Coming Home
Návrat domov
Coming Home
Coming Home
Coming Home
Režie:
Hal AshbyKamera:
Haskell WexlerHrají:
Jane Fonda, Jon Voight, Bruce Dern, Penelope Milford, Robert Carradine, Robert Ginty, Jonathan Banks, Charles Cyphers, Olivia Cole, David Clennon (více)Obsahy(1)
Kapitán Bob Hyde v roce 1968 odjíždí z Los Angeles společně s dalšími vojáky do Vietnamu, aby hájil čest a zájmy USA. Doma zanechává svoji přitažlivou manželku Sally, která je najednou sama a rozhodne se dobrovolně pomáhat v nemocnici. Tady se sblíží s ochrnutým válečným veteránem Lukem Martinem, jenž bojuje s depresemi, samotou, a tím, že společnost nedokáže ocenit jeho oběť. Tisíce kilometrů daleko od Sally se zatím Bob pokouší vyrovnat se se situací na frontě, která je zcela jiná, než jak ji podávala oficiální propaganda... Příběh o válce bez války, zato plný opravdových lidských emocí, ukazující nesmyslnost jakékoliv války, z pohledu těch, jež krutě zasáhla. Neobyčejně silné komorní drama, ani dnes neztrácející na své působivosti a aktuálnosti, takový je slavný protiválečný film, natočený režisérem Halem Ashbym. K jeho přesvědčivosti přispívají civilní herecké výkony Jane Fondové a Johna Voighta, příznačná smutná atmosféra, hudba a písně Janis Joplinové, skupin The Rolling Stones, The Beatles a dalších, které evokují dobu konce šedesátých let a myšlenkově doplňují příběh. Snímek oprávněně získal tři Oscary za nejlepší mužský výkon (Jon Voight), nejlepší ženský herecký výkon (Jane Fondová) a nejlepší původní scénář (Robert C. Jones a Waldo Salt), a také řadu dalších prestižních ocenění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (131)
Tentokrát ne o filmu, neudělal na mně takový dojem, jako jeho soundtrack. Na filmovu hudbu nejsem odborník a soundtracky si pouštím zcela výjimečně, ale tento jakoby mi byl ušit na míru. Skvělé písničky, dohrávané dokonce. Za všechny - Bob Dylan, Beatles, Rolling Stones... ()
Tak tohle bylo rozhodně milé překvapení. O válce ve Vietnamu a tamním válečném pekle se toho natočilo hodně (můj favorit je Lovec jelenů s Robertem De Nirem). Na film Návrat domů jsem narazil tak nějak náhodou, hlavně díky účasti mé oblíbené Jane Fonda, ale rozhodně toho nelituji. Na první pohled film v mnohém připomene pozdější film Narozen 4. července s Tomem Cruisem, protože i zde se z války vrací na vozík upoutaný veterán Luke Martin, jehož mladické ideály vystřídala krutá realita a osobní boj proti válce. V nemocnici se setkává s mladou Sally, se kterou se zná ze školy a jejíž manžel, kapitán Bob Hyde se svou jednotkou odletěl do Vietnamu. Luke a Sally se začnou sbližovat nejprve platonicky, nakonec i fyzicky. Tahle falešně vybudovaná idyla se však začne rozplývat v okamžiku, kdy se Bob vrací z Vietnamu stižen posttraumatickým válečným syndromem a o románku své ženy se dozví… Návrat domů není o zobrazení hrůz válečného pekla. Je o příčinách a následcích, o vnitřní síle člověka a odhodlání bojovat dál, i když se člověk nachází ve zdánlivě bezvýchodné situaci. A hlavně, je to film o lásce, přátelství a obrovských emocích. Každý z úhlavní trojice předvádí perfektní výkon ve vzájemně velmi odlišných úlohách. Jane dostala za svůj výkon druhého Oscara, kterého si rovněž odnesl John Voight, podávající zcela jistě nejlepší výkon své kariéry (soudím dle filmů, které jsem s ním viděl). No a Bruce Dern v roli narušeného a podvedeného kapitána ve filmu rozhodně nebyl jen do počtu… ()
Tento film jsem poprvé viděl v roce 1988 a znovu až teď (2009). Film mě tehdy hodně zasáhl a některé klíčové scény, hudbu a atmosféru jsem si pamatoval, což jistě svědčí o mimořádně silném zážitku. Vychází, stejně jako NAROZEN 4. ČERVENCE z životních osudů Rona Kovice, ale tento film je více příběhem ženy, jejíž muž odešel válčit do Vietnamu a ona se mezitím setká ve vojenské nemocnici s Ronem Kovicem, upoutaným nadosmrti na invalidní vozík. Sledujeme přerod důstojnické paničky ve velmi samostatnou a emancipovanou ženu, která nakonec stojí před velmi těžkou životní volbou. Skvělý film, který masíruje emoce, ale i nutí k přemýšlení. Vynikající je zejména herecký výkon