Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Najkultovejšia česká komédia , ktorá vznikla po 89 roku. Nech si myslí kto chce čo chce, ako o filme , tak o mojom najvyššom hodnotení, ale tento film obsahuje toľko hlášok a vtipov, ktoré doslova zľudoveli, že to nemá šancu nikto prekonať aj keby sa akokoľvek snažil. Bolek bol a je úžasný a možno poniektorí zabudli aj na jeho pravé meno. Jeho životná úloha a pre mnohých ostane Bohumil Stejskal...Táta mi říkal Bohumile...Bohumile ja ti dám takovou po čuni...on mě měl rád...Nechtěl by někdo králika? Mě se to po dvorě tak rozmnožilo, že to nestačím zabíjet...Poznám to už naspamäť, napriek tomu to môžem kedykoľvek znova. Že nie? Proč? Já sa ptám proč...100% (16.06.2009)

Scénář: Věra Chytilová, Bolek Polívka .. Velice vtipný a velice výstižný popis doby i života na vsi krátce po revoluci. Film už jsem viděl několikrát a stále se mám čemu zasmát.. Kurvanehynoucíklasika. (02.02.2005)

Pomalu se začínám smiřovat s tím, že tohle je snímek, u kterého budu nejspíš nejčastěji měnit hodnocení i komentář :-) Přistihl jsem se, že některé situace mi přijdou vtipnější, než předtím, všichni ti burani jsou taktéž přesní, ale pořád zde zůstává to, že je film po všech stránkách velice nedotažený, zvláště ta moralita je poněkud bezzubá, takže nemá moc velkou účinnost. 50%. (14.03.2006)

Tohle bylo ve svou dobu neprávem ne zcela pochopené dílo paní Chytilové... Snad proto to bylo vnímáno jako taková divná komedie s Bolkem a Donutilem.. S odstupem času a díky poznání je geniálnost tohoto snímku zřejmější. Chytilová už tehdy společnosti nastavila nekompromisní zrcadlo. Ty odrazy sebe sama možná nejednoho diváky vyděsily a možná i - naštvaly. Není lepšího filmu o divokých devadesátých letech. O době divoké svobody, podnikatelů ve fialových sáčcích a bílých ponožkách v mokasínech... Ale i z hlediska dneška ve filmu zvídavý divák leccos najde. Za mne je to 5 pštrosů. * * * * * (18.12.2013)

„Želvy nežeru.“ V roku 1993 som mal 12 a keď som tento film videl prvý raz (a potom som si dal sto repríz), smial som sa tak, až ma brucho bolelo. Pamätám si, ako sme si to s mamou nikdy nenechali ujsť a od rehotu sme skoro padali z gauča. S odstupom rokov však bláznivú komédiu o Bohušovi Stejskalovi vnímam nie ani tak ako bláznivú komédiu, ale skôr ako mrazivé (!) obzretie sa za temnými 90. rokmi. Boli plné podnikateľov v teplákoch, do očí vrážali socialistické budovy s do noci vysvietenými erotickými podnikmi atď. Ten mix čohosi starého a zároveň moderného bol príšerný, gýčový a neviem aký ešte, ale určite nie fajn. Režisérka vynikajúco zvláda prácu i s najnepodstatnejšími postavičkami a to dokonca do takej miery, až máme v mnohých scénach (Karel Gott, scéna z reštaurácie na tému "Nová doba") pocit, že sú to reálni ľudia nakrútení skrytou kamerou. Obzvlášť Bohušova parta hic je skutočne neskutočnou zbierkou sociek, skrachovancov, stroskotancov, nímandov, exotov, týpkov a hňupov (a Jozef Kroner vo mne vždy vyvoláva smútok, v tomto filme nemal nikdy hrať podľa mňa). A keby som hodnotil kultovosť hlášok ("Jak na dno? Do dna!"; "To je moc!"; "Rozhodím ti sandál."; "Hovno z nutrie."; Je tady ten pan Stejskal.") a dialógov (Tak kde jsem to skončil?" - "Na ministerstvu."), musím dať 5*. Lenže o satiru sa snažiaci scenár často stráca tempo, mnohé scény sú zbytočné („Čepičku nechci!“) a technická stránka (strih, zvuk... a to sa v týchto veciach vôbec nevyznám) nepatrí práve k najkvalitnejším. Takže "len" 4*. (29.12.2004)