Guard No. 47
Režie:
Filip RenčKamera:
Karel FairaislHudba:
Jiří ŠkorpíkHrají:
Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Norbert Lichý, Zdeněk Dušek, Vladimír Kulhavý, Luboš Veselý, Zuzana Šavrdová, Radka Fidlerová (více)Obsahy(1)
Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)
(více)Recenze (597)
Na tenhle film jsem se opravdu těšil. Už nějakou tu dobu jsem na něj slyšel jenom chválu (hlavně, co se hereckých výkonů týče) a tak jsem si ho konečně sehnal. No a výsledek mě… zklamal. Jediné, s čím bych souhlasil a co mě nezklamalo, jsou ty dva České lvy pro pány Dlouhého a Rodena. Zbytek je (bohužel) jen unylá, nezáživná a hlavně místy dost nevěrohodná (celý ten vztah mezi Doušovou a hrobníkem - ani na chvíli jsem tomu neuvěřil) pohádka, kterou krom již zmíněných herců zachraňuje druhá polovina filmu a část s ohluchnutím. Vše ostatní je jen průměrná filmařina. Nicméně seženu si obě předchozí verze, abych mohl porovnat, jak se s tím vyrovnali pánové před 60 či skoro 80 lety. 50 %. ()
Neviděl jsem původní verzi z 30. let, ani tu americkou od Huga Haase z roku 1951, takže zatím nemůžu srovnávat, ale Renčův Hlídač se mi líbil. Zasněžená krušnohorská krajina, atmosféra dvacátých let, slušný příběh, hudba, kamera a přesvědčivé herecké výkony jsou zdejší hlavní doménou. A nehrát postavu Ferdy tak zženštilý a slizký herec, byl bych spokojen maximálně. Vyzdvihl bych především krásnou Lucii Siposovou, maniakálního Vladimíra Dlouhého a samozřejmě jedinečného Karla Rodena. Ten ztvárnil válečného veterána Doušu tak přesvědčivě, že jsem mu postupem času uvěřil i to kulhání. Po většinu filmu jsem s ním soucítil a právě jeho postava vše táhne kupředu. Filip Renč se prostě přesvědčil, jak je důležité míti Rodena. ()
Karel Roden - dobrý. Vladimír Dlouhý - dobrý. Václav Jiráček - otřesný. Lucia Siposová - dobrá jen na pohled. Kamera - krásná. Hudba - obstojná. Režie - tradiční Renč, čili nepříliš zajímavá slabota. Tenhle film si dovedu představit ve 20.00 v neděli na ČT1, zkrácený na hodinu a půl, popřípadě dvojdílný. Do kina se nehodil. Dvě a kousek. ()
Promarněná šance. Renč svůj ambiciózní film potápí otravnou doslovností (nadužívání voiceoverů, flashbacky...) a místy naprosto nevhodně zvolenou hudbou. Snímek zachraňuje pouze stabilně výborný Roden a docela slušná evokace přelomu desátých a dvacátých let 20. století. 2 1/2 ()
U kanónu stál a pořád ládo ládo ládoval, ponuré zvonění bizarní postavy hned od začátku filmu působí stísněnou atmosférou a lesklé vodní krůpěje bičovali v nečase přijíždějícího vysloužilého vojáka z první světové války, který přichází se svou ženou na osamělou nádražní stanici číslo 47, obzvlášť vynikající jsou záběry přitažlivě krásné přírody Krušných hor. Jediná postava chtě nechtě, která mě zaujala a má tu svoje vyvolené místo je skvělý Karel Roden nejmladší, který umí i zahrát potmě. Vlastně mi ani nevadila tolik zvláštní nejednotnost herců, ale čeho je moc, toho je příliš. Takřka neustále se vracející rušivé momenty scén prolínajících se obrazů vzpomínek z války, to mi tedy vadilo. Závěrem malá připomínka, je nesporné, že vůbec největší přínos režiséra Filipa Renče je, že ve svých filmech umí slušně navodit silnou až pitoreskní evokaci prostředí a hlavních postav. ()
