Džungle před tabulí

Středoškolský učitel Richard Dadier čelí třídě nezvladatelných žáků na novém působišti i stagnujícímu systému, který ho nenaučil, jak si s nimi poradit. Upřímně, čekal jsem od filmu trochu ostřejší hrany. Román Evana Huntera se mi jeví jako mnohem zdařilejší ve snaze diagnostikovat příčiny problémovosti žáků a kromě lamentací taky naznačit možná řešení v individuálním přístupu k nim. Film si IMHO velice dobře poradil s nezbytnou redukcí situací z knihy a není její bezkrevnou ilustrací. Za to palec nahoru. Ovšem v charakterizaci postav zůstává předloze hodně dlužen - násilnická mládež působí leckdy skoro jako organizovaná homogenní skupina. To, že je každý žák pokřivený nějak jinak a z jiných důvodů, film příliš nerozvádí. Proto i Sidney Poitier v roli Millera (Dadierova hlavního protivníka) trochu splývá s davem svých spolužáků a z filmu není tak jasné, proč si právě jeho Dadier vybral jako kandidáta na možné polepšení a stržení ostatních. Glenn Ford v hlavní roli navíc budí dojem běžného, trochu tupého Američana, který poslušně roní slzy při poslechu státní hymny, protože mu řekli, že je to správné, ale jen zřídka projeví schopnost samostatného úsudku, kterou tolik vštěpuje svým svěřencům. V jedné scéně třeba postupně ukáže prstem na každého ze svých kolegů a vyčiní jim za laxní přístup k pedagogice, ale sám nenabídne žádnou účinnou alternativní cestu. Někteří z jeho žáků působí duševně zralejším dojmem než on. V těchto ohledech je kniha a zejména její hrdina přesvědčivější a film nepříjemně často stahuje k průměru právě nevhodně zvolený protagonista. Ale i když je film výsledkem kompromisů, na rok 1955 je i v této podobě značně progresivní a Džungle před tabulí zůstává v mých očích věrohodnější než třeba o 12 let mladší zromantizovaná báchorka Panu učiteli s láskou. 70% (02.12.2010)

Sice jde o smyšlený příběh ze života, ale je na něm tolik pravdivého, až leckoho trochu zamrazí. Sám si ještě pamatuju své školní léta a přestože jsem už přes patnáct let pryč, dodnes na mě někteří učitelé zrovna v dobrém nevzpomínají. I já byl pěkný parchant, ale že bych se za to styděl…ale to sem nepatří…Každopádně jsem si tento starý kousek docela užil. Už jsem pár filmů ze školního prostředí viděl, ale tyhle dramata mě zrovna dvakrát nelákají. Nicméně musím uznat, že tento příběh je docela slušně zpracován, i když bych ocenil rychlejší tempo. Co se hereckých výkonů týká, tak ty byli na velice solidní úrovni (Glenn Ford byl vždy zárukou kvality, Sidney Poitier se pomalu rozehříval a jeho sláva šla po tomto filmu rychle nahoru, no a Vic Morrow coby záporák neměl chybu. 70% (09.12.2017)

Přepis stejnojmenného románu Evana Huntera (Eda McBaina) z roku 1954 může být i dnes zajímavý z více důvodů. Například výrazně polarizovaným problémem ve státním školství v době nastupující rokenrolové mládeže (v titulcích zaznívá klasika Rock Around the Clock) nebo otázky uplatnění válečných veteránů, dále tu máme mladého Sidneye Poitiera atd. Celkový zážitek pak rámuje dobová estetika a přístup k životu. Ve vedlejší lince je zobrazena situace těhotné manželky, která se velmi špatně vyrovnává s anonymy a se žárlivostí a přesto by byla ochotna pro lepší zítřky obětovat i druhé dítě. (15.06.2022)

Ve filmu Panu učiteli s láskou si Sidney Poitier střihl hlavní roli a vyzkoušel si stejný post, jaký měl v tomto snímku Glenn Ford, tedy kantora nepřizpůsobivé třídy. Džungle před tabulí je opravdu zdařilý snímek, který má atmosféru, je napínavý, má spád, dobré dílčí zápletky a nestačí tak diváka nudit. Glenn Ford a Sidney Poitier zde ztvárnili sympatickou dvojici a ačkoliv každý z nich stojí na opačné straně barikády, diváckou přízeň si získají oba. (25.12.2012)

Zrejme málo kto tuší o hereckom paradoxe "Sidney-a Poitier-a", ktorý stvárnil hlavnú postavu vo filme: "Panu učiteli s láskou", pričom 12 rokov predtým, si v snímku s totožnou tématikou, zahral problémového žiaka. Tým počinom bola práve "Džungle před tabulí", ktorá rovnako ako prvo menovaný film, spĺňa všetky predpoklady pre plnohodnotný zážitok. Vážna téma, ktorá sužuje lavice tried aj v dnešnej dobe (hádam nie v tak extrémnej podobe ako tu), je neustále predmetom debát. Výchova padá nie len na ramená rodičov, ale aj učiteľov, ktorí môžu byť tvárou tvár 35 žiakom viac bezradný, ako si ktokoľvek môže pripustiť. Pri všetkej úcte, v dnešnej dobe, absolútne nevďačná práca. (06.08.2020)