Nepohodlný

Postavit se drzosti "vyspělého" světa, který si osobuje právo cokoli si beztrestně vůči bezmocným dovolit, je aktivita hodná chvály. Přesto, že v počínání Tessy a hlavně jejího manžela, který je tak zaujat zahradničením, že nepostřehne, jak celé dny tráví čas jeho všetečná manželka, je mnoho naivního (např.otázky jsou kladeny sice správným lidem, ale ve špatnou dobu a na špatných místech, informace nemají jen špičky, ale i malé rybky, jen manžel ne), mě blaží pocit, že Meirelles nakalkuluje a nevyhrocuje na efekt, naopak cítím upřímnost a naléhavost. A pak ještě nelze nezmínit skvělou kameru a přesvědčivý výkon Ralpha Fiennese. (25.04.2006)

Vedel som, že po opätovnom zhliadnutí to bude mať iný nádych a tú správnu šťavu. Aj keď sa zdá film ako vrelá, citová dráma, na jej pozadí sa odohráva strhujúci thriller z okraja spoločnosti, v Afrike. Meirelles potvrdil, že má pre toto prostredie veľký cit. Afrika sama o sebe potrebuje veľa na to správne nastolenie problému, ktorým farmaceutická konšpirácia rozhodne bola. Niečo k hercom? - balada. A rovnako ako pri 'City of Gods', aj tu musím teda po druhom raze pridať na hodnotení. 90%. (21.04.2006)

Docela působivý politický thriller o praktikách farmaceutických společností. Vynikající kamera, která snímá skoro až dokumentárním stylem. Hlavním kladem filmu jsou ovšem prvotřídní herecké výkony. Ralph Fiennes dostal po delší době konečně roli, ve které se mohl naplno předvést a to také udělal. Ještě lépe však ovšem svoji roli zahrála Rachel Weisz, která zde podala bezpochyby svůj životní výkon a Oscara dostala zaslouženě. Film se mi tedy vcelku dost líbil ovšem ke konci už ztrácí své tempo a konec je velice natahovaný. Na scéně se objevují další a další nové postavy a ke konci už jich až moc. I tak je to ovšem film velice působivý a za velice silné 3* (14.03.2006)

Na knihy Johna Le Carrého si dost potrpím a od dob Krejčího z Panamy ho řadím mezi top10 svých nejoblíbenějších spisovatelů. Jeho styl je výjimečný v tom, že se nic neděje a zároveň se toho děje strašně moc, stejně jako jakousi paralelou mezi realitou a fikcí a závěrečným nepříliš šťastným koncem. Jakožto bývalý příslušník tajné služby a americké vlády, Le Carré ví až moc dobře, jak to funguje v jejím zákulisí a dnes patří mezi největší kritiky imperialistické politiky silných států vedoucích k utlačování těch slabých (skutečně doporučuju jeho knihu Absolutní přátelé). Na tohle se člověk musí připravit, protože tohle v závěru i dostane. Jeho filmy neodsýpají rychle, nemají vybičovaný děj, spíš vám ukážou krátké záblesky životů několika lidí, kterým politika nakonec rozvrátí životy. A přesně takového mám Johna Le Carrého i ráda. (10.06.2006)

Z té celé řady novějších "politických drama", vyjadřujícím se k současným civilizačním problémům, patří tenhle film mezi ty nejlepší (spolu třeba se Syrianou, když vzpomenu na podobné filmy z poslední doby). Tentokrát na paškál přicházejí problémy dnešní Afriky, vzrůstající vliv nadnárodních farmakoceutických společností a škodlivé zasahování do činnosti nevládních organizací ze strany zkorumpovaných úředníků a vládních činitelů. Na rozdíl od trochu divácky odtažité a chladné Syriany je Meirellesovo dítko vyprávěno srozumitelněji (žádné "topení" se ve jménech nehrozí) a díky velkému tématu lásky až za hrob i emocionálnější, včetně působivého konce, který výsledný dojem zvedl na absolutno. Výkon Rachel Weisz se mi na Oscara nezdál, ale scény s ní jsem měl před očima i po skončení filmu. Že bych se zamiloval? :o) (09.01.2007)