Hory mají oči

Alexandre Aja je maník a remakem klasického díla Wese Cravena Hory mají oči přinesl hororovým fanouškům patřičnou dávku brutální a krvavé podívané, přesně ve svém "Ajovském" stylu. "Teen/Family Slasher" tradičního formátu, kde se setkává americká rodinka se zmutovanými kreaturami, které provozují "gore" praktiky na náhodných turistech. Začíná boj o přežití. V určitých místech mi film připomínal Dům voskových figurín a taky sem spadla "kapka" z Texaského masakru. Celkově se jedná o kvalitní příspěvek do daného žánru v rámci (nejen) remakeů, který se však nedokáže vyhnout některým klasickým klišé. (05.10.2007)

Nech Douga na pokoji. Je to demokrat. Ti na zbraně nevěří...... AJAjááááj!!! Tak od tohoto hororu som si sľuboval veľmi veľa. Prvá polhodina je za jasných 5*. Parádne stupňované napatie a stihlo ma poriadne trhnúť 3-krát. Potom však ukázali mutantov kanibalov a bola scénka s tým malým chlapcom (SPOILER veľmi nemilo ma prekvapilo, že sa mu nič nestalo, ale hlavná vec, že psa zjedli) a začalo to ísť dole vodou. Príliš často ukazovaní mutanti (mne pripadali viac smiešni ako desiví), príliš blbé chovanie postáv, príliš neuveritelný prerod zbabelca na vraždiaceho hrdinu, príliš veľký počet nelogických a divných vecí (deti mutanti kanibali nejedia?, a čo to malé mutantie decko? kolko morálnych hodnôt sa v ňom prebudilo, atď...). Veľmi veľké sklamanie. Asi som už nejaký veľmi náročný alebo ja neviem. (13.09.2011)

VÝBORNĚ. Šel jsem do kina sice trochu s nadějí, ale stále smířený s tím, že uvidím další umělý horor nehoror typu House of Wax, jaké dnes natáčí lidé, kteří horou vůbec nerozumí a nakonec z toho vzejde jen taková načinčaná zábava pro davy. Nakonec od přelomu letopočtu do současnosti (2006) jsem tady v kinech zaznamenal jediné dva horory americké horory, které mě vyloženě potěšili - a to nový Úsvit Mrtvých a překvapivě povedený Pach Krve. No abych se vrátil k Hory Mají Oči... asi takhle, já tam seděl a roztékal se blahem, zatímco ostatní pohoršeně zírali s ústy dokořán. Nakonec jsem se ale cítil trochu jak hovado, když jsem se v obzvášť krutých pasážích radostí smál na celé kino:) Skvělá zábava a blýskání se na lepší hororové časy, co se týká mainstreamu. Tedy alespoň v to doufám. Konečně horor bez kompromisu, chvílema jakobych viděl ty skvělé filmy let 70. a 80. Výborně! (ještě bych rád poznamenal, že v tomto případě nevidím důvod srovnávat tento remake s původní verzí z r. '77) (22.05.2006)

Mám velmi rád náměty zabývající se izolovanou partou lidí řešící problémy (například rodinné). Seznámení s postavami bylo docela zdařilé a ačkoliv mě osobně žádná z nich nestihla přesvědčit natolik, abych si její smrt přestal přát, orientoval jsem se bez problému. Snímek navíc musím pochválit za to, že ve dvou případech mi, bez předem schváleného svolení, leknutím poskočila noha. Mé sympatie si získalo zvíře; tedy pes Zvíře a dívka v červeném, jejíž poslední scéna je patrně nejpůsobivější na celém filmu. Naopak se mi nelíbila hudba, v daném žánru zaběhnutá schémata (namátkou - v první lekačce se ještě nic nestane, popřípadě - když už si postava myslí, že má vyhráno, něco se stane, nebo ještě - někdo něco ví, ale ze záhadných důvodů to radši neřekne, i když je to zásadní a spousta dalších), dále tu jsou pro mě poměrně nezajímaví "protivníci" a hlavně nesmím zapomenout zmínit tragický ( a tím nemyslím smutný) konec, respektive poslední záběr, který mi vyřešil můj hlavolam, jestli dát teda tři nebo čtyři... (04.11.2006)

Necenzurovaná verze je brutál jako prase. Hory mají oči jsou mým prvním setkáním s opěvovaným francouzem Alexandrem Ajou a to setkáním velice příjemným. Tedy příjemným v jistém smyslu slova. Násilí je na každém kroku a krví se rozhodně nešetří, dokonce by se dalo říci, že se s krví plýtvá. Aja se s ničím nepáral a natočil jeden z nejnásilnějších a nejkrvavějších hororů poslední doby. Prostředí pouště překvapivě není až tak pusté, jak by většina očekávala. Ne, za každým rohem, za každým kamenem či keříkem číhá nebezpečí a divákovi tuhne krev v žilách se stejnou grácií, s jakou tuhnou postavy na obrazovce. Samozřejmě nechybějí odlehčující, někdy až parodující scény (americká vlajka, americká hymna...). Na Emilii /Claire/ de Ravin se kouká nádherně, hlavně když si odloží a vystavuje se slunečním paprskům. Těším se na další Alexandrův film, neboť mě jeho počin opravdu potěšil. (24.10.2006)