak maximálně přiblížit předloze a době jejího vzniku. Jsem přesvědčený, že co se týče filmů podle knih J. Vernea, je Zeman světová jednička. (13.10.2008)

Takový Kdyby tisíc klarinetů... ale pozor, hrnců. A teda bez písniček a na kometě, no. Pro mě naprostý překvapení a naprostý nadšení - tohle je jednoznačně komedie úrovně Limonádovýho Joeho, ale ani z desetiny tak známá; přitom co do hlášek je na tom Kometa přinejmenšim stejně, co do hereckýho obsazení zrovna tak (skvělej Francouz Filipovský, šejk Větrovec, krásná Vášáryová...), a co se nápadů týče - jejich množství, originality, zábavnosti nebo vtipu -, tak tady je to dokonce úplně jinej svět. Daj se vyjmenovat třeba ty hrnce na tyčích místo děl, úvodní sekvence s objevitelem v koši rozsévajícím vzdělání a dobro barbarským civilizacím (po způsobu radícího Pepina z Postřižin), Effovo imaginární vaření, sklápěcí komíny parníku nebo plašidlo na dinosaury, ale i cokoliv dalšího - a to včetně tý hlavní myšlenky, že celá ta realita s kometou a krásnou Angelikou byla vlastně jen vlhkym (doslova - hahaha) snem fantazírujícího poručíka Servadaca - a že skutečnost má nejspíš daleko prozaičtější (a Effovsky ošklivou) podobu. Z Verna si teda Zeman vzal to nejlepší, co moh, aby z vážnýho námětu udělal skvělou komedii o malichernosti a malosti lidskejch půtek, a povedlo se to dokonale - v tomhle mi film připomínal třeba Podskalskýho Bílou paní, kde teda tim katalyzátorem byla domnělá bílá paní, v Kometě je to zase ten "jinej svět" na cizím, nepozemskym prostředí. Možná filmu drobně nahrává to, že to je takový snový a fantaskní, ale co ten Zeman dokázal bez počítače vyrobit, to je něco nevěřitelnýho - přitom to není o tom, že by si člověk měl začít hned myslet, že to je realita a že to má bejt maximálně vyžehlený, ale je to o tom, že ty koláže a kompozice, který Zeman skládá (z přidanejch obrázků, barev nebo kulis a toho, co je na scéně reálně), ty jsou prostě tak přirozeně pochopitelný a nenásilný (přestože přiznaný), že si pak už jde jen užívat to, JAK to udělal - bez pocitu, že by to mělo bejt míň obrázkový, míň nabarvený, míň cokoliv - protože ta scéna prostě funguje a hlavně je krásná a zajímavá(!), tak všechno ostatní je najednou úplně jedno. Z pohledu dnešní filmový tvorby je pro mě fakt zajímavý si uvědomit, jak různě film může bejt vyrobenej a jak různě může vypadat a působit - po tomhle zážitku si budu muset Zemanovy filmy projít nějak víc, doteď jsem vlastně znal jen Cestu do pravěku, a asi je to chyba, protože i u takovejchhle filmů je očivině úplně jedno, že byly natočený před padesáti lety. Britové! Zapomněli jsme na Brity." "Jsou všude, i v prvohorách..." / "Jestli konec světa nebude, tak ale musíte zaplatit, pani!" / "A nemohli bysme dál žít v klidu a míru? Vždyť doteď nám to tak šlo!" "Nojo, ale to jsme mysleli, že bude konec světa." / "Nebojte, nebude to první bitva, kterou jsem prohrál." (17.12.2018)