Welcome to Sarajevo
Režie:
Michael WinterbottomScénář:
Frank Cottrell BoyceHudba:
Adrian JohnstonHrají:
Stephen Dillane, Woody Harrelson, Marisa Tomei, Kerry Fox, Goran Višnjič, James Nesbitt, Emily Lloyd, Labina Mitevska, Juliet Aubrey, Frank Dillane (více)Obsahy(1)
Rok 1992, začátek Sarajevské blokády. Nepokořitelný duch obleženého města nenechá nikoho nedotčeného, novináře nevyjímaje. Jeden z nich, Michael Henderson (Stephen Dillane), který si vydobyl ostruhy podáváním zpráv z ohnisek napětí po celém světě, ztrácí objektivitu a stává se součástí dění. Zjišťuje, že nic z jeho předchozích zkušeností se nedá porovnat se Sarajevem. Film založený na skutečných příbězích obsahuje unikátní autentické záběry občanské války v Jugoslávii. (Warner Home Video CZ)
(více)Recenze (47)
Velmi dobrá vizuální stránka, syrovost, atmosféra. Nejde o akčně-válečný film, ale o pohled zahraničních reportérů, jejich cestu do Sarajeva. Drama mísí tvůrce s lehce dokumentární formou. 80 % ()
Hodně zvláštní válečný film, podaný z pohledu zahraničních zpravodajů, dosti realistický.. Dějově syrové a nepředvídatelné. Smutná podívaná nejen na trpící a umírající děti, ale na všechny, kdož v tom byli nevinně. Tedy obyčejní lidé.. Ale dosti o filmu. Sarajevo potažmo celá bývalá Jugoslávie, zničená jedním z nejkrvavějších (možná i nejkrvavějším) konfliktů posledních let, v rukou několika desítek ´´politiků´´, kteří se fotografují, smějí do kamery a předkládají vám svou pravdu, tak jako je tomu vždy v každém válečném konfliktu. Občas se mě zmocňoval neskutečný vztek.. ()
Polodokumentární snímek západního pohledu na válku snažící se u lidí vzbudit soucit. Preferuji pohled zemí, kterých se to bezprostředně týkalo. ()
SNAJPER - DAN I NOĆ ! Tento nápis jsem kdysi viděl na dobové fotce z rozstřílené Jugoslávie a přestože to nemuselo být zrovna ze Sarajeva (ale klidně z Bihaće, Mostaru, Banja Luky nebo z Vukovaru), byla to jedna z nejlepších válečných fotek, co jsem kdy viděl. A stejně tak tento skvělý film skvělého režiséra a se skvělými herci. Tohle vás dostane. Budete brečet a budete mít depresi, protože UVIDÍTE VÁLKU takovou, jaká doopravdy je. Jeden z nejlepších válečných filmů až témeř hraničící s hraným dokumentem. MUST SEE. ()
Skoro dokumentární film o válce. Mělo by se točit více takových filmů. ()
Jak se žije ve válce. Film viděný z pohledu novinářů v obléhaném Sarajevu; víceméně hraný dokument. Těžko pochopitelná, ovšem tam běžná každodenní krutost, prokládaná "politickou korektností" těch, co by to mohli změnit. Smutné. ()
Mělo to být něco unikátního, něco skvělého, něco, co nám prostě vytře zrak a ukáže nám hnus a strach války. Tady je to však přesný opak. Hra na city tu prostě nejde, celé se to táhne jako smrad. V takovémhle případě bych bral válku jako sport a rád bych se do ní podíval. ()
Určitě mne kdysi zasáhlo, leč dnes už si bohužel ni nepamatuju proč... :-( ()
Je to z období co mě zajímá, některé záběry jsou šokující a přitom se jedná o realistické zobrazení. ()
Nemůžu se zbavit pocitu, že by to šlo i lépe. Nic proti dokumentárním záběrům mrtvých (nejen)dětí, ale když tvoří polovinu filmu, přijde vám pak samotná hraná část tak nějak navíc. Prostředí obleženého Sarajeva s prostřihy na usměvavé západní politiky odvede většinu práce za režiséra, Harrelson a spol, ať hrajou sebelíp, pak vypadají jako úplně z jiného filmu, stejně tak zápletka s holčičkou působí ve srovnání s kterýmkoli autentickým záběrem přinejmenším zbytečně. Vystříhejte hrané pasáže (zvláště tu s četníkama v autobuse, což byl imho vrchol samoúčelnosti), přidejte pár autentických rozhovorů a bude z toho pětihvězdičkový dokument. ()
