Proces s vrahy Martynové

Před více než pětaosmdesáti lety, od února do června 1928, plnily stránky novin a časopisů senzační zprávy o velkém soudním procesu. Bylo to cosi mimořádného: před soudem stáli tři novináři, obžalovaní z vraždy. Něco takového se nevidí každý den. Vlastně je záhadou, že se proces za celá léta stal námětem jen pro tuto dvoudílnou televizní inscenaci, která ovšem takřka bezezbytku nutí diváka přemýšlet, jak to asi bylo doopravdy. Vinen? Nevinen? Ta otázka musí trápit každého, kdo se zamýšlí nad osudem jednoho z aktérů případu, spisovatele a lékaře MUDr. Jana Klepetáře (1902 – 1978). Noviny denně přinášely informace ze soudní síně – a celý proces se stal nejen prostorem pro vyřízení hrdelní pře, ale jeho prostřednictvím si starší generace vyřizovaly účty s tou "zkaženou" mladou poválečnou generací, která o sobě tvrdila, že s ní přichází nový lepší svět. Začalo se jí říkat klepetářovská generace. Sám Klepetář vyšel z vězení v roce 1937. Nechal si úředně změnit jméno, pracoval jako redaktor v nakladatelství, po roce 1949 odešel do exilu a v sedmdesátých letech se do normalizovaného Československa vrátil, hnán jedinou myšlenkou: obnovit proces, aby dokázal svoji nevinu. Televizní rekonstrukce jednoho z nejsledovanějších a nejkontroverznějších soudních sporů v historii československého trestního práva se opírá především o kvalitní dobovou atmosféru, včetně věrohodných kostýmů a dekorací. Zdařilý námět, scénář i režii potom provází celý trs mimořádných uměleckých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Munzar, Lukavský, Brzobohatý, Vinklář, Abrhám, Prachař), ale i těch mladých a nejmladších (Pavelka, Heřmánek, Vladislav Beneš, Hartl, Salzmannová a také Iva Hüttnerová). Vražda zámožné Margit Vörösmartyové, jak se oběť ve skutečnosti jmenovala, nebyla nikdy objasněna a její případ dodnes vyvolává celou škálu pochybností a rozporů. Přesto padl na konci soudního procesu verdikt, který obviněné uznal vinnými v plném rozsahu. (01.05.2016)

Po prvním díle prozetím za 4*. ///Druhý díl taktéž dobrý ///Výborný televizní film s dosti zajímavým námětem, režiie spíše průměrná, to je ovšem vynahrazeno kvalitním scénářem a velice dobrými hereckými výkony, Ondřej Pavelka výborný, dále pak skvělý především Vladislav Beneš a v menší roli Luděk Munzar, ostatní herci samozřejmě také dobří. (25.03.2010)

Na konci filmu schází, že po propuštění z basy hlavní protagonista emigroval do USA, vrátil se před 1968, dožadoval nového procesu. Po vstupu přátelských armád a potlačení Dubčekovského snílkovstí zase zmizel v USA, kde i zemřel. Další dva odsouzení zemřeli mladí, jeden údajně na tyfus, druhý neznámo kde, za druhé světové války. (11.07.2011)

Traja intelektuálni kaviarenskí povaľači Pavelka, Heřmánek a Beneš si užívajú zhýralý nočný život v pražských prvorepublikových kabaretoch, kľučkujú medzi veriteľmi aj ženami a popritom trúsia cynické hlášky. Sklapne im, keď sa stanú podozrivými z vraždy vyvolenej jedného z nich a následne sa na súde zapletajú do protichodných tvrdení a pochybných svedectiev. Súdne drámy a vyšetrovanie sú celkom zaujímavé, za zmienku určite stoja herecké výkony kriminalistu Brzobohatého, psychosvedka Abrháma aj advokátov Hartla a Munzara, no aj tak nakoniec nevedú k žiadnym jasným dôkazom viny. Hodne nevierohodne tiež pôsobia zábery z "Tatier" a konfrontácia pražského bohéma s bačovským otcom v ovčom kožuchu so zlou slovenčinou s prízvukom. Inak sa ale atmosféra celkom vydarila a ako televízna inscenácia to nie je zlé. (17.05.2023)

Já mám obecně rád filmy, který jsou inspirovaný něčím skutečným, získávaj tím jistej punc aspoň částečný věrohodnosti (měly by). Akorát by v takovym snímku neměla chybět i herecká autentičnost. Naprosto nevhodně až pitoreskně přehrávající Pavelka a Beneš, kterej se skutečně našel až v dabingu (kde je vážně nad průměr) docela celej narativ sráží do nechtěnýho průměru. I tak mě celuloid donutil si o celym případu něco najít a nakonec: proč ne. (03.01.2023)