Karamazovi

Při sledování filmu jsem nejednou přemýšlel nad tím, viděl-li jsem někdy lepší český snímek. Došel jsem k názoru, že za posledních pět let nikoliv. Líbilo se mi jednoduše všechno, tohle je konečně film, který má evropské, ne-li světové ambice. A napomáhá tomu hlavně divadelní zpracování tématu, které Češi umí. Spojení a prolínání několika příběhů a rovin bylo velmi podmanivé a nenechalo mě v klidu... Takhle naladěn jsem z kina dlouho nevyšel. Zajímovostí je, že se film tváří jako natáčený v polské Nové Huti, točilo se však v železárnách v Hrádku u Rokycan. HUDBA: Jan A.P. Kaczmarek - zaujala mne hned na začátku. Zde je jasně vidět, že Česko prostě nemá kvalitní skladatele filmové hudby, alespoň v orchestrální rovině. Kaczmarek to zvládl bravurně, a bude-li soundtrack, neváhám. (21.05.2008)

„Člověk pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení! A přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile bude člověk bohem, přestane platit jakýkoliv zákon. VŠECHNO BUDE DOVOLENO!“ Na úvod pár superlatívov. Karamazovi sú bez pochyby jedným z najzásadnejších a nebojím sa povedať, že i najlepších českých porevolučných filmov, ktorý hravo prekonáva vysoké kontinentálne štandardy a stavia sa na absolútnu špičku európskej produkcie posledných rokov. Sú zároveň divácky vysoko záživným experimentom, skúmajúcim dialektický vzťah spoločenských otázok k dobe a zároveň hranice fikčného sveta, divadla, filmu a reality. Zelenkovi nemožno uprieť režijnú genialitu, s akou uchopil tento po každej strane dokonale obrúsený sémantický drahokam. Absolútne vystihnutie vznešenej divadelnej tragiky sa pretína s miznúcimi okrajmi javiska, ktoré sa približuje k človeku. Apriórne kritiky, ktoré sa na film zniesli kvôli zasadeniu do súčasnosti, zvolenému prostrediu a "rušivému" konfliktu mimo hru sú chybné. Sú to totiž práve Dostojevského motívy, ktoré plynulo prechádzajú a rezonujú v skutočných životoch hercov. Preto nemožno chápať tieto dve línie, teda divadlo a "realita" ako rozlíšené a sústrediť sa len na jednu, pretože spolu splývajú a len v jednote utvárajú ten skutočný význam. Svoje miesto tu právoplatne má zriedkavý Zelenkovský humor (tá jeho bizarná odroda, ako poznáme i z jeho predchádzajúcich filmov, avšak hercom presne, ba až civilne sedí) i smútok, stret tradície a modernity postindustriálnej spoločnosti (továreň, ktorej ideologický zámer bol porazený), reflektovanie súboja ľudského materializmu a viery v Boha o dušu človeka vo všetkých odtieňoch. Vyzdvihnúť musím i strhujúcu prácu s kamerou a scénou, kde každá rekvizita dostáva významovú hĺbku a použitie niektorých zariadení továrne vyráža dych. Nezabúda sa však ani na emócie - tie sú ťažiskovým bodom stretu fikcie a skutočnosti, ktorý naplno exploduje v drtivom katarznom závere. Nekompromisné pedantné opus magnum Petra Zelenku s excelentným obsadením, ktoré mi dalo riadne do tela. 100% (15.01.2015)

celkově nijaká vedlejší linie je vykoupena dokonalým hereckým koncertem pod Zelenkovou taktovkou... nicméně místy dokáže film i trochu nudit... 70% (01.07.2008)

