Oppenheimer

Před třemi lety jsem se nadlouho rozloučil s kiny Nolanovým Tenetem (který u mne propadl) a teď se do kina vracím symbolicky zase s Nolanem, který mne přivítal svým vzkazem určeným přímo pro diváky pražského IMAXu a já se naučil mít rád bombu... Oppenheimer není nejlepší film, který jsem kdy viděl. Není to asi ani nejlepší Nolanův film. Ale je to film zatraceně dobrý a i díky svému vyznění zatraceně potřebný. Náš národní hrdina Švejk je autorem výroku "i kdyby padla nějaká ta facka", ale spousta dnešních lídrů chce být také národními hrdiny a chová se způsobem "i kdyby padla nějaká ta atomovka": Důležité je zachránit si tvář, zejména co se týče čtyřpísmenné organizace, která není zvyklá prohrávat a je schopná otočit na pětníku svá mnohá předešlá prohlášení, co bylo dříve špatně je dnes dobře podle toho, kdo to dělá. Takže přes všechny vrstvy filmu vyjadřující se k osobní zodpovědnosti za vlastní činy v osobní i vědecké rovině, k politickým rozhodnutím z minula, k přátelství a důvěře, politickým ambicím a tak dále, je v Oppenheimerovi obsaženo i jasné stanovisko k současnosti a je tedy velmi aktuální. Aneb "Řetězovou reakci jsme stejně spustili," jak je ve filmu řečeno. Z filmařského hlediska je třeba chválit vynikající řemeslo, kdy několik časových linií je pointováno zároveň velmi podobným způsobem jako v Dunkirku, dialogy jsou skvělé, kamera dechberoucí, gradace zejména v klíčové scéně testu Trinity je přímo učebnicový příklad, jak stupňovat napětí. Přesto nemyslím, že je IMAX zcela nezbytný pro ocenění všech kvalit filmu, zejména ne ze druhé řady, což bylo jedno z mála míst, kde byla volná místa před týdnem, kdy jsem rezervoval vstupenky :) Taktéž bych se připojil k těm několika lidem, kteří mají drobné výhrady stran až přílišného nadužití hudby, občas by to skutečně chtělo více pracovat s tichem. Ale to jsou drobnosti. Na závěr chci vyzdvihnout to, co je na filmu ze všech jeho aspektů a momentů pro mne nejlepší, a to scéna Oppenheimerova projevu po úspěšném (jak zvláštní slovo v dané souvislosti) shození bomb na Japonsko. To je emocionální štěpení na prvočinitele. Na závěr nezbývá než spolu s Werichem říci "přijde na to, jaká hlava té energii velí." (23.07.2023)

Zatím bych řekl že nejméně divácky přívětivý Nolan. Nicméně je stále velký poctivý kus kvalitní filmařiny, která vynikne hlavně v kontextu toho co v dnešní době vzniká jaksi na koleně (Netflix) nebo s digitální fasádou (Komiksy). Nebylo pro mě vůbec jednoduché se do Oppenheimera zakousnout, ale zhruba v polovině se mě to konečně podařilo. Snímek má za mě dva dosti výrazné vrcholy (první je zcela určitě odpalovací test, druhý je snahou o očištění jména Oppenheimer). Hned po skončení snímku jsem dostal neodolatelnou chuť si to celé pustit znovu a určitě tak v budoucnu velmi rád učiním. Pak snímek docením ještě více. Příště bych si přál aby Nolan zase lupnul nějakou akční laskominu, ale malinko aby ubral na složitosti. 80% (11.12.2023)

// "Now I am become Death, the destroyer of worlds." Ultimátní Nolan, ultimátní biografický inferno plný štěpení atomů i lidského ducha, především však ultimátní kinozážitek posouvající kinematografii zase o kus dopředu. Nejde to zredukovat do vět, musí se to zažít na vlastní kůži, nejlíp v IMAXu. Čistá desítka, po další projekci ale možná zvednu na 11. (: (19.07.2023)

Christopher Nolan v jeho nejdospělejším a nejméně diváckém filmu vtáhnul a ohromil tříhodinovým mluvením o jaderné fyzice a politice. Diváky všech úrovní vzdělání a inteligence. Poklona. Natočit za 57 dní takto soustředěnou, herecky dokonale vedenou, informacemi nabitou a promyšleně sestavenou mozaiku událostí, která ani na moment nepoleví na zajímavosti a historické důvěryhodnosti, je filmařské mistrovství. Že v tom Nolanovi pomohl námět, který se týká každého z nás a všechny nás děsí, není podpůrná berlička. Který jiný režisér by dal tomuto námětu větší drive? Intenzitu a urgenci filmového vyprávění sice boostuje opět hlučně namíchaný soundtrack kouzelníka Ludwiga Göranssona (Tenet), ten je ale originalitou a kreativitou v detailech samostatným dílem hodným obdivu. Brilantní stylizace postav, střih, obsazení herci, které byste zde nečekali a přitom perfektně zapadají (Benny Safdie rulez!). A ty dvě klíčové scény, stavějící bez digitálních pomůcek na základních filmařských elementech, jsou naprostou lahůdkou. Bezprostředně po skončení filmu jsem měl smíšenější pocity, čekal jsem něco jiného, asi jako každý z nás. Časem ve mě ale Oppenheimer roste a jsem rád, že si ho Nolan udělal “po svém”. (16.08.2023)

V mnoha ohledech přesně takový film, jaký jsem čekal, v mnoha ohledech ještě o něco lepší. Christopher Nolan tentokrát zpracoval rozporuplné téma naprosto precizně nejen jako režisér, ale i jako scenárista, protože je sice pravda, že v Oppenheimerovi "se pořád mluví", ale všechny ty mono- a dialogy jsou napsané tak, že se v nich neutopíte. Ano, možná vás jejich tíha někdy na chvilku stáhne pod hladinu, ale ne na dlouho, protože každá taková scéna končí jasně srozumitelnou pointou, na níž zase stojí scéna následující. Chaos (jakkoliv sympaticky bezohledný) jménem Tenet, který trestá i pár vteřin nepozornosti, se neopakuje. To vše s neskutečně skvělým obsazením, jemuž vévodí trio Murphy, Damon a Downey Jr., v chytrém podání dvou rozdílných pohledů na tutéž věc, které se protnou v závěru s mrazivou myšlenkou, jež ve mně dlouho doznívala. (21.07.2023)