Jona Voighta a podle mě i Bruce Derna. Z mého pohledu trochu slabší je Jane Fondová, která prostě občas nepůsobí věrohodně. V době natáčení jí bylo již 40 let a jako naivka (což byla situace na počátku příběhu) opravdu nepůsobí. Oskara si ale zaslouží za zásluhy o vznik filmu. Úžasnou stránkou filmu je i hudba Rolling Stones, Beatles, Jefferson Airplane, Janis Joplin, Boba Dylana, Steppenwolf... prostě to nejlepší z 60/70. let. Zejména pak "Time Has Come Today" od The Chambers Brothers vystihuje dokonale emoci filmu. Někdy ale byl sound mix trochu necitlivý - například, když bratr Vi hraje na kytaru a v podkresu stále dosti silně hraje jiná hudba. Celkově vynikající film, který by ale možná mohl být ještě i malinko delší a jít trochu více do psychologie postav. Třeba postava Rona Kovice je tady hodně letem světem, najednou se rázem, bez katarze a příčiny mění ze "vzteklého krypla úplně na dně" v psychicky silného muže a uvědomělého protiválečného aktivistu. Co je myslím naopak zachyceno úplně skvěle a jedinečně je atmosféra té doby a některé reálie. ()
Film plný pocitů a skvělé muziky! Hlavní dvojice je neskutečně sympatická. ()
Tento týden jsem poslouchal album od Kansas: "Leftoverture". Okamžitě jsem si vzpomněl na tento film, který jsem kdysi viděl v československém kině. Vybavily se mě tři vzpomínky. 1) Že film ve mě tenkrát zanechal silné pocity. 2) Hláška: "Jenom dvě věci na světě smrdí jako ryba. Jedna z toho je ryba ..." 3) Úvodní skladba ve filmu od Kansas "Carry on wayward son". Neznal jsem ji, zapůsobila v kině nečekaně jako blesk z čistého nebe, zůstal jsem v příjemném šoku a obrazně se podělal. Druhý den jsem šel do kina znovu kvůli té skladbě ... ()
11 let před filmem o Ronu Kovicovi (Narozen 4. července) vznikl tento snímek, který je jeho osudem inspirován. Přestože mají oba podobné vyznění, nahlížejí na problemtaiku trochu odlišně - ale oba stejně dobře. Oba totiž působivě ukazují, kterak nesmyslnosti válečných konfliktů berou lidem nejen těla, ale i duše. ()
100% na dobu vzniku neuvěřitelně otevřený snímek. ()
Zajímvavě řešený film o Vietnamu, úvodní scéna mě trochu vyděsila, že to bude zase nějaký protiválečný srdcerváč, ale naopak emocemi spíše šetří. Až tak, že se člověk občas začne nudit. Pro tyto případy je tu naštěstí parádní soundtrack, snad z poloviny Stouni. Have some sympathy, and some taste! ()
Už jen za ten soundtrack bych musel dát 5*. Ten tam sedl, jak máloco. Ostatní už tu dostatečně popsali jiní uživatelé, super snímek. ()
No, uprimne jsem cekala vice, ale kdo me dokonale dostal byl Joh Voight, ktereho jsem nikdy moc nemusela a ani jsem moc filmu s nim nevidela. Jiz nekolikrat zminena skvela hudba byla dalsim plusem, ale me osobne ten neurcity konec nastval, protoze jsem byla pro jasny happy end, holt zenska...po rozlezeni zvysuju na pet, protoze na to porad nedokazu prestat myslet ()
Ze všech filmů co jsem o Vietnamské válce zatím viděl, byl tento nejméně "vietnamský". Ale nemusí jít vždy přímo o válečný film plný akce, bombardování a napalmu, aby mohl mít vypovídající hodnotu. Už název Coming Home mluví sám za sebe. Podobně jsou na tom například i Born on the Fourth of July nebo Heaven & Earth od Olivera Stoneho. Pro porovnání, asi nejdrsnější se mi z této trojice zdál snímek Heaven & Earth, který nejenom že bez příkras ukázal co s člověkem udělá taková válka, ale umožnil vidět kontrast mezi vietnamskou a americkou mentalitou a kulturou. 4. červenec se zase hodně zaměřil na jednoho najivního chudáčka, který nosil snad i spoďáry s vyšitou americkou vlajkou... Všechny svoje názory ale po návratu z Vietnamu otočil o 180°. Docela dobrý film, nebýt nesympatického, ufňukaného Toma Cruise a toho, že film působil na můj vkus moc vlezle. Coming Home z této řady vybočuje svojí nenásilností a docela poklidným průběhem, který dává čas rozhlídnout se okolo a udělat si obrázek o tom, jak lidi válka ovlivnila. Na jedné straně zmrzačený veterán, na druhé kapitán, který odjíždí do Vietnamu a doma zanechává svoji přitažlivou paničku, která je tak někde uprostřed. Ta během filmu projde taky jistým vývojem a celý děj se točí výhradně v tomto trojúhelníku. Je vidět, že na každého měla válka jiný dopad, ale není člověka, kterého by nezměnila. Film už má nějaký ten rok za sebou, ale natočený je poměrně dobře. Pro mě navíc hodně líbivý soudtrack, u kterého mám ale pocit, že ne vždy dobře zapadl do odehrávané situace... byl to spíš takový náhodný playlist na pozadí ()