Nejvíce mi asi vadilo přenesení hry do reálií (a z toho vyplývající prolínání rovin hry a skutečnosti), přestože je to vlastně jediná invence, kterou si Zelenka může přičíst jako svou zásluhu. To proto, že ve výsledku není vidět ani moc ze hry samotné (chybí mnoho podstatných scén ze Schormova originálu) a ani ze skutečnosti (výčitka dělníka z továrny kvůli smrti jeho syna). Navzájem si obě dvě strany berou prostor a scény pak v celku nepůsobí tak zásadně, jak by mohly (spoiler: například sebevražda dělníka na konci filmu vyzní tak nějak do ztracena a přitom by měla takový potenciál... konec spoileru). Pochvalu si ale film zaslouží to, jak dokázal Zelenka dynamicky nasnímat hereckou akci a dát jí náboj (stejně jako využití hloubky záběru). Karamazovi jsou silní spíš v jednotlivostech než v celku (za to tedy strhávám tu hvězdičku, přestože je to dobrý film - natož v českém kontextu), protože z výsledku není cítit ta osudovost a beznaděj, která k bratrům Karamazovým prostě patří... (22.12.2008)

Miluji divadlo, obdivuji film. Pokud vyjdu z obou uvedených premis, dostalo se mi v případě Zelenkova theatre-filmu naprostého labúžení. Kdybych se měl zmínit o hereckých výkonech, spadla by mi brada a třesoucí se prsty by nenapsaly ani jedno smysluplné slovo. Tak proto zakončím tento svůj emocionální průjem lakonickým "Bravo!" a samozřejmě připojuji pro vás čtenáře mého komentáře neviditelný standing ovation. (25.07.2012)

Snímek vychází z jevištní podoby posledního románu Fjodora Michailoviče Dostojevského, kterou inscenoval Evald Schorm a režíroval Lukáš Hlavica. Zelenka však z jevištní inscenace vychází velmi volně. Je to příběh skupiny herců, kteří jedou odehrát Bratry Karamazovy do Nové huti v Polsku. Je to představení plné emocí, které se zaryje hluboko do vaší mysli. Pojďme si podrobněji rozebrat aspekty snímku. Avšak čím začít? Téměř všechno je zde perfektní, takže je těžké psát o jednotlivých částech tak, aniž byste chtěli snižovat kvalitu hereckého obsazení či hudby. Začněme herci, protože jsou nejvíc vidět. Jedná se o téměř celý ansámbl Dejvického divadla, který má hru naprosto v malíčku. Všichni z několikaleté zkušenosti tedy velmi dobře vědí, co hrají, věříte jim tudíž každý pohyb, každé gesto. Především trojice Ivan Trojan, David Novotný a Radek Holub jsou velmi žhavými kandidáty na Českého lva. Z jejich hraní pochopíte, co je to herecký koncert. Ne, o tomhle se těžko mluví, tohle se prostě musí vidět. Skvělá je vizuální stránka, ve které se protíná současnost ocelárny s 19. stoletím. Spojení přirozené a Dostojevskij nikdy nebyl nadčasovější (alespoň v českém prostředí). Právě nejen v této poloze je film velmi originální. Dialogy jsou velmi živé a o názorech na život budete po skončení debatovat dlouho. Velmi výrazná a nezapomenutelná je též hudba. Aby taky ne, když jejím autorem je oscarový skladetel Jan A. P. Kaczmarek (Hledání Země-Nezemě, Úplné zatmění) a jehož rukopis jsem poznal hned po prvním tónu. Právě díky němu ve filmu stoupá napětí, aniž by to působilo nějak lacině. Jinými slovy, Kaczmarek je aspirant na dalšího Českého lva. Říkáte si: tak dobrý film a není na něm žádná chyba? Bohužel, byly dva momenty, které malinko kazily celkový dojem. Ten první, kdy Trojan coby starý Karamazov plivne na obrázek Jana Pavla II., se ještě dá s jistou tolerancí pochopit. Ovšem scénu s podepisováním DVD Samotáři si Zelenka mohl odpustit, jakoby vypadla z nějakého úplně jiného filmu. Scénu s mončičákem představucím Dostojevského a ukazujícím epileptický záchvat považuji za geniální. V naší české kotlině se jedná o výjimečný počin, kterým si Zelenka spravil chuť z rozpačitě přijatých Příběhů obyčejného šílenství a kterým překonal sám sebe. Tato látka je v českém filmu natolik výjimečná, že bude těžké přemluvit konzervativního diváka, aby vyrazil do kina. Pro milovníky divadla a čtenáře Dostojevského „povinná četba“. A teď už jenom zbývá položit si otázku: Co by s tím udělal Lars? (23.04.2008)

