Hanebný pancharti

Tarantino hlásí návrat ve skvělé formě!! Prostě takhle to umí natočit jen on, a nikdo jiný se tomu nepřiblíží. Doufám, že se v budoucnosti dočká Oscara za nejlepší režii. Brad Pitt mě neustále přesvědčujě, že jako herec patří ke světové extratřídě a s nadšením čekám na každý jeho další film. O zaslouženém Oscaru za roli Christophera Waltze se nemá cenu ani bavit, to se musí vidět. (24.01.2011)

HANEBNÝ PANCHARTI jsou filmem o jiných filmech, o spalující síle kinematografie a manipulaci, cinefilním vyznáním a ultimativní tarantinovkou, která obsahuje vše z jeho předchozích děl, aniž by se dostavil pocit vykrádání, únavy či sebeukájení se nad vlastní tvorbou. (Pět kapitol s dvěmi hlavními líniemi, které se protnou v závěru, flashbackovou strukturu vyprávění, kdy se setkáváme s flashbacky uvnitř flashbacků, a tak je odváděna pozornost od postavy, která nakonec všechny - včetně diváka - přechytrační, zatímco se díváme na příběh o pomstě, jenž uvědoměle mění styly a vytrhavá ze sledování hudebními a jinými ahistoricismy.) Uvědomělost je prostoupena již od úvodních titulků, jimiž se dává najevo, že budeme sledovat značně "nacionalistickou" (hlavní hudební motiv z ALAMA) pohádku v comicsovém ražení (titulek "bylo, nebylo", jenž je charakteristický pro pohádky a pro comicsy s Asterixem a Obelixem), která přebírá stylistické postupy americké, francouzské a německé kinematografie dané doby (proto ta typologická rozmanitost textu v titulcích)._____ Přitom se jedná o tarantinův nejdiváčtější (na předpremiérách se tleskalo, hlasité reakce během projekce) flm, který je nesmírně komunikativní, přestože je celý založen na konceptu pohrávání si s očekáváním diváka, kdy je každá scéna završena zcela nečekanou pointou, jíž předchází řada odboček a zdánlivé dialogové vaty. A když už si říkáte, že to nemůže být lepší, přestane se odkazovat "jenom" na filmy (na rozdíl od KB Volume 1 není nutné předobrazy znát), ale začne se upomínat i na obrazy inspirované jimi a na knihy o nich (zdá se mi to, nebo je skutečně celá závěrečná sekvence okázalým odkazem - kromě SABOTAGE, samozřejmě - na jednu odpověď Hitchcocka Truffautovi ohledně napětí z Rozhovorů Hitchcock-Truffaut?)._____ Nejdřív hýkáte nadšením a pak si uvědomíte, že vás film dostal, protože vás zmanipuloval (viz co se odehrává na plátně a poté v hledišti v záv. kapitole)... a vám nezbude nic jiného, než parafrázovat Raineova slova: Myslím, Quentine, že je to tvůj majstrštyk. P.S. Napodruhé ještě lepší: přestože je divák již obeznámen se všemi odbočkami a nečekanými vyústěnými jednotlivých scén i celého filmu, užívá si koncept, oceňuje vypravěčskou důmyslnost, opájí se stylistickou podvratností a baví se odkrýváním toho nesčetného množství neuvěřitelně promyšlených odkazů, kdy Movie Connections na IMDb tvoří pouhou cca. 1/5. 10/10 (film roku, nejlepší tarantinovka) (24.08.2009)

Mať v dvaapolhodinovej tarantinovke iba dve delikátne prepracované a príbehom opradené postavy (Christoph Waltz, Mélanie Laurent), pričom ani jedna z nich nie je z kruhov “Bastardov”, to nejde odpustiť. Samotní “Bastardi” film iba chabo lemujú - ich potenciál začal v traileri a skončil v strižni. Všetky ostatné zložky *Cinema Paradiso*. (30.08.2009)

Navzdory tomu, že film má přeci jen trošičku pošramocenou dynamiku, jež v rámci celku nefunguje úplně tak výtečně, jako v rámci kapitol (kde působí famózně), plno zdnánlivě obyčejných dialogů oplývá unikátním vnitřním napětím, i při konverzacích jsou Parchanti atmosferičtí a sledují se s hlubokým zaujetím, ať už pro to, že se na pozadí uvědoměle "hřmí", nebo proto, že se chytře pracuje s diváckými očekáváními (klasická nepředvídatelnost i decentní oddalování potěšení). Přestože Parchanti jsou styloví a oplývají patřičnou nadsázkou, jsou také krutým filmem (nejen díky otevřenému násilí), nezdráhají se v mžiku odpravit i několik sympatických postav. Z řady narážek na jiné filmy jdou některé rozeznat snadno (hudba + pár záběrů jak vystrižených ze spaghetti westernů) a potěší, ale jiné kladou dost velké nároky na diváckou všeznalost, tudíž Kill Bill z mého tarantinovského trůnu nesestupuje... 9/10 (11.09.2009)

Tarantino ve veliké formě a zároveň snad zatím nejvíce nakloněný divákům. Své znalosti filmové historie (a "historie") sice rejža vystavuje na odiv i zde, ale tentokrát nepotřebujete s šíleným děckem z videopůjčovny držet krok, abyste se zatraceně dobře bavili (byť samozřejmě nemáte šanci nasmát se tolik co on sám). Všechny Tarantinovy trademarky jsou zde zkrátka přítomny, a bylo už o tom nabušeno spoustu úhozů a popsáno mnoho papíru, proto jenom vypíchnu, proč se mně osobně zachtělo jít do kina víc než jednou, a proč stále pošilhávám po DVD. Předně jsou tu vynikající postavy, a považte, včetně Diane Kruger a Eli Rotha výtečně zahrané. Samozřejmě umřete smíchy z Brada Pitta, budete se uchechtávat Tilu Schweigerovi, a za srdce (případně jiné orgány) vás bude brát oslnivá Mélanie Laurent, ale stejně zůstanete nejvíc nakřivo z Christopha Waltze, který létá z jedné polohy do druhé rychleji než míček ve finále mistrovství světa ve stolním tenise, a stejně tak dokáže měnit i tempo a způsob svého chování. Noch einmal k francouzské krásce - David Bowie, rudé šaty a mistrovská kamera vám vyrazí dech a budete škemrat o ten správný plakát ještě daleko víc než u Kill Billa (btw tam šlo o tři velmi "bad bad" girls a jednoho boye seřazené před kaplí zády do kamery, muhehe). No a pak je tu ještě ta skupinka malých rolí typu nacistických pohlavárů, která je taky dost vydařená, byť ve zcela jiném duchu než zbytek osazenstva (všichni by mohli obstát v testu reálnosti, ale takoví Adolf s Josefem jsou prostě karikatury). A stejně na něco zapomínám, i když se ještě otřu o opět perfektně vybranou hudbu a v různých odstínech černé barvený humor, protože je tu toho prostě spousta. Aby také ne - dvě a půl hodiny je víc než slušný prostor. A ke cti pana Tarantina je nutno podotknout, že vám to tak opravdu nepřijde, a snesli byste to určitě ještě o něco delší. Takže je jasné, že do toho půjdu a řeknu, že tohle je zatím nejlepší Tarantino. 90% (28.03.2010)