Světová válka Z

Dřív, když jsem býval ještě mladý homosexuál, jsem tyhle herecké prototypy přírodních zvlhčovačů dámských bombarďáků a ukázkové modely spodního prádla BigDick, žrával stejně intenzivně, jako zástup nevyholených nadržených paniček a vždy, když se Pittí a jemu podobní objevili v telce, radostí jsem si škubal ochlupení v rozkroku. Dnes tyto hrdiny, kteří dříve budili respekt a zářili v chladných a perfektně promyšlených rolich, hází do laciných béčkových zombie filmů. WTF? Co bude příště? Leo DeCapr v gastronomickém akčňáku o zelenině, která přebírá vládu nad světem? Honza Deppovic v Pomstě mravenců 2? Bruce Vyliž ve Smrtonostné pasti? Fůůů, jemně se mně zvedá kufříček. Nažhaven zdejším hodnocením a velectěnými názory mnoha uznávaných autorit a filmových bohů, jsem usedl do křesla, jednou rukou jsem čapl pívo, druhou lofasa a tu parádu si pustil. Co musím zmínit jako první, je snad nejodpornější ženský casting, jaký jsem kdy ve filmu viděl. Bredova píchačka by bezpochyby dokázala učinit šukovzdornou i celou četu nevidomých, jinak permanentně nadržených pákistánských povstalců a jí v neopíchatelnosti bezkonkurenčně sekunduje Pittího vojenská kolegyně, u níž jsem si až do závěrečných titulků myslel, že se jedná o mladičkého metrosexuálního teplouše. Což o to, Bredík si zapomněl taky jaksi skočit do maskérny a na plátně se nám promenáduje palačinky smažící tatík s extramastnou hřívou jako v reklamě na šampon. To mě zaujalo asi nejvíc. Jo, a pak tam jsou ještě nějací zombíci... myslím. (31.10.2013)

Asi druhý nejlepší film s rychlými zombíky po remaku Úsvitu mrtvých. V Dawn of the Dead 2004 běhají nemrtví tak, že i olympijští vítězové zelenají závistí (a někteří Romerovi fanoušci vztekem). Zde jsou ještě o level výš. Šílené sebevražedné stroje, útočící ne ve smečkách, ale rovnou v armádách. Jakkoliv vysoká hradba či zeď je nemá šanci zdržet déle než na chvíli. Nikdy neztrácejí čas: Houfy řítících se obřích mravenců, kousajících na všechny strany, prakticky okamžitě šíří nákazu a nabírají nové rekruty. Svět je ztracen. Co budeme dělat? Zavoláme Bradu Pittovi. Ten má sice momentálně co dělat, aby ve Philadelphii zachránil sebe a svou rodinu, ale až se mu to podaří, snad si najde chvilku, aby zachránil také celý svět. K tomu je třeba podniknout několik napínavých misí, které film přehledně rozdělují na epizody, a dělají tak z World War Z v podstatě akční seriál. Jinak je to ale zase ten starý známý Den Trifidů, v němž kdysi George A. Romero vyměnil rostliny za zombie a způsobil tak jednu slavnou horrorovou revoluci... Hodnocení jednotlivých částí "seriálu": Philadelphia - Newark: 4/5, Korea: 4/5, Jeruzalém: 5/5, Letadlo: 2/5, Wales: 3/5... Myslím, že Světovou válkou Z dosáhla evoluce zombií svého vrcholu, a doufám, že v budoucnu si tvůrci tohoto subžánru zase vzpomenou na termín "walking dead", jehož opětovným uvedením do praxe by snad mohli získat čas i k budování nějaké té atmosféry. [Poznámka pro Obituse: Mám pocit, že Brad jednou mrknul. Ale ruku do ohně bych za to nedal.] (07.09.2013)

Příliš velké sousto, myslím si. A taky se mi zdálo (ale to už může být noční paranoia), že hudební pasáže místy trošku vykrádají skvělý soundtrack skutečného zombie mistrkusu 28 dní poté. A myslím si, že nějaká vyhláška ministerstva kultury by měla zakázat, aby se nadále používalo astmatických dětí jako podřadných plot pointů, soustřeďte se radši na atmosféru, filmaři, sakra! (02.11.2013)

Už si ani nepamatuji, kdy mi naposledy zombíci proskakovali předním sklem do auta, ale jsem si naprosto jist, že s nimi tenkrát nebyla zdaleka taková zábava, jako s těmito skokany po zdravých krcích, přelézači nepřelezitelných zdí či jen svědomitými cvakači zubama. Byla to zkrátka taková jízda, že jsem ani nestačil uronit slzu nad svou hodinovou mzdou, o kterou mne ouvekslovali u pokladny kina. Tak jsem si alespoň na cestu domů přibalil standardní poučení o lidské proradnosti, protože jen co je zombík kousne, tak ztrácí slušné vychování, začnou se divně kroutit, hýkat a houfně se přidávají na stranu hladových nemrtvých. To by mi mé zásady nedovolily, ale pro jistotu zkusím někde ve městě ulovit nějaký ten AIDS, ebolu a rýmu, abych měl jistotu přežití. (18.09.2013)

Naléhavé, dravé, s lehkým myšlenkovým přesahem. Finále je odhadnutelné cca v polovině snímku, ale nijak to jeho dramatičnosti a úctyhodnosti neubírá. Řemeslně brilantní a velmi rychlý film. Tedy styl, který se mi u Forstera líbí už od Quantum of Solace a styl, který mnozí odsuzují. Mám pocit, že tímhle se lehce vymyká dnešní době a spousta lidí to nedokáže vstřebat. Osobně to vnímám jako velmi progresivní aspekt jeho režie. Herecky a obrazově minimalistické, s minimem (depresivní a ponuré) hudby, maximálně syrové a "uvěřitelné". World War má výborný feeling. Nejuvěřitelnější zombíci široko daleko. A taky jedni z mála, co se berou vážně. (05.07.2013)