Mé druhé já

Zoufale okoukaný scénář by nebavil nikoho, pokud by Jordan občas nezakýval s kamerou a Jodie nehrála jako z partesu. Sice si k její postavě pořádnou cestičku nenajdete, ale co, po okreskách to taky není špatné, obzvlášť, jsou-li lemovány hezkými filtrovanými obrázky a náklaďákem použitého střeliva. Zkuste to a když na pár minut usnete, nemusíte se bát, že o něco přijdete. (09.10.2007)

Nevýraznou zápletku a zmateného Jordana táhne kupředu mamutí silou Jodie Foster, která si prostě svůj film zkazit nenechá. Trochu vypočítavé voice-overy a jasný průběh jsou tak postaveny na váhu proti líbivé vizuální stránce, nepředstírané brutalitě a zlomené duši hlavní hrdinky. Jodie zkrátka ten strach, vztek a odhodlání věříte. Malé nenápadné blondýnky. Ode dneška si na ně budu dávat pozor. Smutně duchaprázdné, ale spokojeně efektní. S po čertech dobrými herci jako polevou. (70%) (24.09.2007)

Jodie si z mládí asi velmi dobře pamatuje, jak to uměl olovem pokropit Travis Bickle.. Jordanův Taxikář v sukni s přáním smrti má možná skrytou touhu býti dopaden, ale motiv pomsty je nakonec silnější. Ohledně vykonstruovanosti příběhu musím říct, že máte nejspíš pravdu, ale pokud má vendeta uspokojit i klingonské chuťové pohárky, je nezbytné nepokrytě konstruovat a jít jí naproti. Zaujal sympaťák až na půdu Terrence Howard, kterému by v budoucnu díky vizáži neměla uniknout role v životopisném filmu Tigera Woodse. (24.05.2010)

Rozpad křehké snoubenky Jodie na polochlapskou Batwoman s kapucou a automatickou pistolí má příliš comicsové rysy, to infikování temnotou připomíná třetí díl Pavoučího muže. New York jako město, které nikdy nespí, se mění v město nočních můr. Vizuálně a zvukově se ta proměna podařila u obou a přes psychologickou neprovázanost a z obou kapes čouhající nerealističnost nalezneme ve scénáři momenty, které inspirují k pochybami nad etickými systémy, spravedlností, soukromou pomstou a procedurální rovinou práva. Zvláště zvrácený závěr, který jakoby prolezl tunelem z úplně jiného filmu...Hlásím jeden dlouhodobý efekt: bojím se v noci chodit tunely a podchody, házím zpátečku, když se na konci něco ozve a jinak se křečovitě chytám za ruku:) (25.10.2007)

"Chodím teď po ulicích. Nacházím místa a věci, o kterých jsem vůbec nevěděla. Ale nacházím já je, nebo ony nacházejí mě?" Jodie po nějakých 31 letech převzala štafetu od de Nira a natočila svého vlastního Taxikáře zkříženého s Přáním smrti (ve stejném roce jako Wan natočil Rozsudek smrti). Otázka zní, nakolik je to téma dnes aktuální oproti 70. letům, kdy v New Yorku skutečně explodovala pouliční kriminalita a scénář se opírá o křečovité náhody (Jodie se krátce po vraždě svého přítele stane svědkyní jiné vraždy a musí se bránit, detektiv vyšetřující její řádění a shodou okolností ji poslouchající v rádiu) a naivní symboliku (závěr s tunelem). Naštěstí vigilantské téma v kombinaci s osobní ztrátou bylo, je a vždycky bude ohromně silné samo o sobě a řada drobností mě tu potěšila, takže za 80%. A ano, mám velmi rád jak Taxikáře, tak Přání smrti. (30.10.2007)