Star Trek VII: Generace

Hlavním důvodem, proč mám rád vesmírnou(!) sci-fi, není většinou to "sci", ale ono "fi". Pro představivost je ve vesmíru místa takřka nekonečně, takže se jí místo teorií warpových pohonů a červých děr nechávám unášet prakticky bez zábran. Ale důvod, proč mám rád Star Trek, je ještě trochu jiný a souvisí s tím, že většina sci-fi daleko více než o budoucnosti vypráví o své přítomnosti. Každá doba, kultura má svou morálku, etiku, ideály a také tendenci je do budoucnosti projektovat v destilované a koncentrované podobě. A právě fenomén Star Trek tuhle skutečnost zrcadlí hodně. Baví mě sledovat jeho postupný vývoj a proto tenhle komentář dávám právě na místo, kde se obě generace střetávají. I když spíš než nějaká vize vévodí tomuto dílu Datův emoční čip. Když vás bude zajímat minulost, zkuste zjistit, jak tehdy přemýšleli o budoucnosti. (26.08.2006)

Zase je to díl spíše z nostalgie. Bavily mě pasáže, které zde jsou s Kirkem a případně s Chekovem a Scottym, ale je jich po hříchu málo. Nová generace "Star Treku" mě nijak nebere a nemám k těm postavám takový vztah jako k těm původním. I když jsem seriál nesledoval, tak ve filmech mě dostaly a setkat se s nimi ještě jednou bylo fajn. Alespoň tedy s některými. (10.04.2015)

Všechno v tomhle filmu je tak nějak na půl cesty... příběh patří mezi vlažnější a vyloženě táhlé, humor v podobě Datových emocí překvapivě funguje velice rozpačitě a ani setkání Kirka s Pickardem není bůhvíjak silná událost, která by tenhle film poposunula pár světelných let kupředu. Navíc, legendy nemají umírat tak obyčejně... Na režii Davida Carsona je dost patrné, že do Generations smolil pouze seriály a jaksi se není schopný od té "malosti" epizod odpoutat. Neoddiskutovatelným kladem tak zůstává především vynikající charakterní herectví Patricka Stewarta... A celkem pěkná triková stránka, která vytvořila efektní havárii lodi Galaxy Class. To se jen tak nevidí. Na opravdu dobrý sci-fi film dost málo, na průměrný Star Trek tak tak. (26.03.2007)

Jean-Luc Pickard a James T. Kirk v jednom filmu ... tudíž se dostavila nostalgie TAK těžká, že mě skoro převálcovala. Kosmická loď Enterprise mě zkrátka kdykoli vcelku spolehlivě transportuje až někam do pravěku - a nepotřebuje k tomu warp. Tedy SKORO do pravěku ... někam do sedmdesátých let dvacátého století před černobíle blikající televizní obrazovku, ke které neodmyslitelně patřil seriál "Star Trek" vysílaný na německém kanálu ZDF. Leč fiktivní svět, ve kterém jsem se tentokrát ocitla, značně zaostával za pozoruhodnými účinky energetického jevu jménem Nexus - tudíž mi nečinilo žádné zvláštní potíže se od něho odpoutat. Slabší 3* ... Drobný dodatek z 28. 7. 2014: Prostě jsem nemohla jinak - potřebovala jsem si oživit děj sedmého filmu ... a najednou už mi trochu mystické setkání dvou kapitánů kosmických lodí Enterprise nepřipadá jako ten nejlepší nápad. Protože představuje určitou degradaci Jamese T. Kirka - a to nemůžu jen tak přejít mlčením. Nejspíš chvilku potrvá, než se s těmi zbrusu novými pocity nějak srovnám. (06.06.2013)

Pro opravdove fanousky star-treku naprosto zlomova udalost jedna generace strida druhou a pokud po case vite ze legenda Picard strida legendu Kirka tak musi byt timhle filmem uneseni. Vzdyt je to jako kdyby v dobach jejich nejvetsich casu po boku spolu bojovali Arnold se Silvestrem. To si zadny opravdovy fanousek nemuze nechat ujit. Je v tom sice citi umela sentimentalita a ucelovost ovsem fanousek star treku to zbasti i s navijakem. A ja se hlasim k tem napalenym magorum fanouskum. (09.10.2009)