Režie:
Zdeněk ZelenkaScénář:
Jiří HubačKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Vadim PetrovHrají:
Bolek Polívka, Pavel Liška, Vilma Cibulková, Jan Dolanský, Jan Budař, Viktor Preiss, Václav Postránecký, Stanislav Zindulka, Klára Melíšková, Hana Seidlová, Daniela Ernestová, Jan Vondráček (více)Obsahy(1)
Televizní film předního dramatika a scenáristy Jiřího Hubače vypráví příběh vyléčeného alkoholika, koncertního mistra a skladatele Františka Stáry. Po návratu z protialkoholní léčebny dochází velmi rychle k poznání, že jeho euforické odhodlání začít znovu je tragická iluze. Jeho žena se z bytu zatím odstěhovala a našla si jiného muže. Podobné fiasko ho čeká v bývalém zaměstnání a později i při krátkodobém působení v základní umělecké škole. V nejtěžší chvíli, kdy se Františkovi hroutí všechny jeho soukromé naděje i profesní plány a on rezignuje, mu nezištně pomáhá bývalý spolupacient z léčebny Eda Mandík. Tento člověk, sám slabý, nedůsledný a nezodpovědný, s nečekanou a sebezničující obětavostí rezignuje na střípky osobního štěstí a energicky vybičuje svou ochablou vůli k záchraně svého jediného kamaráda. Cena, kterou za tento svůj čin Eda platí, není malá, ale jeho oběť měla smysl. V Hubačově emocionálně silném a působivém příběhu si hlavní role zahráli Pavel Liška a Bolek Polívka, režie se ujal Zdeněk Zelenka. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Ano, film se mi líbil. Ikdyž byl hodně smutný a toho humoru (a to dost hořkého) tam moc nebylo. Film oprávněně staví na 2 hlavních představitelích Polívkovi (zde hraje převážně egoistu, který trochu procitne až na konci příběhu) a Liškovi (hrajícího stejného chudáka, avšak dost naivního a člověka, který touží po přátelství a je schopen se pro něj obětovat). A musím se přiznat, že Pavel Liška mě docela dojal (a to nejen svojí sebezničující trpělivostí s "domnělým" přítelem). Trochu mě mrzí to menší hodnocení zde, ale třeba si k tomuto filmu, který já osobně hodnotím 4*, někdo časem najde cestu. ()
Podle mě zatím nejlepší TV inscenace roku. Ikarův pád ani Tažné ptáky jsem neviděl, takže nemohu srovnat. Velmi mě překvapil Pavel Liška, jehož herecký styl není můj šálek kávy, ale tady mě přesvědčil, že tomu snad bude brzy naopak (jsem zvědavý na Venkovského učitele). Dokonce tu i trochu zastínil rovněž výtečného Polívku, který neměl tak vděčnou roli, i když se jí zhostil na výbornou. Česká televize se konečně poučila a začíná si dávat víc záležet na výběru látky pro televizní inscenace. Tento rok mi udělala radost rovněž skvělou Operací Silver A a co jsem slyšel, tak brzy se můžeme těšit na další potencionální skvosty (Brainstar či Velkofilm) - už se také nemůžete dočkat ? ()
Povedená variace na Ikarův pád/Tažné ptáky (vůbec točíme povedené filmy o melancholických pijácích vyléčených či nevyléčitelných - Dobří holubi se vracejí, Rok ďábla), která nedisponuje tak propracovaným scénářem a některé vedlejší postavy jsou nahozeny hodně nahrubo, i tak je to film, který mě dojal k slzám, hlavně díky perfektním hercům. Bolek Polívka hraje přesvědčivě jako už dlouho ne, Vilmu Cibulkovou jsem tak dobře hrát ještě neviděl a Pavel Liška předvedl podle mě svůj životní výkon. Zdeněk Zelenka dává jako obvykle hercům maximální prostor, nic navíc sice nepřidává, ale to mi u televizního filmu vůbec nevadí. A velmi povedený je konec, který je sice celkem předvídatelný, ale svojí kombinací smutku a naděje nádherný. Hodina klavíru patří k tomu vůbec nejlepšímu, co bylo v posledních deseti letech v televizi natočeno. ()
Zřejmě pokus vrátit časy výborných ikarových pádů, tažných ptáků a dobrých holubů... bohužel značně neúspěšný, zejména vinou opravdu předvidatelně a tezovitě vedeného scénáře, kterému absolutně chybí silné konflikty a uvěřitelné postavy. Takže obě hlavní hvězdy hrají to, na co jsou zvyklé, Liška idiota se zlatým srdcem a Polívka nabručeného, ale v jádru dobrého člověka. Některé výroky mají v sobě tolik prvoplánovosti, že mě mimoděk rozesmály a katarzní momenty příběhu byly ploché a nedůvěryhodné. Naprosto chyběla šťáva a tragika těch starých "detoxikačních" šlágrů s Menšíkem a spol., dojem autenticity a bezprostřednosti... navíc milé a humorné momenty mě nijak nezaujaly. Režie Zdeňka Zelenky tomu svojí šedí také rozhodně na kráse nepřidá. ()
U tohoto filmu se určitě nabízí srovnání s filmy Ikarův pád a Tažní ptáci stejného scénáristy. Tak tedy: Ikarův pád je velký, větší, místy největší TV film, Tažní ptáci byli trochu nudní. Hodina klavíru je skromnější, shovívavější a prospělo jí to. Stejně jako Bolek Polívka a Pavel Liška. Jan Budař je dokonale nesympatický. Akcentuji prezenci odlehčení některých vážných míst. C'est la vie! No a to poselství by se mělo tesat: Přátelství je nejvzácnější lidský cit, tudíž vzácnější než láska. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (4)
- Původní, neupravený scénář Jiřího Hubače „Zima poutníků“ najdeme v knize „Pocta Vladimíru Menšíkovi“ od Slávky Kopecké. (sator)
- Scénář od Jiřího Hubače se původně jmenoval „Zima poutníků“ a byl to třetí díl z trilogie „Ikarův pád a Tažní ptáci“. Hubač scénář odmítl realïzovat ve chvíli, kdy Vladimír Menšík zemřel. Po 15 letech ho však Bolek Polívka přesvědčil, aby dal svolení k realizaci. Scénář byl od původní verze zásadně pozměněn. (sator)
- Bolek Polívka na klavír nehraje. Ve skutečnosti zní hudba z playbacku a v detailu se po klávesách rozběhnou prsty profesionála, který Polívkovi radí, kdy se má do hry „opřít“ a jak vtěsnat nohu na pedál. (rakovnik)
Reklama