Dokonalé sprostredkovanie atmosféry zo samého pekla. Vtieravý reportéri,ktorý si robia iba svoju prácu sa menia na humanitárnych pracovníkov. Obetavosť strieda znechutenie nad reakciami politikov,prizerajúcich sa na konflikt zo založenými rukami. ()
Veľmi náročný film, ktorý nám trochu poodhaľuje život vo vojnovom Sarajeve z obdobia niekedy pred rokom 1997. Film vnímam silno aj v súvislosti s tým, že som v Sarajeve bol v roku 2005, stopy vojny tam ešte stále boli, no ľudia boli evidentne radi, že sa to skončilo. Welcome to Sarajevo je silné aj pre to, že sa natáčalo bezprostredne po skončení vojny priamo v tom meste a tak nádych dokumentárna nie je iba mylnou domnienkou - kulisy nie sú filmové ale kruto skutočné. Highlit filmu je absolútny záver a Koncert za mir si zaradím medzi svoje najlepšie filmové skladby. Silné, veľmi silné 4* ()
Michael Winterbottom patri k tym reziserom, ktori si robia, co chcu, radi experimentuju, neboja sa progresivnosti, ci odhalenie skutocnosti. Jeho filmy patri k tomu nevsednemu, kontroverznemu; filmy nie pre masove davy. To vsetko sa odrazilo aj vo "Welcome To Sarajevo". Doslova 100% davka reality na filmovom platne - vojna ukazana bez prizmurenia oka. Krute, ale pravdive! ()
Velice silný snímek. ()
Ako drvivá väčšina vojnových filmov z balkánskeho konfliktu nesie aj tento vznešené posolstvo. Pri dobových záberoch vám naskočí husia koža a vďaka nehercom či prostrediu, v ktorom sa film natáčal, máte autentický zážitok. Napriek tomu, s výnimkou úvodu a záverečnej scény, neupúta ničím výnimočným (aj keď to môže znieť trošku cynicky). Priveľmi je cítiť, že to netočil "domáci" režisér. ()
Moc moc moc smutný film. Ukazuje mi naprosto přesný a ten nejhlubší význam slova syrový. Protože při sledování mi chvílemi přišlo že se dívám na dokument. Chvílemi jsem v duchu nadával, chvílemi jsem kroutil hlavou, někdy se mi i chtělo brečet (např u scény kde jsou civilisti zasaženi minometným útokem), někdy jsem jen seděl a nevěřícně hltal ty krutosti. Nemyslete si ale že titulkama to všechno skončí. Ten film ve mě zůstal ještě pár dní po shlédnutí. Bylo mi opravdu na nic a mizerně. Nikdy bych něvěřil co může způsobit "obyčejný" film. Tento měl sílu obrovskou. ()
Mělo by se poukázat na naprosto tragickou režii, některé kusy filmu vůbec nedávají smysl a režisér nemá schopnost vyprávění nějakého ucelenějšího děje. Nechápu zdejší hodnocení. ()
Hodně náročný film, dost mě to vzalo. Možná i více, než jiné jugoslávské válečné filmy, protože Sarajevo znám a mám ho rád. Mnoho míst jsem tedy poznal a bylo to občas těžké. Byl jsem tam naposledy v červenci 2011, město opět vykvetlo ke kráse. Stará Čaršija je ještě krásnější, člověk si snad ani nedovede představit, co se tam dělo a jak to vypadalo. Pro mě je to nejkrásnější město Evropy, srovnávat se dá snad jen s Lucemburkem a Prahou... ()
V roku 1984 privítalo Sarajevo celý svet počas ZOH. O 8 rokov neskôr vítali v Sarajeve desiatky novinárov z celého sveta nápisy na zničených domoch: "Welcome to Sarajevo." Cynický nápis, na ktorý si spomeniem vždy keď vidím transparenty futbalových fanúšikov na preplnených štadiónoch na ktorých stojí: "Welcome to Hell". Vojna v Juhoslávii s pohľadu novinárov je spracovaná v štýle pripomínajúcom príbehy Tvrtka Vujitya. Popri neošúchanom námete by som vyzdvihol Woodyho Harrelsona, ktorý podal v tomto filme jeden zo svojich najlepších výkonov. Neviem čím to je ale Európania (v tomto prípade Briti) dokážu vojnové konflikty zobraziť oveľa vierohodnejšie a ľudskejšie ako USA. Rovnako odporúčam aj ďalší skvelý britský film odohrávajúci sa počas občianskej vojny v Juhoslávii "Válečníci (Warriors)". ()
