Šňup

Asi není moc normální ani morální točit filmy o pohodových vysmátých cool feťácích. Začalo to Trainspottingem, pokračovalo to všelijakými těmi Human Traffic, Go či Acid House. Pro mě jsou jeden jako druhý a Šňup není o nic lepší, ale ani horší. Děj by se dal shrnout do dvou tří vět, vizuální hračičky se mi celkem líbily, na víkendové odpoledne ucházející zábava. (30.01.2010)

Fízli závislí na speede (shite) chytajú decko závislé na speede (shite). Jak nemálo pokrytecké :) . Tento film môžem označiť ako veľmi kontroverznú záležitosť. Komu vadí kopa vulgarizmom, plno bizarných a erotických scén, radšej si poriadne privrite oči. Herecké výkony snáď už ani nemá cenu komentovať. Do jedného sú skvelé, ale aj tak predsa musím vyzdvihnúť tri najlepšie. Menovite Jason Schwartzman, John Leguizamo, Brittany Murphy. Šialená jazda s kopou geniálnych, pamätihodných scén. Bravissimo! Guilty Pleasure ako vyšité. (06.01.2010)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)

"It looks like a perfectly healthy green dog." - Pro tenhle film spolu s Blow mám prostě slabost. Oba jsem viděla snad 10x a stejně věřím, že to nebylo naposled... Perfektní Mickey Rourke (i když Spun se prý řadí k jeho horším rolím), jehož řeč z sexshopu je jedním z nejlepších okamžiků filmu, a Brittany Murphy - těm ty role sedly jako vyšité. (21.09.2011)

Zběsilý úlet nacpaný metamfetaminem, psychotripy a groteskními postavičkami. Sice mi občas připadalo, že to Åkerlund s tou předimenzovanou rychlostí přehání, ale na druhou stranu kdo někdy viděl víc lidí na perníku pohromadě, pozná, že zase nebyl tak daleko od pravdy. Chybu nemělo ani obsazení a Brittany Murphy i tady ukázala, proč je jí taková škoda. 80% (01.05.2016)