Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Pavel VondruškaHrají:
Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Jaroslav Weigel, Genadij Rumlena, Jan Kašpar, Marek Šimon, Robert Bárta, Michal WeigelObsahy(1)
V pořadí objevů čtrnáctá Cimrmanova hra nás zavede do nitra kontinentu téměř nedotčeného civilizací. Čeští cestovatelé se tu setkají s podivným kmenem lidojedů a málem skončí na jejich jídelním lístku. Příslušníci tohoto kmene jsou zvláštní ve dvou směrech: svým vzhledem a svou neobyčejnou učenlivostí. Tyto vlastnosti umožnily Cimrmanovi vyřešit jazykové a inscenační problémy s elegancí, jakou mu ostatní světoví dramatikové mohou jen závidět. Kdyby takové téma zpracoval dejme tomu G. B. Shaw, strávili by diváci v hledišti 5 až 7 hodin. Cimrman tu vystačil (nepočítáme-li úvodní vědecký seminář) s pouhou hodinou. Poprvé v historii Divadla Járy Cimrmana vystupuje na jevišti i živé zvíře. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (217)
Před shlédnutím hry jsem z různých stran slyšel cosi o tvůrčím úpadku autorské dvojice, ale já bych se pod tyto názory nepodepsal. Je pravda, že úvodní seminář má některá hluchá místa, ke kterým však rozhodně nepatří referát o Josefu Václavu Sládkovi. Hra samotná je pak jednoduše geniální. Například scéna se sestřelováním ometáka prostě nemá chybu a její už tak vysokou úroveň na originálním záznamu ještě zvyšuje ten nepřeslechnutelný smích z publika. ()
V této hře, ale již v semináři se objevuje trochu vyprázdnění studnice nápadů autorů. Obojí je milé a vtipné, seminář má několik nezapomenutelných momentů (ačkoli, jména indiánských herců jsem zapomněl skoro okamžitě :-) a hře chybí spád a grády, i (ne)herci působí někdy ve svých rolích rozpačitě. Autoři si stále umí pěkně pohrát s češtinou, ale...Jak mám Cimrmany rád, toto už přece jen není ten starý dobrý Cimrman. ()
"Doktore Žábo, já jsem znal jednoho inženýra Pulce... nejste vy jeho otec?", "Ty Cyrile, jak se řekne,když mě nezabijete,dostanete dary?Ale pane doktore, podmiňovací tvary", "Náčelník: My s vámi nebudeme uzavírat žádné dohody, my vás budeme sníst!Cyril: Ale, sníme! Náčelníku!Náčelník: A jó, dokonavé sloveso...", "Copak jmelí... ale jmelí!", " ....to si ten krám řiďte sami"................. moje hodnocení = 10 z 10. ()
Pro mě znatelně nejslabší kousek. Úvodní seminář je sice v podobném duchu jako u těch lepších her, ovšem v Africe velice abstinuje klasický cimrmanovský humor a je zde použit spíše ten povrchní, který se tolik nedostane pod kůži a jen málokdy se směju nahlas. Příběh byl taky dost slabý. Jednoaktovky mám prostě radši. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. Bohužel podle mě nejslabší hra... ()
Galerie (7)
Photo © Divadlo Járy Cimrmana
Zajímavosti (9)
- Hlas muže, který se během úvodního semináře ptá, zda je možné, aby se porouchalo všech dvanáct válců vzducholodi, patří režiséru Smoljakovi. (MatyM)
- Nejedá se o první hru z repertoáru DJC, kde z úst Jaroslava Weigela zazní slavná otázka ohledně příbuzenstva pánů Žáby a Pulce. (MatyM)
- Úryvky ze hry jsou použity v dokumentu o Zdeňkovi Svěrákovi Tatínek (2004). (mnaucz)
Reklama