Film má výborný príbeh. To je to na čom sa dá stavať a aj keď pochybné herecké výkony Jiráčka a Šipošovej strhávajú filmu body, nikdy nie na toľko aby padol do podpriemerných čísel. Na margo Šipošovej, tá do filmu pasuje v momentoch, keď neotvára ústa. Má čo zlepšovať a o Jiráčkovi platí to isté. Čo ešte filmu neprospelo, sú určite často používané flashbacky, čo film zbytočne krája a divák si v prvej polovici ťažko hľadá cestu k postavám. Chronologicky plynúci dej by mi v tomto prípade sedel určite viac. Pritom scény z fronty nie sú úplne zlé a nejaká celistvejšia scéna by určite vyzerala zaujímavo. Scéna s lekárskou komisiou a malým testom sluchu bola pre mňa z filmu to najlepšie. Čo sa týka Karla Rodena, je dokonalý. Je absolútne top hercom, aj keď v niektorých momentoch prestrelil (záchrana Jiráčka v úvode). F.Renč má určite talent, ale ešte nedozrel. Film obsahuje mnoho zbytočných scén a bez Rodena a aj výborného V. Dlouhého by to skončilo ešte horšie. Nakoniec iba priemer. 60%. ()
Miluji a vždycky jsem milovala tyhle postavy (ať už literární nebo filmové) indisponovaných mužů s pěknými manželkami. Bůhví, kde se ve mně ta empatie bere. Rozjezd Renčova Hlídače č. 47 zavání filmařským průšvihem. Věstí (v nejlepším případě) průměrné zpracování kvalitního námětu (Mám na mysli jen příběh samotný, protože Koptův román jsem zatím nečetla.) a neohrabané herecké výkony. Flashbacky s přejetou Františkou jsou zbytečné a kýčovité. Ale jak je postupně zaostřováno na protagonistu Josefa, tento rozpačitý úvod plynule přechází ve slušně zvládnuté drama. Když trochu zatnete zoubky, snad se smíříte i s otřesnou Siposovou. Naopak bezchybná je kreace Karla Rodena, takovou roli si zasloužil. Rozhodně potěší některé „malé“ momenty (např. opět můj oblíbený motiv zadnice). Můj výsledný dojem je rozhodně pozitivní, o něco lepší než v případě Rovenského verze z roku 1937, ale bohužel stejně musím přiznat, že jsem přimhouřila obě oči. Třeba se za dalších 70 let sejde o něco lepší ensemble, vyškrtne se Františka a vznikne dokonalý film. PS: Tak jsem si dodatečně přečetla předlohu a ajaj. Film má štěstí, že jsem ho viděla dřív. Jak se znám, teď bych těžko snášela, jak příběh a zásadní motivy zdeformoval. Někdy je to užitečná redukce děje, to beru. Ale úsměvné je, jak to, co jsou v knize klepy k pozvracení („za čtyrák písnička“), si scénář bere za vlastní. Dál má Kopta rozhodně plastičtější postavy a méně efektní (opravdu žádný western), zato jímavější konec. A Doušová je docela normální pani, tak nechápu proč z ní Rovenský tehdy udělal rozklepané hovádko a Renč teď takovou femme fatale. Takže pokud si chcete film užít, doporučuji rozhodně vidět před četbou. Pokud už jste četli, tak spánembohem no. ()
Vizuálně hezká koncentrace deprese a nudy, prokládaná dvouminotovými úseky soulože. Nic se neděje, je to fakt divný a všichni jsou tak nějak svině. Bomba. ()
Filmová adaptace psychologického románu Josefa Kopty, autora legionářských textů, jejímiž názvy nas trápili u maturity a zbytečně nás od nich tou školskou drezurou odrazovali, se Filipu Renčovi celkem vydařila. Určitě je to jeden z jeho nejlepších filmů i když v kontextu celé české kinematografie asi nezanechá nějakou výraznější stopu... Vlastní námět je velmi silný, ale vytahat za uši by zasloužil scénárista, který vymýšlel dialogy.. Hlavně v první polovině filmu většina dialogů vyloženě šustí papírem a působí nepřirozeně, čemuž korunu nasazuje představitel hrobníka Ferdy, který se mi jevil jako naprosté herecké dřevo... (Trošku si vylepšil reputaci v závěru filmu, když dokázal, že umí hrát aspoň zadkem, když pusa a obličej mnoho nesvedou... ). Renčovi se podařilo vytvořit slušnou atmosféru poválečné horské vesnice, dobře příběh doplňoval Doušovými vzpomínkami na frontu, i když si možná mohl odpustit kapku kýčovité záběry na smrt své někdejší lásky. Lepší průměr... ()
Silný příběh muže, kterému válka vzala naději.. ()
Pozor na spoilery. Nejprve jsem chtěl dát filmu o hodně víc, ale ten konec to teda zazdil. No ono se to sralo dřív, jen světlejší moment nastal ve chvíli, kdy Douša šibalsky předstíral hluchotu dál. Bohužel, časté návraty v Doušově hlavě do minulosti, které mnohdy neříkaly nic a tudíž pro mě naprosto zbytečné srážely taktéž dojem z filmu. Na konci jsem čekal parádní pomstu a né nějakou plácanou na holou. To mě teda naštvalo nejvíc, že ani zabásnutí toho fracka to nedokázalo zachránit. Není se čemu divit, když už font písma byl poněkud amatérský. ()
