Česko,
1998, 76 min
Režie:
Jiří StrachScénář:
Martin ŠafránekKamera:
Petr PolákHudba:
Zbyněk MatějůHrají:
Radek Holub, Klára Issová, Alois Švehlík, Vladimír Dlouhý, Petr Kostka, Zlata Adamovská, Radoslav Brzobohatý, František Němec, Stanislav Zindulka, Oldřich Vízner, Miloš Hlavica, Lubomír Lipský st. (více)Obsahy(1)
Když Vojtěch Hynais, žijící v osmdesátých letech devatenáctého století v Paříži, dostal nabídku k namalování opony Národního divadla, přijal ji. Avšak jeho na tehdejší dobu moderní pojetí nebylo akademicky zkostnatělou komisí akceptováno. Neztvárnil totiž požadované osobnosti české historie, ale umělce políbeného Múzou. Dílo sice dokončil, ale práce na největší oponě v Rakousko-Uhersku nebyla nikdy zaplacena.
Autor Martin Šafránek velmi citlivě rozkryl problematiku morálního selhání za cenu hmotných výhod na straně jedné a odvahu riskovat tyto hodnoty až na okraj sebezničení na straně druhé. Režisér Jiří Strach, který tímto dílem v roce 1998 debutoval, obsadil do hlavních rolí Radka Holuba a Kláru Issovou.
(oficiální text distributora)
Zajímavosti (1)
Anděl Páně (2005)
-
Tehdy na plátnech debutující (ovšem televizně už zkušený) režisér Jiří Strach v čase premiéry filmu okomentoval své hlavní herecké spolupracovníky:
- Ivan Trojan (Petronel): "Nedával jsem mu svobodu typu 'vymysli si celou tu scénu sám' jako někteří jiní režiséři, co stavějí na improvizaci, naopak jsem mu velmi přesně říkal, jak bude vypadat aranžmá scény, jaký rytmus by v té scéně měl být, a on to nejen velmi přesně naplnil, ale ještě dokázal v rámci tohoto svázaného zadání přijít se spoustou dalších nápadů. Nabízel úžasné mikrosituace a mně už stačilo jenom vybírat: 'Tohle je bezvadný, tohle už je moc, tohle už jsi v jednom záběru dělal, zkus vymyslet něco jinýho...' A on to vždycky vymyslel! Lucka Konášová sice na začátku mluvila o tom, že postavu Petronela psala s představou Louise de Funèse, ale já ho tam pořád moc neviděl. A ani Ivan to tak nepojal, protože on je ještě lepší než Funès. Na pětníku dokáže hned tři věci: pobavit, dojmout a ještě mít v očích pravdu. Takových herců moc není."
- Jiří Dvořák (Uriáš): "Hrál u mě hlavní roli v televizních filmech Vůně vanilky a Vyvraždění rodiny Greenů, takže vím, jak moc dobrý herec to je. Navíc velmi dobře pochopil, že Uriáš je sice jednou z hlavních postav, ale že pořád musí zůstat především Petronelovým nahrávačem. Jako poťouchlý pokladač banánových slupek, který dokáže v pravou chvíli pomoct, se v žádném okamžiku necpe dopředu a paradoxně právě díky tomu si všimneš, jak je skvělej. Naprosto přesně pochopil, kde je jeho místo."
- Jiří Bartoška (Pánbůh): "Jen tři lidi u nás můžou hrát Pánaboha: Václav Havel, Václav Klaus nebo Jiří Bartoška. Havel už ve filmu hrál, Klaus teď nemá čas, tak to zbylo na Barťáka. Ne, vážně, Jirka je obecně vnímanej jako doyen českého herectva. Jednak dím, co všechno odehrál, a jednak tím, že si ve Varech třepe rukou s největšíma americkýma hvězdama. Nemohl a ani jsem nechtěl volit jinak."
- Zuzana Kajnarová (Dorotka): "Původně jsem měl vybranou jinou Dorotku - Lenku Zahradnickou -, jenomže natáčení jsme museli o rok odložit, vzali ji na DAMU a z 1. ročníku mi ji nechtěli pustit, musel jsem proto hledat jinde. Ze všech hereckých škol jsem si nechal svolat dívky, které by mohly připadat v úvahu. Bylo jich sice kolem osmdesáti, ale vybírat prakticky nebylo z čeho. Školy berou samé šedivé myši, stavěné na velké umění, ale 'princeznu' mezi nima nenajdeš. Produkce mi sice pořád strkala pod ruku fotku Zuzky Kajnarové, ale byla to taková divná černobíla fotka, ze které sálal šílený sex-appeal, tak jsem ji vždycky zavrhnul. Oni mě ale naštěstí moc neposlouchali a Zuzku mi přivedli ukázat naživo. Uviděl jsem ji, deset minut si s ní povídal a měl jasno: Tohle je Dorotka. A bez kamerových zkoušek."
- Oldřich Navrátil (správce): "Můj táta z Bylo nás pět, tak jsem musel stárnoucímu fotrovi dohodit nějaký živobytí, ne? Olda mi hrál spolu s Dášou Veškrnovou v mém vůbec prvním školním filmu Klekání zvoníme. Měl malou roli, ale pomohl mi. Spousta lidí ne. Navíc jsem věděl, co dokáže s očima, že z nich může koukat pedantství a jistá faleš až zákeřnost, a přesně tohle správce potřeboval."
- David Švehlík (hrabě): "Ze všech stran jsem o něm slyšel, jak je šikovnej, ale sám jsem ho nikdy neviděl. Jeho obsazení jsem risknul, rozhodl jsem se pro něj ještě dřív, než jsme se poznali. Musel jsem o něj ale bojovat s Karlem Smyczkem, který v tu dobu chystal Dobrou čtvrť. Karel chtěl, aby v ní měl David jako tělocvikář vlasy nakrátko, ale já jsem ho zapřísahal, ať ho nestříhá, že potřebuju pana hraběte s dlouhými vlasy. Obě natáčení navíc časově kolidovala, takže jsme museli svést bitvu o termíny. Karla jsem nakonec uprosil, on roztočil Dobrou čtvrť s vlasatým Davidem a já mu po pár dnech řekl, že natáčení Anděla musíme kvůli penězům o rok odložit..."
- Klára Issová (Panna Marie): "Klárku jsem viděl jako patnáctiletou v jejím vůbec prvním představení na konzervatoři. Zpravidla to bývá tak, že studenti z vyšších ročníků hrají hlavní role a prváci tam jen tak proběhnou, ale když vyběhla na pódium ona, ostatní mě přestali zajímat. Koukal jsem jako u vytržení na ty její velké oči a bylo mi jasné, že tuhle holku bude kamera milovat. Když jsem s ní točil pro televizi Genije vlasti, připadala mi úžasná, čistá a krásná jako Panna Marie. Říkal jsem si, že kdyby dneska žil Leonardo da Vinci, tak jedině ona by mu mohla stát modelem. No a pak si představ, že uteče pár let, přistane si na stole scénář, ty v něm čteš a najednou narazíš na postavu Panny Marie! copak jsem mohl obsadit někoho jiného Klárka pro mě byla dokonce natolik nepostradatelná, že bych kvůli ní i odkládal natáčení."
- Josef Somr (rychtář): "Můj nejobsazovanější herec, pracovali jsme spolu už počtvrté. Mně je s ním tak dobře, že se to nedá ani popsat. Pepíček je naprosto přesnej herec, dokonalej profík a ohromně fajn chlap. Nikdy si nestěžuje, nikdy se nevzteká, nikdy se nenaštve... ohromná učebnice pokory." (NIRO)