Ne, nevtáhlo mě to. Dostojevskij byl génius a v této variaci na jeho drama postrádám pokoru. Ve chvílích, kdy dominují herecky zvládnuté fragmenty Bratrů Karamazových, všechno začíná fungovat. Jakmile se s nimi dostanou do konkurence připsané motivy, nastupuje banalita a povrchnost, která celý film sráží zpět do průměru. Nechci si hrát na proroka, ale mám pocit, že čas tuto schválnost záhy smázne. (08.03.2009)

V balastu současné české filmové tvorby působí tenhle film jako dokonalé zjevení. Můžeme o tom pochybovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno co se s tím dá dělat. (31.12.2008)

Divadlo nemusím, ale po herecké stránce je to koncert, takže spokojenost.;-) (10.05.2011)

Škoda násilného roubování na civilní linku se chcíplým děckem - sice oproti němu o to víc vynikne genialita divadelní hry/předlohy a její nádherné prolnutí s industriálním prostředím, ale stále je to jen odpudivě telenovelovitá zbytečnost, kterou si měli Zelenka a jeho herci nechat někam do televize, aby jim vydělávala na nájem. Takto zůstane v divákovi spíše jen pocit nakouknutí na to, jak by ta divadelní hra v Krakovských ocelárnách asi vypadala... a také nezměrná chuť ji tam skutečně vidět, v reálu a celou bez přerušování. 7/10 (03.11.2011)

Ke spoustě kladů, které tu kolem vypočítali jiní, si dovolím připočíst dva zápory; pro mě oba dost zásadní. Prvním je nepovedený Aljoša: působí jako laskavý naivka, jenž člověku trochu leze krkem pro své kazatelství. Vůbec to není ten Alexej, který v knize polibkem odpoví na Ivanův příběh o Velkém Inkvizitoru. Chybí mu věrohodnost, opravdovost, svatost. Uznávám, že zahrát takovou postavu je těžké, mnohem těžší než třeba Míťu či starého Karamazova; podobně jako u filmových ztvárnění Ježíše, je tu možný jen větší nebo menší neúspěch; tenhle je však spíš větší. Druhým záporem je závěr vedlejšího tématu o udržbáři a jeho synovi, který je zároveň závěrem celého snímku. To vyústění je prvoplánové, hloupé, bezdůvodně beznadějné. Zelenka sice Dostojevského obohatil o kouzlo svého mystifikátorství, připravil ho však o něco mnohem závažnějšího - o naději. (19.05.2008)

