Hlas moře

Působivé ! Tenhle film si na nic nehraje a nastavuje tu zrcadlo společnosti a jejím postojům, které jsou ovlivněné tísíci let vývoje. Názor na euthanasii se nevnucuje, ať si divák sám vybere. Můj údiv pak patří zejména herci Javieru Bardemovi, protože jeho herecký výkon je obdivuhodný. Pro herce jistě negativum, že se jeho postava nemůže hýbat, otočil v klad svého hereckého projevu. Rovněž maskérky si daly záležet. Jen se podívejte na jeho civilní fotky (BTW je mu 36 let), na plátně se pak na vás dívá někdo úplně jiný. Film vůbec má mnoho dalších kladů. Uchvátily mě letecké pohledy, z kterých jsem měla až závratě; také hudba byla moc pěkná a poslední monolog Ramóna (Bardem) nutí k zamyšlení. Mám celkem pocit, že španělská a mexická kinematografie zažívá něco jako renesanci. Po Buňuelovi jsou tu takoví velikáni jako Almodovár, Iňárritu, Cuarón a teď Amenábar. (23.02.2005)

Poetický snímek rozvíjející velmi jímavé existencionální téma o právu jedince nakládat se svým životem dle vlastní svobodné vůle - a nutno podotknout, že opravdu výtečný a patřičně citlivý. Javier Bardem navíc znovu dokazuje, jak velkým hercem vlastně je. Španělská produkce mi začíná více a více imponovat... (22.07.2008)

Herectví Javiera Bardiema, jenž mě oslovil již v jiném biografickém snímku Než se setmí, je odzbrojující i tehdy, představuje-li hrdinu nanejvýš tělesně indisponovaného, jakým je Ramón. Ze záběrů na jeho tvář, ze znění jeho hlasu by se nezasvěcený mohl domnívat, že jde o drama nesmírně vitálního a otevřeného muže, laskavého a bdělého a úspěšně překonávajícího tragický životní otřes, a ne o studii hluboké tragédie trhliny mezi představou o životě a jeho krutým darem. Kdo by se zde odvážil soudit? Na to režisér odpovídá jednoznačně a naneštěstí dosti tendenčně a právě všechny hrdinovy střety s jinak smýšlejícími vyznívají hluše, předpokládatelně – nikdo nedokáže hrdinovu přesvědčení smysluplně vzdorovat, a ten tak nemusí své rozhodnutí znovu přehodnocovat. Nepodněcují jej k tomu ani nová hluboká přátelství. Především komorní scény niterného sblížení s advokátkou Julií se přitom zdají osvěcovat nové životní cesty, ale i kamarádská a vitální Rose má ve své spontaneitě a prostotě sílu něco nového začít. Lze litovat, že obě ženy vstoupily do jeho života příliš pozdě – v čase, kdy mu vtiskla formu ona nevůle setrvávat nadále v nesvobodě, ve vězení vlastního těla. Amenabár vypravuje citlivě a decentně a například způsob, jakým integruje Ramónovy sny a představy do reality, napovídá, že by býval mohl příběh dovést i k opačnému konci, aniž by oslabil jeho jímavost. Nebýt ovšem holé skutečnosti, kterou film tlumočí. (04.03.2024)

Osobně jsem pro eutanazii všemi deseti, proto je mi i poslání tohoto snímku sympatické, ale přesto mé nadšení nedosáhlo vrcholu. Hlas moře není o ospravedlňování eutanazie logikou a argumenty, jako např. Doktor smrt, Hlas moře raději působí na city. vypráví lidský, dojemný příběh ochrnutého muže, který sice svým charismatem předčí většinu životaschopných, ale nepřestává mluvit o tom, že chce umřít. Konverzační složka filmu má svou nezpochybnitelnou úroveň, dialogy jsou zajímavé, padne řada moudrých slov, ale u mě to pořád ne a ne klapnout dohromady a vynutit tu cílenou slzičku na tváři, nebo aspoň silně depresivní pocit jako zmiňovaný, a pro mě lepší, Doktor Smrt. 7/10 (16.08.2011)

Nádhera! Táto ťahavá dráma si ma omotala, hltal som každé jedno slovo Ramóna, cítil s celou jeho rodinou a priateľmi a prežíval krásny filmový zážitok (i keď smutný). Hudba je nadpozemská a ak by som komponoval hudbu, mala by vyzerať presne takto. Množstvo silných momentov. Neubránil som sa ani slzám.......90% (23.07.2008)