Film inspirovaný příběhem Ronalda Lawrence Kovice, protiválečného aktivisty a veterána námořnictva, který ochrnul ve Vietnamu díky šrapnelu zaseknutému do páteře. Na mě je to až moc dlouhé a taky Jane Fonda mě nechává ledově chladným. Mnohem radši mám film Narozen 4. července (1989). ()
Trocha toho vietnamského mindráku nikdy nezaškodí. Obzvláště pokud je podpořen vlasatým Jonem Voigtem a písničkami 60. let, které můžu v jakémkoli množství v jakoukoli dobu. ()
Pri uvedení v ČST v roku 1988 bola úvodná pieseň Out Of Time od Rolling Stones otitulkovaná do češtiny. ()
Oproti Haroldovi a Byl jsem při tom je film od začátku vážný, vytrácí se tak skvělý Ashbyho humor, což je škoda. Jinak opět výborný film, který úžasně plyne. ()
Tento film jsem viděl podruhý po cca 15 letech a s odstupem času a taky s možností vědět o vietnamské válce víc. Protiválečný film? To snad ani ne! Přišlo mě to jako film na zakázku. Prostě si někdo v USA řekl „ASI“ jsme v tom Vietnamu trochu šlápli vedle, tak to přiznáme, ale jen ne moc, co takhle natočit film. Hurá a myšlenka je na světě. Pak vznikl tento paskvil, který s protiválečným filmem nemá téměř nic společnýho a až na to, že párkrát uslyšíme, že válka je špatná. No pak to ještě doladíme s „AKADEMIÍ“ a při předávání Oscarů pár teatrálních gest, zamáčkneme slzu a můžeme na Vietnam zapomenout. Snad bude ještě někdy někdo trochu upřímnější ohledně války ve Vietnamu. I když pochybuju, že to bude z americké produkce. Ono to teda ani jako film o příběhu dvou lidí a milostném trojúhelníku za moc nestálo. ()
Snímek byl natočen tři roky po tom, co válka ve Vietnamu byla ukončena a je přímou reakcí na ni. Tohle není žádný milostný příběh o tom, jak se vdaná paní zamilovala do mrzáka. Je to regulérní sonda do myšlení lidí v určité době. Opravdu je jít do války a bojovat za svoji zemi morální povinnost a pocta? Již od prvním záběrů můžeme vnímat zřetelné protipóly. Vojáky, kteří se již z Vietnamu vrátili a ty, které to čeká v nejbližší době. Oproti tomu je tady Sally, oddaná manželka podporující svého muže – důstojníka nadšeného „pro věc“, která s časem stráveným v nemocnici, vidí reálné následky války – následky na lidských životech, přeživších vojácích, kteří si dál nesou vzpomínky a často i fyzická postižení. Byli součástí vojenské mašinérie a vyrovnávají se s tím, že viděli umírat a také sami zabíjeli. Pro mě je to jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděla. Na tomhle snímku je patrné, že není nutné zobrazovat válku, aby byla vidět její hrůza. Nepotřebujete výpravný film a miliony dolarů. Následky sloužení vlasti mluví samy za sebe. Film je to svým způsobem strašně jednoduchý, ale jeho naléhavost je obdivuhodná. Vykreslení hlavních postav a jejich proměna v čase dovádí tento film k dokonalosti. ()
Jeden z mnoha filmů na téma post-vietnamských traumat, nijak zvlášť nevybočující, proto za 3. Co ale stojí za to vypíchnout, je Jon Voight - z dnešní doby jej známe spíše jako herce druhořadých negativních rolí a nepatří k populárním (zde má jen 25 fanoušků). V tomto filmu se ale ukazuje jeho obrovský potenciál, po právu byl za svůj výkon oceněn několika cenami, škoda, že mu pozdější role nedaly možnost příliš vyniknout. ()
Začátek je trochu chaotický, první půlka trochu rozvláčná, ovšem poslední čtvrtina to dohání zajímavou i napínavou gradací. Zde si mi líbí výkon Bruce Derna - pořád jsem čekal, kdy si ustřelí palici. Hudba z konce šedesátých jak jinak než skvělá - nejvíc písní od Roling Stones, ale nechybí ani Hendrix, Simon a Garfunkel, Beatles, Janis Joplin a spousty dalších. Slušný film za 75%, i když znovu ho vidět nemusím. ()
Voight naprosto přesvědčivý, dialogy mezi ním a Fonda naprosto přirozené. Moc dobrý film. ()