Půlku filmu dělá Roden a druhou to bílé studené světlo a nekonečně mrazivá zima ()
Solidní drama s jednoduchým, zvolna se rozvíjejícím příběhem, kde blížící se katastrofu skvěle doplňuje vizuální stránka s působivými motivy vytrvalého sněhu či deště a ujíždějících vlaků. Flashbacky nijak výrazně nevadí, ostatně pomáhají proniknout do nitra hlavní postavy, ale faktem je, že opakované vidiny mrtvé Františky jsou postupem času stále otravnější. A co si budeme povídat, bez Rodena v hlavní roli by to šlo do kopru. ()
Roden je machr. Znovu mne v tom utvrdil. Ta scéna jak se potácí ohlušen výbuchem v bahně mezi padlými vrávorajíc... Tu by prostě zahrál jenom ten, komu štáb odpálí za zády muniční sklad, nebo Roden (ovšem ten jen tak v kulisách). Další kdo mi sedl byla slovenská kráska Lucia Siposová, že které jsem paf, kdykoliv ji vidím a to nemusí být nutně nahá! :-) Je to neuvěřitelně zajímavý typ, pro stříbrné plátno obzvláště a jsem rád, že to už zjistili i v zahraničí. Holt bratři Slováci mají krásné ženy o tom žádná! Ta těžko zadržovaná vášeň co se z ní drala aúúúúú !!! :-). jen mi vadila její čeština, pokud ovšem nebyla dabovaná. Ostatní herci ve filmu byli fajn a ačkoliv nevím ani proč Jiráčka moc nemusím, tady mi v té roli hajzlíka kopajícího hroby celkem sedl. Moc jsem si užíval prostředí a opravdovou zimu. jsem rád, že se to točilo na skutečném sněhu a herci neběhali v pěně což je skoro vždycky poznat. Úplně jsem cítil tu kosu, když Roden točil klikou závor ! Ty zasněžené koleje i vláčky byly také skvostné. Až do teď mi příběh zůstal utajen i zápletka a tak jsem si děj celkem užíval neošizen o překvapení. Je smutnou skutečností, že se po válce mnoho z těch co přežili potýkalo s podobnými problémy. Následky yperitové otravy, hluchota z minometných a dělostřeleckých výbuchů, problémy s hybností po amputacích i ,,obyčejný'' posttraumatický syndrom projevující se ,,okny'', třasem a nočními můrami... Ten poslední z jmenovaných následků uznala lékařská věda až ke konci války, do té doby se bral jako simulace a nejeden voják kvůli tomu dokonce skončil před popravčí četou či ve vězení jako zbabělec. Roden měl kombinaci obojího. S údivem jsem zjistil, že kratičké flasbacky z fronty nepůsobí vůbec hloupě a že jsou celkem koukatelné, škoda těch pyro-výbuchů za Rodenem. každou chvilku tam něco blaflo, udělal se ohnivý hřib a nic... Výbuch granátu vypadá jinak. Ale budiž. Ačkoliv film končil na ČT Art v 0:20, celkem svěže jsem jej dokoukal a v závěru jsem musel uznat, že toto je první Renčův film, který se mi líbil. Asi to bylo hodně hlavním hrdinou a jeho výkonem, ovšem i toho si vybral Renč. A tak dávám za panáky kmínky. * * * * ()
je to především podmanivá hudba a skvělé herecké výkony, které dominují celému tragickému dramatu... příběh je celkém prostý a opět se potvrzuje, že v jednoduchosti je krása... a po skončení jsem zůstal sedět, oči vykulené, cesta z kina byla mlčenlivá a ještě teď jsem prostě PAF... mně tam prostě nic nechybělo ani nepřebývalo, renč se tedy u mě dost vytáhl... a pár lvíčků hlídač určitě pobere. 90% ()
