Skafandr a motýl

Velmi dobrý film, který divákovi přiblížil nástrahy života, který nemusí být vždycky tak jednoduchý. Může se stát, že nebudete moc chodit, uvidíte na jedno oko, už nikdy neřeknete jednu souvislou větu, aby vám jiný rozuměl... Vše je to velmi strašidelné a mrazivé a Julianu Schnavelovy se to povedlo vystihnout velmi dobře. Kdyby udržel svou formu, z pohledu oběti, po celý snímek a nikdy by se neodchýlil, jeho práce by byla geniálním dílem a studií života v utrpení uzavřené mysli. On se toho však nedokázal držet, takže druhá půlka filmu už není tak působivá a mrazivě reálná. Škoda, protože herci jsou skvělý a to ani nemluvím o kameře. Chybělo opravdu pramálo, svižnější tempo a definitivní uzavření do světa jednoho muže, a šlo o věčný klenot. Přesto by tento snímek neměl uniknout žádnému milovníkovi francouzského filmu, protože pro mě je to o hodně zajímavější a působivější než například životopis Edith Piaf. (23.07.2008)

Stylově neskutečně vymakaná citovka s Noirtierem 21.století v hlavní roli, jen těch Valentin ho obskakuje víc. Neviděla jsem film, v němž bych se od prvních vteřin tak silně ztotožňovala s hlavní postavou. Díky kameře jsme od úplně prvního záběru uzamčeni v Baubyho těle, prožíváme jeho hrůzu a bezmoc – ne nadarmo se o syndromu uzamčení tvrdí, že je ta nejvěrnější nápodoba pohřbení zaživa. „Skafandr a motýl“ má vlastní a promyšlený styl vyprávění a dějový oblouk, který bohužel tak úplně nefunguje. Jak Bauby objevuje, že se může ze své paralýzy vymanit pomocí svých představ a paměti, i kamera přestává simulovat jeho oko a začne se rozhlížet kolem. Pro film to ovšem znamená postupný návrat k tradičnějším postupům, v podstatě rezignaci na svůj unikátní styl a ono zpočátku silné ztotožnění s postavou znatelně klesá, až ze Skafandru v poslední půlhodině nezbyde nic než obyčejné drama se slušnou kamerou a solidně okopírovaným Tiersenem. Škoda, těch pět bych bývala dala děsně ráda. PS: první titulky po snad 10 letech, které jsem dobrovolně dokoukala do konce. (19.11.2009)

Láska mezi dvěma lidmi je magická a povznášející, avšak není na světě silnějšího pouta, než je láska k životu samému. Pokud je člověk odhodlán hrát svou úlohu až do samotného konce, překonat problémy a radovat se z maličkostí, je za každých okolností neochvějným pánem své vlastní existence. A tento film- deprimující, ale zároveň povzbudivý, statický, ale současně plný života- je toho zářným důkazem. Nesrazilo mě to sice do kolen a nemám ani potřebu to někdy vidět znovu, ale svého života (a hlavně zdraví) si opět vážím o trochu více. :D 85% (04.11.2013)

Námět versus forma. Z filmařského hlediska, hlavně za tu geniální práci s kamerou, bych tomuhle filmu udělil metál. Všechny ostatní vizuální hrátky záleží na tom, jak velké empatie si dokážete k hlavnímu hrdinovi vytvořit. Opravdu nedokážu posoudit, kam kvality tohoto snímku sahají. Jednu chvíli mě uchvacuje Amalricovo minimalistické herectví, které dokáže obyčejné srdceryvné scény povznést na zcela novou úroveň, ale zároveň samoúčelné artistní výlevy na skafandry a motýly na mě působí docela chladným, ne-li zbytečným dojmem. Každopádně zvolený "cynický" úhel pohledu je v tomto žánru docela nevídaný. Za tuhle odlišnost patří Schnabelovi jednoznačné plus. 85% (18.09.2010)

Locked-in Syndrome → E S A R I N T U... , → Jean-Dominique Bauby . Ako som pred nemalou chvíľou sľúbil, podujal som sa na obtiažny, fyzický film Skafander a motýľ, od profesionála Juliana Schnabela, ktorému som sa ale dlhú dobu vyhýbal, pretože som ešte nebol „mentálne vyspelý” , aby som ho zvládol na jeden záťah. Je to predovšetkým extrémne náročná, filmová záležitosť, ktorá ale nie je určená pre úplne každého jedinca ? Oslovili ma v ňom najviac : 1. herecký výkon Mathieua Amalrica, ktorý sa strhujúco prevtelil do J-Do Baubyho, a síce to neprebehlo až takým extrémnym spôsobom, ako keď sa upútal na vozík Daniel Day-Lewis, čo taktiež stvárnil reálne jestvujúceho človeka - Christyho Browna vo fenomenálnom snímku - Moja ľavá noha, stále sa jedná o kvalitatívne vyvážený výkon, hodný rešpektu a obdivu ! Bauby komunikuje i svojim vnútorným hlasom, ktorý počuje iba on sám, ale najmä rozumie všetkému, čo mu rozpráva protistrana, čiže pomocou špeciálnej abecedy bol schopný žmurkaním svojho oka nadiktovať terapeutke knihu, podľa ktorej sa nakrútil veľmi podarený film z roku 2007, pričom vtedy mali premiéry parádne snímky, na aké môžme dnes už iba spomínať so smutnou nostalgiou na tvári... Zaujímavá je účasť dvorného d. p. Stevena Spielberga, 2. Janusza Kaminskiho, ktorý naprosto špeciálnou metódou sprostredkováva svet Jeana-Dominiquea Baubyho + 3 .STRIH - strihačky Juliette Welfling, je fantasticky účinný ! PS : 4. Režisér Schnabel nakrúca naozaj výnimočne, a našťastie nie je tak filmovo plodný, ako trebárs Woody Allen, čiže už mi nebude extra dlho trvať, pokým doženiem jeho zopár snímkov... Víkend s Julianom stál za to ! (17.02.2019)