Vítejte v Srby obleženém Sarajevu, 14. nejhorším místě na světě, kde se denně střílí, ostřeluje, lidé umírají na ulicích a děti jsou umístěny v sirotčinci, který se nachází u frontové linie. Syrový, naturalisticky natočený film, podávaný z pohledu zahraničních novinářů a neschopné OSN. Je rok 1992 a reportér ITN Michael Henderson cestuje do obleženého Sarajeva. Zde se seznámí s americkým hvězdným novinářem Jimmym Flynnem, který vyhledává napínavé příběhy a záběry. Henderson a Flynn se spolu spřátelí, ubytují se v hotelu Holiday Inn, který je hlavním ubytovacím zařízením pro novináře. ITN si najme nového překladatele jménem Risto Bavic, který se stane Hendersonovým překladatelem. Během své práce sledují trýznivé osudy obyvatel Sarajeva, lidi umírající na ulicích, starou paní, která je v šoku a nechápe, co se děje. Z toho jsem měl málem PTSD. Situace se změní, když Henderson obdrží report ze sirotčince Ljubica Ivezic, který se nachází na frontě a ve kterém žije dvě sta dětí v zoufalých podmínkách. Ve Spojeném království jsou však na pořadí dne zajímavější zprávy, a tak se Henderson rozhodne udělat z příběhu sirotčince hlavní zprávu, aby upoutal pozornost veřejnosti na tuhle brutální válku a podpořil evakuaci dětí do bezpečí. Americká humanitární pracovnice Nina organizuje autobusovou evakuaci dětí do Itálie, kterou schválila OSN. Henderson přesvědčí Ninu, aby zahrnula do evakuace také Emiru, bosenskou dívku ze sirotčince. Nina ví, že to není povoleno, protože povoleny jsou pouze převozy k příbuzným do zahraničí. Henderson a jeho kameraman cestují s dětmi v autobuse pod záminkou toho, že o tom napíší novinový článek. Bosenští Srbové však evakuaci brání a autobus musí používat objízdné trasy. Autobus přepadnou zkurvení ozbrojení Četnici a násilím z něj vytáhnou několik bosenskosrbských sirotků, včetně malého bratra jednoho kluka – to bylo fakt kruté. Četnici je naloží do náklaďáku a odvezou zpátky. Henderson se s Emirou vrátí do Londýna a adoptuje ji do své rodiny. Po několika měsících se však ozve Emiřina odcizená matka. Henderson se tedy vrací do obleženého Sarajeva, ve kterém kvete organizovaný zločin a hledá Rista, ze kterého se stal bosenský voják. Henderson jej požádá, aby mu pomohl najít Emiřinu matku. Emiru dala její matka do sirotčince pod tlakem rodiny. Risto je ve svém domě zabit odstřelovačem, a tak musí Henderson požádat o pomoc Zeljka, vrátného v Holiday Inn. Zejlko mu pomůže dostat se k Emiřině matce, která však nakonec souhlasí s tím, že Emira bude v Anglii šťastná a podepíše adopční papíry. Hlavním motivem filmu je však zesměšňování toho, že úředník OSN prohlásil, že Sarajevo je 14. nejhorší místo na světě. Hurun, Ristoův přítel a violoncellista říká, že zahraje koncert v ulicích Sarajeva, až bude označeno za nejhorší místo na světě. Na konci filmu uspořádá Hurun „koncert míru“ na kopci s výhledem na Sarajevo a hraje na violoncello stovkám obyvatel a také Hendersonovi a Flynnovi. Koncert je sice krásný, ale zároveň znamená, že Sarajevo se skutečně stalo nejhorším místem na zemi. Zvláštní film, který občas působí jako nepřehledná změť osudů různých lidí, od trpících obyvatel Sarajeva po novináře a který jako by nesledoval žádný konkrétní příběh. Záměrem bylo zřejmě ukázat krutost a brutalitu války v bývalé Jugoslávii, a to se povedlo skvěle. Obzvláště to, že do příběhu byly zahrnuty děti – sirotci hrálo mně jako divákovi hodně na city. A pohled na mrtvá batolata nikdy nezapomenu. Miloševič byl pěkný hajzl, stejně jako je dneska Putin. () (méně) (více)