Klub vyvolených

Před tabulí bude vždy džungle, i kdyby se stokrát tvářila jako francouzská zahrada. A jak je známo, džungloví predátoři nemění své skvrny, jakkoli jim jejich úsilí přináší jen slabou a neduživou kořist místo ušlechtilého dvanácteráka Klinea. Snad i platí, že charakter člověka je jeho osudem. Bezcharakterní člověk vlastní osud nemá, jen jeho stín dopadá na osudy těch druhých. (24.03.2021)

Uz davno ma nejaky film neiritoval ako tento. Zo zaciatku to dost pripomina legendarny film Spoločnost mrtvych básnikov. Len za tu pokrokovu osobu, ktora vnesie cerstvy vietor do zastaraleho skolskeho systemu tu nie je ucitel ale student. Lenze po chvili je ten pokrokovy student definovany ako clovek, ktory sa mýli a tak sa zazracne docasne prispôsobi, aby to vyustilo v incident, ktory ukaze, ze sa nezmenil a je jasne definovany ako totalne zlo. A to sme este len v polovici a ja som si nevedel predstavit kam by mal film smerovat dalej. Nasleduje skok o 25 rokov neskôr a dôjde k repete tej zlomovej udalosti v ktorej sa ukaze, ze sa nic nezmenilo. Pointa? Vysledkom ma byt nejake protivne ponaucenie, ze nie je dôlezite nieco dokazat, ale hlavny je spôsob akym to clovek dokaze, aby sa mohol pozriet do zrkadla. Proste ucel nesväti prostriedky. S tym by som suhlasil, keby postavy, ktore sa rozhodnu spravat čestne na čele s naivnym ucitelom neboli znazorneni ako idealisti, ktori sa do realneho sveta nehodia. Zo zlom sa da bojovat cestne ale tvrdo. Zatialco idealisticky ucitel zakazdym sklopi oci a usi a v rozhodujucej chvili nepotresta studenta za jeho chyby. Pravdepodobne keby to spravil, tak by sa z neho taky parchant nestal. Takze nielenze nie je schopny si poradit s problemovym studentom ale aj to, ked sa ukaze, ze nie je schopny viest skolu a nie je zvoleny za riaditela tu je podane ako nejaky podraz. Z filmu mam pocit, jak keby ho napisal nejaky absolutne naivny idealista, ktory sa snazi presvedcit divakov, ze zastaraly spôsob zmyslania je ten najspravnejsi, ale vôbec nechape, ze ked by s touto filozofiou chcel nieco dosiahnut, tak by mal za neho aj bojovat a nie sa zbabelo neustale stiahnut. Proste filozoficka stranka filmu mi vôbec nesadla. Co sa tyka hereckych vykonov, tak je to natocene dobre. Najviac ma zaujalo niekolko dnes uz dost znamych xichtov v ulohach studentov. Ale cele to naivne posolstvo ma strasne sralo. Evidentne som jeden z mala. (27.09.2016)

Nechybělo moc a z filmu byl jen další snímek ze školního prostředí, který jde nejvyšlapanější pěšinou a nechá nás sledovat, jak chápavý profesor odhadne kvality jednoho žáka a svým zájmem mu pomůže najít ten správný směr. To už jsme ale viděli mnohokrát a rozumně je nám tak odvyprávěn příběh, ve kterém pravě snaha takového profesora selže a on je se svou prohrou ještě nakonec konfrontován. Emile Hirsh si v jednom roce střihl roli studenta hned dvakrát a zatím co ve SKANDÁLu V KATOLICKÉ ŠKOLE s Jodie Fosterovou si zahrál toho slušnějšího, který je k vylomeninám sváděn, tady je za hlavního aktéra a své role se zhostil svým standardním způsobem, s přehledem, stejně jako Kevin Kline role profesora. Film vznikl podle knihy Ethana Canina The Palace Thief. 80% (15.06.2009)

William Hundert (Kevin Kline) je učitelem antické historie na škole svatého Benedikta (to je taková ta chlapecká internátní škola). Svým žákům se snaží nejen předat své vědomosti, ale také je naučit cti a formovat jejich charakter. Než do školy nastoupí Sedgewick Bell (Emile Hirsch), syn vlivného senátora, tak se mu to i daří. Ale Sedgewick je pravým opakem svého učitele, neposedný kluk, jemuž se dostává skrze svého otce podpory od zbytku školy. Profesor Hundert ale cítí, že v mladém chlapci něco bude, a pokusí se v něm vzbudit zájem o učivo za pomoci soutěže o titul Julia Caesara... Kromě skvělého hereckého výkonu Kevina Klina (role klidného profesora antiky mu skvěle padne), krásné hudby Jamese Newtona Howarda a barevnosti celého prostředí film přináší i jednu zapamatováníhodnou myšlenku: "Cena života se neurčuje podle jednoho neúspěchu, nebo ojedinělého úspěchu..."... Podobně jako jiný Klinův film Dům života na mně Klub vyvolených hodně zapůsobil.. (21.07.2004)

Tenhle film by se dal nazvat morálním pilířem. Příběh sám o sobě není extra zajímavý, originální ani chytlavý, ale to co vyzdvihuje je pravděpodobně jeden z nejzávažnějších problémů dnešní společnosti a možná (s trochou nadsázky) i lidstva celkově. Morálka a morální hodnoty jsou něco co se nevyžaduje zákonem a přes to by bez jejího dodržování nemohl nikdo ničeho dosáhnou. (?) A tam začíná ta otázka, jestli vám to stojí za ten pocit, jestli si ho tolik ceníte ? Nebo jestli si jednoduše ceníte více výsledku, než způsobu jakým jste ho dosáhli. ----"Všichni se jednou musíme na sebe podívat do zrcadla a uvidět, co jsme doopravdy zač. A až ten den nastane budete mít před sebou život prožitý bez ctností a zásad." " A komu na tom záleží- na vašich zásadách a na vašich ctnostech? Podívejte se na sebe. Co jste vlastně dokázal? Já žiju ve skutečným světě, kde lidi dělají, co musí, aby dostali to, co chtějí. A pokud je to lhaní a podvádění, tak se nedá nic dělat."---- Váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale nakonec dávám 4=(4,5). (25.08.2012)