Světová válka Z

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)

Asi druhý nejlepší film s rychlými zombíky po remaku Úsvitu mrtvých. V Dawn of the Dead 2004 běhají nemrtví tak, že i olympijští vítězové zelenají závistí (a někteří Romerovi fanoušci vztekem). Zde jsou ještě o level výš. Šílené sebevražedné stroje, útočící ne ve smečkách, ale rovnou v armádách. Jakkoliv vysoká hradba či zeď je nemá šanci zdržet déle než na chvíli. Nikdy neztrácejí čas: Houfy řítících se obřích mravenců, kousajících na všechny strany, prakticky okamžitě šíří nákazu a nabírají nové rekruty. Svět je ztracen. Co budeme dělat? Zavoláme Bradu Pittovi. Ten má sice momentálně co dělat, aby ve Philadelphii zachránil sebe a svou rodinu, ale až se mu to podaří, snad si najde chvilku, aby zachránil také celý svět. K tomu je třeba podniknout několik napínavých misí, které film přehledně rozdělují na epizody, a dělají tak z World War Z v podstatě akční seriál. Jinak je to ale zase ten starý známý Den Trifidů, v němž kdysi George A. Romero vyměnil rostliny za zombie a způsobil tak jednu slavnou horrorovou revoluci... Hodnocení jednotlivých částí "seriálu": Philadelphia - Newark: 4/5, Korea: 4/5, Jeruzalém: 5/5, Letadlo: 2/5, Wales: 3/5... Myslím, že Světovou válkou Z dosáhla evoluce zombií svého vrcholu, a doufám, že v budoucnu si tvůrci tohoto subžánru zase vzpomenou na termín "walking dead", jehož opětovným uvedením do praxe by snad mohli získat čas i k budování nějaké té atmosféry. [Poznámka pro Obituse: Mám pocit, že Brad jednou mrknul. Ale ruku do ohně bych za to nedal.] (07.09.2013)

V tom filmu vyjde ze zombie apokalypsy bez následků pouze Severní Korea, protože tam povinně vytrhali zuby všem 25 milionům obyvatel. Myslim, že už žádná reálná válka nehrozí, Hollywood ji totiž právě zažehnal. Jinak jsem teda netušil, že letos v kině uvidim něco ještě blbějšího než Nevědomí! Pitt přežije i pád letadla, děj je posouván prostřednictvím těch nejvíc nepravděpodobných náhod, protože scénář psal... no, Lindelof. Prvních dvacet minut je výborně děsivých a vtahujících, zbytek ale nevystraší ani tu Pittovu dcerku, co si přála k narozeninám štěňátko a trpěla astmatem. 60% hlavně za spektakulární akci v Jeruzalémě. (19.06.2013)

Já prostě tleskám, parádní 3 D efekty (rozlišení 4K a 7.1 zvuk byl skvělý). Ačkoliv byl při premiéře sál zaplněn do poloviny, přesto bylo v kině hrobové ticho. Všichni s napětím sledovali extra rychlé Zombíky. Brad Pitt dobrý i když s těmi kruhami pod očima by měl už něco udělat, zato jeho filmová manželka .... proboha, kde vzali tu opici? Kdykoliv se její ušatý pihovatý ksicht objevil přes celé plátno, kino zabučelo s odporem. To neměli k dispozici hezkou herečku? To museli dát roli takové ZOMBIE stvůře? FUJ.... (28.06.2013)

Při sledování World War Z jsem trpěl jako zvíře. Ne ovšem "obvyklým" způsobem, ale trýznivou představou, jak dobré dva až tři filmy mohly vzniknout, kdyby si hoši pořádně rozmysleli co chtějí natočit a nezačali na několika místech na cestě mezi psaním scénáře a postprodukcí tak neuvěřitelně blbnout. První půlhodina je na plných pět hvězd - jako čerstvý otec si samozřejmě vlastní občasné fantazie o zombie apokalypse teprve překlápím z verze "sólo survival" do verze "family survival" (což tomu dává nové grády;)), takže moje objektivita není úplná, ale všechno až do okamžiku naskákání do vrtulníku je co do akce, emocí i logiky naprosto dokonalé. Pak se žánr změní na potenciálně zajímavou, ale předvídatelnou naháněčku po světě s hooooodně zalidněnými a zazombíkovanými záběry, a po dalším veletoči se završí koridorovou napínárnou ve stylu Resident Evil, která ale bohužel nemá s bazální logikou příliš společného a ani se nedozvíme, CO tedy vlastně má být "to ono". Braďák ve všech pozicích přinejmenším velmi dobrý, efekty víc než slušné, a vlastně téměř všechny hodnotitelné aspekty mají svoje kvality - ale bohužel to prostě naprosto nedrží pohromadě a působí divně. Nějak se ale nemůžu přinutit shodit to pod červený level. Takže nakonec to asi bude ta sedmdesátka. (03.10.2013)