Karamazovi

Samotnou hru Karamazovi jsem neviděl, ale tatínek mě před ní mnohokrát varoval, takže mě to vlastně ani nikdy nenapadlo. No a film Karamazovi je vlastně hlavně o té hře, kde Trojan přehrává a ostatní nehrají vůbec, ale jistě to byla snaha o vykreslení toho, že jde teprve o zkoušku a herci to ještě tolik neumějí, potom tedy bravo. Mimo hru se postupně rozjedou dvě plytké zápletky, z nichž jedna prošumí do ztracena a druhá skončí jako klišé. Pochvalu určitě zaslouží hudba, obzvláště na konci, kdy její hlavní téma je lehce doprovázeno rytmicky se vlnícími kovovými monstry továrny, takže výsledkem je vlastně pravá industriální hudba. (11.07.2008)

Zelenkovské zpracování. Pro mě zůstává nejsilnějím z Bratrů Karamazovců kniha v knize a to je Velký inkvizitor. Pokud někdo najde odvahu, bude to na samostatné divadelní představení. (21.09.2017)

Představení bez opony, bez potlesku. Syrové, špinavé, avšak o hodně životnější než na divadle. Vím o čem mluvím, protože tam mě kdysi tahle adaptace nedokázala pohltit a dokonce jsem na chvilku usnul. Takže od Trojana, Zelenky a spol jsem dostal druhou šanci vidět Karamazovi alespoň zpoza obrazovky. Naštěstí atmosféra polských železáren, místa jak stvořeného pro tragédii, je velkou devizou vtáhnout diváka do děje a Dostojevského hru tak lépe pochopit. Jednotlivé postavy tu nesvazuje minimum prostoru, svoje role tak rozehrávají ve velkém stylu, přesto jsem se někdy z toho prolínání zkoušky s realitou cítil zmateně .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (03.04.2015)

Hodně mimo můj vkus, ale špatně zahrané to nebylo. ( Hodnocení: 5/10 ) (17.05.2012)

Zelenku jsem měl vždycky rád, protože dokázal dát obyčejnému příběhu svůj originální nádech. A to se i týká i Karamazových, kteří se odehrává jako divadelní hra v jedné továrně, kde se střídá ten známý příběh s příběhy herců a dělníků. A ani tentokrát Zelenka režijně neselhal a řeměslně se opravdu nedá na co stěžovat. Některé scény jsou přímo strhující a herci hrajou na plný plyn a to všichni bez vyjímky. Jediný co mě tam trochu rušilo, byla ta linie okolo toho dělníka. Ne, že by byla špatná, ale na mě vůbec nefungovala a nechávala mě spíše chladným. Ale to je asi můj problém a ne filmu. Ale i tak se jedná asi o nejlepší český film tohoto roku. (14.12.2008)

To jsou ty háky. Nevěřil ´sem, že tohle někdy řeknu ve spojitosti s českým filmem, tak si to teď pořádně užiju. D-O-K-O-N-A-L-É! Mrazivé interiéry polské hutě chladně absorbující Dostojevského otcovraždu v podání Dejvického divadla, s uhrančivou atmosférou, úžasnou kamerou a vizuální konstrukcí, fantastickým Kaczmarkem a skvělými herci. Zelenka je mág. Podařilo se mu dostat Hlavicovu hru do úplně jiné, alternativní dimenze. (25.04.2008)

Jak jinak poznat život, než skrze utrpení? No comment: Karamazovi mě vyplivli oněmělého - ohromeného a nevěřícně kroutícího hlavou. Úžasná studie otázky náboženství a zároveň jeden z nejčistčích rozborů tragédie života, jaké jsem měl dosud možnost okusit. Kam se hrabe Alan Moore ve Watchmenech (Rorschachova "cesta" mi teď přijde jako procházka růžovým sadem), nebo Eriksonovy těžké filosofické rozbory v Malazské knize padlých... A to jsem nikdy nevěřil, že něco podobného vypustím z klávesnice! TOHLE je umění. (10.05.2011)

Vlastním Идиот od Dostojevského, řadu gigantických zápisků o tomto pisalovi z hodiny češtiny, ale chybělo mi to nejpodstatnější. Zážitek, který by umocnil všechnu tu genialitu... Zelenka přiběhl s nápadem, který se na první pohled zdál jako totální krok vedle. Kdo by šel do kina na film, který představuje vlastně totéž, co návštěva Dejvic a navíc je všechno natočený v santusáckém prostředí ocelárny? Všichni. Zelenka rozehrál monstrózní hru, která se nedá popsat. Šílený na tom všem je, že herci se nesnažili předbíhat v hereckých záležitostech jeden druhého. Jen tam tak stáli, ukázkově gestikulovali a artikulovali, nechávali se unášet myšlenkovými pochody svých postav a vy jediné, co jste mohli udělat pro jejich povzbuzení ega, bylo, že jste civěli s otevřenou hubou. Popravdě, to nebyla nijak zvlášť namáhavá práce, protože "huba dolů" se naskytla už při prvních mrazivých tónech páně Kaczmarka. Odbočky? Ano v některých situacích mě sraly, ovšem ten zážitek těžko něco překoná. 95% (17.01.2009)