Tedy ne že bych byl znalcem současné české tvorby. Ale myslím, že nešlápnu vedle, prohlásím-li tento film mezi současnými počiny za mimořádný. Divadelníci hrají sami sebe, jak hrají na zájezdě na "alternativní scénu" (ve fabrice) dramatizaci legendárního Dostojevského díla. Mezi scénami fascinujícího obrazu běsů, jehož řeč kromě nás, salónních intelektuálů, sotva dnes ještě někdo zaslechne, představují se jako prachobyčejně povrchní lidé, kteří ovšem svou hrou dávají nahlížet a také sami nahlížejí kamsi pod povrch dní, zdánlivě tak daleko, "k autorovi", ve skutečnosti tak nehezky blízko. Co jsem až dosud napsal, by byly jen tlachy. Nebýt toho, že mají nečekaně zaujatého diváka, který chce to "barzo pěnkne" divadlo vidět do konce. A ještě si trochu zatlachám: Film vytváří nepříjemně živý trojúhelník postavy - herci - divák. A ten trojúhelník tam není samo sebou, vyjevuje se mlhavě a ukáže se teprve na konci. Mimochodem: To, jak herci onoho diváka podezírají, že je "nastrčený", vynikajícím způsobem vyostřuje fakt, že "všechny ty věci" (např. osudová určení a tragédie Dostojevského postav, jakož i jejich otázky "na život a na smrt") nejsme ochotni považovat za něco reálného, za něco, co po nás sahá. Tragédii si vychutnáme v umění, sami se utíkajíce pod ochranu komedie. Tak trochu jakoby Zelenka unesl postavy nějakého Hřebejkova filmu do ruského románu. I když odhlédnu od obsahu filmu (pokud to jen jde), jeho rámec je dokonalý. Umocněn ještě tím, že "herci" jsou ti naši skuteční, oblíbení, jakobychom sledovali jejich skutečný zájezd. Pokud jde o méně podstatné věci: Velmi výborné mi připadá (aniž vím proč), že ten zájezd je do Polska. Nelíbila se mi jedna z hereček, ale to je spíš problém mého schématicky zažitého vkusu, než že by špatně hrála. Prostě mi vůbec nesedla do představy Rusky z klasického románu. Nu što. Tím lépe. (22.04.2011)

Měl jsem za to, že když jsem tento film viděl před lety poprvé, zas tak moc mě nebral. Když jsem ho ovšem měl nyní možnost vidět podruhé na velkém plátně v kině, naprosto mě odrovnal - zvolenými lokacemi, úchvatnou hudbou, kamerou i režií a excelentním obsazením. Netvrdím sice, že jsem asi dokonale pobral úplně všechny repliky, resp. to, co se tam mezi postavami děje (Dostojevského text jsem před časem odložil jako pro mě nečitelný), ale přesto to pro mě byl naprosto výjimečný zážitek, zcela srovnatelný s tím, jako kdybych neseděl v kině, ale v divadle. Herectví všech zúčastněných mě přikovalo k sedačce a naprosto omráčilo - bylo by nespravedlivé zde vyzdvihnout některého herce zvlášť, všichni jsou naprosto dokonalí. Velké emoce a velký zážítek z unikátního filmového počinu - pro všechny, kdo už šmahem zanevřeli na české filmy, jsou Zelenkovi Karamazovi ideálním kandidátem k tomu, aby svůj odsudek ještě přehodnotili. Původní 4 hvězdy zvedám na maximum. (13.10.2015)

Nebudu se tajit s tím, že na Karamazovi jsem šel až po několika doporučeních mých přátel. Českou porevoluční kinematografii vůbec nemusím, ale nakonec jsem těch pár desítek korun za vstupenku nelitoval. Petr Zelenka potvrzuje, že je zřejmě nejtalentovanějším českým režisérem dneška. Bratři Karamazovi jsou už tak velice pochmurné dílo, jenž zasazením do prostředí poloopuštěných hutí v Polsku získává na intenzitě, depresivnosti i autentičnosti. Takhle přesně si možná Fjodor Michajlovič představoval svoje dílo na jevišti. Celý snímek se nese v polodokumentárním duchu, kdy většina času je věnována hře samotné, ale režie často odbíhá a zabývá se osobními záležitostmi jak herců, tak přihlížejících. Scény jsou navíc podbarveny výbornou hudbou a já si říkam, že právě na tohle jsem od dob Pelíšků a Musíme si pomáhat čekal - na český film, který dokáže zaujmout, pobavit, vyvolat v mrazení zádech a to vše bez citového vydírání. Děkuji pane Zelenko, těším se na brzkou shledanou. (03.06.2008)

Herci jako vino! (06.05.2008)

