Nepohodlný

(1001) Já teda vím, že pořád blábolím o tom, že budoucnost kinematografie leží ve slučování neslučitelných žánrů, ale když se doprostřed politického/korupčního thrilleru vloží čtyřminutová scéna, během které šedý muž za sklem brečí, protože přes sklo vidí do růžové zamilované minulosti, kde on a jeho růžová zamilovaná žena leží v posteli a říkají si růžové zamilované věci (což už jsme navíc v jednom předcházejícím flashbacku všechno viděli!!!), tak si jako divák připadám obtěžovaná záměrem polidšťovat postavy za každou cenu a manipulovaná k soustředění se na krávoviny místo na ty věci, které jsou důležité. Což se přirozeně projeví mou hněvivostí a pohrdáním směrem k celému filmu. Zkrátka provedení je hodně líbivé, což mě znechucuje, protože při pohledu na třeba Tinker Tailor Soldier Spy lze spatřit, že to jde i jinak. (09.03.2014)

Vůbec jsem nevěděl, co mám od Nepohodlného čekat, a popravdě řečeno jsem na to nepřišel ani po prvních třiceti minutách, kdy jsem si v kolotoči časového prolínání a skoro autentických afrických pasáží připadal trochu nepatřičně. Ovšem následně Meirelles rychle naznačil, jakým směrem se chce vydat, nechal příběh plynuleji ubíhat a v poslední třetině mi připravil jedno z nejpůsobivějších lidských dramat za hodně dlouhou dobu. Na jedné straně pohled na aktuální problém, zobrazení africké bídy a špinavosti naší společnosti, naproti tomu láska dvou lidí, jejichž kroky vedly právě tam, kde se v očích vyšší moci automaticky stávají nepohodlnými. A to všechno skloubeno tak dokonale, s velkým citem a hlavně myšlenkou, že i přes nudnější rozjezd jsem byl nakonec nejen absolutně spokojen, ale možná i trochu dojat. Rachel Weisz je opravdu výborná, možná jedna z nejlepších hereček současnosti, ale v mých očích byla přeci jen trochu zastíněna Ralphem Fiennesem, jenž opět celý film táhne výhradně na svých bedrech, a minimálně oscarová nominace by byla také na místě.. Rozhodně doporučuji každému, komu není současná africká situace vyloženě lhostejná. (02.11.2012)

Z té celé řady novějších "politických drama", vyjadřujícím se k současným civilizačním problémům, patří tenhle film mezi ty nejlepší (spolu třeba se Syrianou, když vzpomenu na podobné filmy z poslední doby). Tentokrát na paškál přicházejí problémy dnešní Afriky, vzrůstající vliv nadnárodních farmakoceutických společností a škodlivé zasahování do činnosti nevládních organizací ze strany zkorumpovaných úředníků a vládních činitelů. Na rozdíl od trochu divácky odtažité a chladné Syriany je Meirellesovo dítko vyprávěno srozumitelněji (žádné "topení" se ve jménech nehrozí) a díky velkému tématu lásky až za hrob i emocionálnější, včetně působivého konce, který výsledný dojem zvedl na absolutno. Výkon Rachel Weisz se mi na Oscara nezdál, ale scény s ní jsem měl před očima i po skončení filmu. Že bych se zamiloval? :o) (09.01.2007)

Aj by som dal plný počet, ale to by ma mohli obviniť, že je to kvôli silnej téme. Toto je však dobrý film bez ohľadu na to, o čom je. Ústredný manželský vzťah je skvelo vykreslený (takmer ako vo FONTÁNE), je to dobre natočené a ešte lepšie rozprávané. Film s jednoduchým príbehom ani chvíľu nenudí a je dostatočne hlboký, aby dokázal dojať... (05.03.2011)

Miluju Město bohů, takže na tenhle film jsem byl hodně zvědavý. Meirelles vyměnil kontinent, ale režijní styl nezměnil. Kamera a střih jsou opět na nejvyšší úrovni. Film není tolik vizuálně působivý jako Město bohů. Herecké výkony jsou úžasné. To samé se dá říct o příběhu s dojemným vyvrcholením. (08.10.2006)