Geniální! Přiznávám se, že mi z bratrů Karamazových šla občas až hlava kolem. Nejsem si jist zda jsem všechny dějové linie úplně pochopil, i tak mi pan Zelenka připravil ohromný filmový zážitek. Myšlenkami a vášní zmýtaní hrdinové jsou naprosto bezchybně zahraní. Trojan je ďáběl a odvádí jeden z nejlepších výkonů svojí kariéry, skvěle mu sekundují i děsivě legrační Radek Holub, chlapácký David Novotný a na malém prostoru září i Igor Chmela či Martin Myšička. Pánské oko jistě potěší i nádherná Michaela Badinková nebo talentovaná Lenka Krobotová. Film má sice svoje chyby, ale podle mého názoru u nás už dlouho nevzniklo nic tak velkolepého jako je tento přepis Dostojevského románu. Karamazovi hravě strčí do kapsy Bathory s jejím ,,nejvyším rozpočtem v dějinách našeho filmu" i třeba Triera a jeho podobně laděné Dogville. (29.01.2009)

FK: "A kdo se to člověku tedy posmívá?" IK: "Pravděpodobně ďábel." FK: "A ďábel je?" IK: "Ne. Ani ďábel není..."______ Geniálnímu Dostojevského románu, který na téměř 600 stranách přináší naprosto nadčasový psychologický portrét základních archetypů člověka i celé společnosti, který je nabit filosofickými úvahami, jež dráždí lidstvo odnepaměti a nedávají spát lidem ani dnes a který je rámován stále aktuálním tématem viny, se právě dostalo jedinečného a jen obtížně překonatelného filmového zpracování, které potěší o to víc, že je czech made... Čtyřlístek autorů Dostojevskij-Schorm-Hlavica-Zelenka spolu nepřímo vytvořili originální, myšlenkově hutný, emocemi přetékající, podnětný a na české poměry neskutečně kvalitní snímek, který (nebojme se to konečně přiznat) má ne evropské, ale světové parametry! Co praští diváka okamžitě do očí a do uší je vedle skvělé Schormovy dramatizace komplikovaného příběhu vynikajícňózní hudba, volba odcizeného prostředí staré ocelárny i skvělé herecké výkony (Trojan, Chmela). Naprosto perfektně byly zvládnuty plynulé přechody mezi dějem hry a "realitou", které s postupujícím časem byly stále méně postřehnutelné až nakonec hra splynula se skutečností vjedno a v duchu distribučního motta "Všichni jsme Karamazovi" toto spojení poukazovalo na minimální rozdíly mezi pohnutkami a myšlenkovými pochody Dostojevského postav a herci, případně diváky, kteří byli do dění vtaženi. Celý děj filmu je prokomponován do nejmenších detailů, nemá jediné hluché místo. Zkrátka Karamazovi jsou jedním z nejlepších českých filmů poslední doby a spolu s Venkovským učitelem velmi mohutně zvedají prapor české kinematografie. P.S.: Zřejmě nejsem sám, komu Karamazovi připomněli Larse von Triera.... prostě takové naše české (ale ne malé!!) Dogville či Manderlay...:-) (28.05.2008)

Divadlo, film, realita... zkuste je přesvědčivě v tomto snímku od sebe oddělit - nebo ještě lépe. zkuste je oddělit v životě. Ve vašem každodenim životě.. u koho z nás se realita neprolíná s předstíráním... kdo z nás někdy nenasadí masku a nehraje divadlo... A vůbec. Dokážete o sobě s jistotou říct, kdy u vás končí divadlo a maska je sejmuta? Já ne.. hrajeme své životy a jestli zrovna roli životní nebo pro okamžik tu výhodnou neurčuje to, zda to realita je nebo není ... koukněte se někdy do zrcadla a zkuste říct, jestli se opravdu znáte.. jeslti to jak jednáte není jenom divadlo aktuálního dne. Jestli ty směšný papírky ve vaší peněžence jsou opravdu ty cenné peníze, symbol moci a nebo jenom nastříhané kousky papíru... Jestli ty dokumenty, které tak pečlivě střežíte, jsou opravdu Dokumenty nebo igelitka s odpadem. Jestli vaše osobní sídlo Karamazových je krásný dům nebo zašlá slévárna... každá věc hraje svou soukromou roli... každý z nás žije své vlastní divadlo... A představení musí pokračovat. Musí! Dokuď nespadne opona... (14.12.2008)

Zindustrializované divadlo, na které je radost pohledět. A taky herecká lahůdka (Trojan!). Divadelní dramatizace celou dobu mocně upozaďuje skutečnou tragédii, ačkoliv se v celkovém součtu zdá být samozřejmě zcela bezvýznamnou... aneb pompézní reflexe běžného životního jevu. (21.10.2009)

