Hřbitov pro cizince

Zřejmě dosud nejlepší a nejsugestivnější televizní dramatické vypořádání se s tragickým osudem československých válečných letců navrátivších se ze služeb britské RAF do republiky po roce 1948. Překvapí zejména tak nezvykle civilní herecký výkon známého baviče Josefa Dvořáka, který dokázal, že v něm dříme i neobyčejný dramatický herecký talent. Vynikají je také scénář Jiřího Hubače, ale to už je tak nějak jev vcelku očekávaný. Režisér Jaroslav Dudek se coby tvůrce specializující se na televizní tvorbu vypořádal s jeho scénářem, respektive původní televizní hrou, velmi obstojně, jako nejoriginálnější tvůrčí prvek se jeví primární důraz kladený na hudební složku filmu, pásmo dobových písní jakoby převzalo zásadní úlohu dobového kontextu. Z budovatelských písní, stejně jako z vizuální stylizace jejich přednesu, jde v podprahové rovině až strach a zjevně je v nich zakódována hrůza dané epochy (stačí se dobře zaposlouchat do textů) - podobnou úlohu však hrají i dobové plakáty, byť jistě nemají tak silnou podprahovou sdělnost a působí jen vizuálně. Jediná věc, která mi tak na této televizní inscenaci vadí, je fakt, že se tvůrci neodhodlali natočit tuto vynikající látku coby celovečerní film, jistě by si to zasloužila... (16.05.2011)

Začína sa mi rozrastať počet televíznych filmov, ktoré boria predsudky voči televíznej tvorbe ako niečomu menejcennému. Tým sa nechcem púšťať do špekulácií ohľadom súčasného seriálového megaboomu, iba mi ide o to, že aj lacné televízne filmy sú občas pripravené s maximálnou precíznosťou. Hřbitov ako po scenáristickej, hereckej, tak aj režijno-kameramanskej stránke nie je nikde odfláknutý. Čo ma potom mrzí je fakt, že tento námet nebol spracovaný pre kino a nebol tak dostatočne ohodnotený. A ni verejnosťou, ani kritikou. 90% (19.05.2015)

Je jen zákonité - ve vazbě na další vývoj polistopadové české společnosti až osudové - , že nejlepší věci o komunistické éře se točily v prvních měsících - už ne letech - polistopadového Česka. Stále totiž přežívala kontinuita nejen peněžních toků, ale i tvůrčích osobností při absenci nic bližšího nevypovídajících peoplemetrů (nejde o údaje, které přinášejí, ale o to, jak jsou trhovecky interpretovány). V tomto případě to platí jak o režii (neprávem proskribovaný Jaroslav Dudek), tak o scénáři (Jiří Hubač), tak o hereckém obsazení, kde nemá smysl vypočítávat jména, protože vysloveně slabý nebo šedě průměrný výkon v této vynikající televizní inscenaci prostě nenajdeme. Osudy národních hrdinů - legionářů druhého odboje jsou tu vykresleny v dikci současného psaní orgánu Českého svazu bojovníků za svobodu NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ - v jejich syrově nahé skutečnosti podle starého úsloví o pravdě "padni, komu padni". Hlavní hrdina, jak zjistíme z bojovné promluvy jeho kamaráda na Pražském hradě, odkud ho odvezou rovnou do blázince za to, že se důsledně domáhá svých demokratických občanských práv, totiž bojoval v proslulém battledresu nejen na západní, ale i na východní frontě v průběhu let 1944-1945 v bojové sestavě 1. československého stíhacího pluku a posléze 1. československé letecké divize (jinak se jeho sovětská vysoká válečná vyznamenání nedají vysvětlit). Ze závěrečné scény křížového pole (zejména z momentu, kdy se na místě křížů objevují postavy padlých hrdinů) až mrazí. Velmi nepřímého společenského zadostiučinění se tito národní hrdinové dočkali na jaře 2005, když byl v Praze odhalen pomník jejich vůdce prezidenta prof. dr. Edvarda Beneše. Jako přímý účastník si vybavuji jejich stařičké tváře (jednalo se o lidi 80-95 let staré), jejich uniformy i sokolské kroje dalších veteránů československé a české demokracie. Srovnáme-li hloubku, ponor, propracovanost psychologie všech postav (ani komunistická část obsazení není pouze černočerná) s tím, co se až příliš často píše nebo hraje o těchto věcech dnes, kroucení hlavy přechází ve fatální malomyslnost. Není divu. Budoucnost by měla přinášet zlepšení výkladu významu, ne zmatení a marginalizaci klíčového tématu. Je nepochopitelné, že se tento skvost naší televizní dramatické tvorby ještě nedostal na DVD nosiče, kam poprávu patří. (28.10.2008)

„Heleďte se, von nic neudělal.“ „To je horší, než kdyby něco udělal.“ Dvořák v překvapivě charakterní roli, své komediantství udržel na uzdě a podal strhující výkon. Bartoška je bez komentáře, Zawadská umí a Šafránková nezklamala. Sousedka u roury u kamen výstižná až nedostižná. Husí kůže, smích, rozčarování, pohrdání. Směsice pocitů poctivě vybalancovaná. Hrušínský s polštáři pod zadkem, Napoleon u Waterloo. Ale hodně nadlouho. A na všechno z výšky shlíží Klema. Řemeslně skvěle natočený a zvěrstva komunismu jakoby mimochodem připomínající snímek. Včetně dobových sborů, písní, melodií. A paní exprezidentová a epizodní, ovšem nikoli nevýznamné roličce. „Kdo v tomhle státě jednou upadne, i když se zvedne, v životě už se nenarovná.“ (08.11.2008)

V každém dobrém komikovi dřímá talent hrát excelentně dramatické úlohy. Dvořák to potvrdil.Zajímavé je, že roli Dvořák ,ze strachu že by na ni neměl, nejdříve odmítl. Inscenace obdržela cenu "Europe"  jako nejlepší inscenace roku 1991. V notesu kapitána Vorla (Jiří Bartoška) je 563 padlých Československých pilotů v Británii. V RAF  sloužilo cca 2500 Čechoslováků, kteří prchli před nacisty z domoviny a nakonec vytvořili jednu bombardovací a tři stíhací perutě.Ne všechny příběhy měly šťastný konec celkem zemřelo v britských službách asi 500 Čechoslováků uvádí se oficiálně. (19.03.2009)