O velikosti tohoto filmu po shlédnutí nepochybuji ani na minutu. A není to dáno pouze tím, že k tvorbě F.M.Dostojevského jsem výrazně nekritická už řadu let. Geniální spojení dvou světů - divadelního a filmového, se podařilo Zelenkovi a skvělé suitě z Dejvického divadla. Prolínání hry s osudem herců jest nadmíru zajímé, dějová paralela s polským dělníkem mi vůbec není proti srsti, hudba od Jana Kaczmareka je hypnoticky dechberoucí. A vůbec ... já jsem byla po dvě hodiny vtažena do tohoto díla na 100%. A to se mi stává málokdy, aby něco upoutalo moji plnou pozornost. Takže děkuji za výjimečný zážitek, který si s radostí kdykoliv zopakuji. (14.02.2009)

Mně to přišlo nějak nedodělané. Myšlenka uspořádat divadelní představení v továrně pro jednoho člověka mně připadala zcestná a navíc poměrně manipulativní. Vůbec celý film měl tendenci manipulovat s divákem a podsouvat mu svoje stanoviska a závěry, které ovšem nebyly až tak kreativně využity. Herci se svých rolí zhostili velmi dobře. Všichni bez rozdílu hrají jako o život, ale právě ta životnost tomu zoufale chybí. Ono uchopení reality je zde prezentováno dvěma způsoby. Herci hrají představení, ale v zákulisí řeší své skutečné problémy. Mělo tedy zůstat jen u jednoho způsobu prezentace, protože obojí si navzájem škodí a film ve výsledku působí dost neukotveně a jak jsem zmínil na začátku i dost manipulativně. A takový film já nechci. Mé hodnocení: 40% (11.05.2009)

Dokonalé prý není třeba měnit. Ale Karamazovým moderní prostředí prospělo. Je vidět, že dobrý herec nepotřebuje ani kulisy, ani kostým, může být i v naprosto nevhodném prostředí, ale přesto dokáže zahrát zcela uvěřitelně. Že Trojan a Novotný patří ke špičkám, vím již dávno, tentokrát mě okouzlil i Holub. (04.09.2020)

Opona se zveda, kulisy jsou pripraveny, na scenu prichazi stary Karamazov. Ivan Trojan, ktery mi nikdy nebyl sympaticky, si postupne ziska jak divaky v hledisti, tak i ty u televiznich prijimacu. Je uplne jasne, ze na divadelnich prknech si citi nejlepe, at si Vaclavove aj. rikaji, co chteji. Postupem casu a deje se zacina vybarvovat zpocatku nejmene napadny Karamazov: Ivan. Igor Chmela pomoci smutnych psi oci obmekci kazdeho, stejne jako Trojan si vas ziska a drzite mu maximalne palce. Zatim by bylo vsechno perfektni. Jenze pak sem naskace pochybna magorka na zidli, jejiz roli at uz ve filmu, nebo i v divadelni hre jsem zaboha nepochopila. Trosku kiks. (27.12.2008)

Velice zvláštní a nevšední zážitek, je tomu tak... Vlastně film o filmu, v podobě divadelního představení, kde abych podotkla, VŠICHNI (to je to důležité slovo) předvedli herecký koncert a já se zaujetím sledovala, že v mladších českých hercích tkví opravdový talent ! Nejvíc se mi asi líbil Ivan Trojan, kterého jsem s obdivem pozorovala, jak se dokáže nejen vcítit do situace, ale jak v okamžiku dokáže změnit své nálady, i třeb hnutím oka. A i když to ve mě určitě nějaký pocit vyvolalo, nedokážu ho popsat. Předlohu neznám a není to film, co by se stal moji srdeční záležitostí, to opravdu ne. Možná by se mi víc líbilo, aby se prohloubily scény mimo představení, tedy za zákulisím a spíš probrat vztahy mezi nimi, ale zase člověk by se v tom pak neorientoval. Bohužel mi film kazila polština, které jsem nerozumněla, jelikož hrozně rychle mluvili. Ale jinak? Prvotřídní české drama, na které nějaký ten čas nezapomenu, ale nebudu ho vyhledávat znovu. (09.07.2009)