Karamazovi jsou tím nejlepším, co mohlo český film potkat. Experiment, který se povedl na výbornou. Atmosféra hodná toho nejlepšího evropského dramatu. Herci skvělí s velkým prostorem působnosti. Ale... já se bohužel nudil. (06.08.2009)

90% za 100% černobílé punčošky.. .. .. (05.05.2008)

Naprosto dokonalý snímek, který by měli zhlédnout všichni, kdo tvrdí, že česká kinematografie není kvalitní! Rozhodně jeden z nejlepších filmů od revoluce a podle mého zdatně konkuruje i těm legendárním snímkům vzniklým do roku 89. Jedinečné propojení "nehraného" a "hraného" - skutečného a neskutečného. Přiznám se, že na samém začátku filmu jsem nebyl příliš nadšený, že herci hrají vlastně sami sebe jako herce, ovšem jak se ukázalo, byl to geniální tah tvůrců! Neskutečně působivá je hudba, která celý snímek úžasně, ba dokonce fantasticky podbarvuje a dodává celému dílu další rozměr. Nemohu nezmínit dokonalou kameru, střih a pochopitelně herecké výkony, na nichž celý film stojí! Ivan Trojan předvádí neskutečně geniální výkon, ovšem imho nezastiňuje ostatní, neboť excelentně svoji roli pojal též David Novotný, Martin Myšička či Lenka Krobotová (a vůbec všichni)...velmi se mi líbila i herečka, která ztvárnila Kasiu (Polka, měla na starosti herce) a dokonale se předvedl i onen zřízenec oceláren, jehož syn v průběhu divadelní hry bojoval o život v nemocnici. Samotný závěr je naprosto geniální tečkou za tímto uměleckým dílem (nebojím se tento výraz použít, jsem opravdu nadšen)! Opravdový filmový zážitek, který je umocněnější o to, že se jedná o českou tvorbu! [v kině; 15.12.08] (15.12.2008)

Patrí divadlo do filmu??? (14.04.2009)

Dle mého soudu jde o vrcholné dílo české kinematografie posledních let. Ivan Trojan hraje tak, jak jsem ho ještě neviděl, Radek Holub zdatně dorovnává, David Novotný nezaostává, ostatní herci rozhodně také ne, a ten závěr? Ten mi doslova vystřelil mozek z hlavy!!! (07.01.2009)

Na české poměry dosti odvážný film. Není nejšťastnější Karamazovi poměřovat s literární předlohou, neboť její kvality rozhodně nedosahuje ani neparafrázuje Dostojevského myšlenkovou rovinu tak dostatečně, aby byla divákovi neznalému největšího ruského "existencionalistu" přijatelně přiblížena, osvětlena, pře(d)ložena (to už ji možná lépe vystihuje Woody Allen v některých svých intelektuálních pastiších ;-)). Film je zajímavý z jiného hlediska: velice poutavá meta-vyprávěcí hra s divákem - příspěvek do početné skupiny uměleckých děl, které reflektují sami sebe. Velké množství zcizujících efektů, úniků, pastí na diváka, kliček a centrů. Celková podoba filmu je trochu neuspořádaná a mnoho zajímavých motivů nebo situací je zde pouze naznačeno, nedotaženo nebo ne zcela adekvátně využito. Karamazovi jako celek poukazují na svůj mnohem větší potenciál. Při jejich sledování jsem se nemohl ubránit pocitu, že by je Zelenka zvládl natočit o něco lépe. Delší stopáž filmu by rozhodně neuškodila (myslím, že i kdyby film trval tři hodiny, pořád by se bylo na co dívat). Jakási neučesanost a anarchie snímku působí velice svěže, ale vzbuzuje v divákovi pocit, že by chtěl víc (nebo alespoň ve mě, ať tady hloupě nedeklamuju za všechny). Přesto jsou Karamazovi natolik originální a oproti jiným tuzemským "hračkám" předvádí takovou vyspělost, že je třeba je patřičně ohodnotit. Jsem zvědavý, s čím přijde Zelenka příště, protože se zdá, že v předchozích filmech se pouze jaksi rozehříval (brousil svoje umělecké výrazivo) a nyní předvedl umný kotoul, aby dal všem na srozuměnou, že příště zvládne i salto mortale. (07.02.2009)

Jako divadelní hra musejí být Karamazovi jedinečnou podívanou. Z některých hereckých výstupů šel mráz po zádech. Avšak pro svou statičnost, i přes snahu Petra Zelenky o dynamickou kameru, na mě filmová podoba působila až moc rozvláčně. Čili si to shrňme; smekám před herci, leč z filmu jako takového jsem mírně rozpačitý. (21.02.2011)

Tohle mi fakt nic neříká (10.05.2011)