Hlídač přesně vystihuje současný stav českého filmu. A ten je v tom, že to vůbec nevypadá filmově, ale spíš jako dražší pilot k nějakému seriálu. Herci přehrávají jak v telenovelách a nejednou to připomene nejmenované seriály české produkce, které se natáčí na první dobrou. Jejich dialogy jim nevěříte a navíc vás škádlí strašně vysvětlující Hlídačovi vnitřní hlasy. Doslovnost zde ale nezůstává jen v dialozích, které ještě šustí papírem, ale přelévá se i do obrazové složky. To abyste, až půjde film do televize, mohli u toho v klidu žehlit a nic vám neuniklo... Předpokládám, že film byl asi i dost razantně sestříhaný aby se vešel do stopáže, protože jinak si nedokážu vysvětlit tu strašnou přímočarost vyprávění. Hudební podkres je nezajímavý, ale ušel by, kdyby ho Renč mermomocí necpal pod každou scénu. Vtipně působí válečné scény, které v kontextu zahraničních filmů nemají absolutně co nabídnout (proč se o to vůbec s tak malým rozpočtem snažit? - šlo se tomu docela snadno vyhnout). Hlídač č.47 je prostě průšvih. Na televizní film průměr (k tomu má také nejblíže), na film uváděný v kinech strašný podprůměr. Možnosti velkého plátna to totiž nedokáže vůbec využít... ()
Filip Renč sází na absolutní jistoty, ale neumí z nich těžit. Především jde o neoriginální a předvídatelný příběh plný všech typických vybroušených příběhových a vypravěčských prvků, které si hledají sympatizanty z širokých řad publika (traumata z války, ztráta ženy, problémy se zdravím, nezvaný nápadník a konec tak, jak ho čekal snad každý z nás). K hercům nemám víceméně vyhrady, pokud má být postava slizká a našim smyslům odporná, tak taková skutečně je. Nemohu si pomoci, ale podle mého Renč zbytečně přetahuje strunu, a to v několika polohách. Vidím tu evidentní snahu natočit cosi "většího". Záběry z války jsou zbytečné a ruší dějovou linku (oč pragmatičtější by bylo navodit trauma náznaky, nikoli obrázky jatek, ač sebevíc realistických). Mají za úkol učinit postavu Karla Rodena ještě více tragičtější, než je. Ačkoli jeho postava je víceméně scénáristicky plochá, Roden z ní učinil zajímavou postavu. Dobré je vykreslení vztahů mezi postavami a to nejen v milostném trojúhelníku, ale i mezi vesničany. Chemie funguje, napětí stoupá. Stoupá k předem jasnému konci téměř předem jasným průběhem děje...za to si Hlídač určitě nezaslouží vyšší hodnocení. Protože v této sortě filmů jde především o příběh a příběh Hlídače je tak triviální, že nemohu jinak, než 3*. Atmosféra je však vykreslena zručně. ()
SPOILER: Filip Renč si pro sebe vzal obrovské sousto. Román Josefa Kopty, který pojednává o vojákovi co přišel z války za svojí ženou, kde se zaměstanal jako hlídač č. 47. Po konfliktu s člověkem, kterému zachránil život ohluchne. Poté na nějaký čas přijde o sluch, ale náhle začne znovu slyšet a i přesto nikomu nic nepoví. Koupí si hospodu, kde slyší lidi jak ho pomlouvají. Na závěr zemře, ale nikdo se nedozví, že znovu začal slyšet. Zkráceně jsem řekl celý příběh, který je naprosto perfektní. I když se Filip Renč pustil do tohoto románu, musím mu zklonit obrovskou poklonu, poněvadž on to celé pojal podle svého a zvládl vše na výbornou. Atmosféra, prostředí, kamera a velmi emoční závěr fungují jak by měli a neznát herce, nikdy bych neřekl, že je tento snímek z České kinematografie. Nemohu až na pár maličkostí (herecké výkony pár vedlejších postav) nic vytknout. Samozřejmě nesmím zapomenout pochválit Karla Rodena, protože on je skvělý herec a přesně tady se předvedl v pravém světle. Nebýt jeho celý počin Filipa Renče by šel o stupeň dolů, ale díky Rodenovi je tomu naopak. POKUD NĚKDO FILM NEVIDĚL DOPORUČUJI... 8/10 = 85% ()
Zdá se mi, že je zde tento film podceňovaný. Byť se někdy zbytečně vleče a byť se mi někdy zdají prostřihy do minulosti natolik syrové, že jsou až neumělé, nepochybně se jedná o nadprůměrný film, a to nejen v českých poměrech. Silná předloha sama o sobě už zajišťuje kvalitu, a jestliže příběh táhne skvělý Karel Roden, moc se už pokazit nedá. ()
TV/// Obsazení 6/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Prostředí 6/10/// +velmi dobře zahráno, výrazná atmosféra, dobrá hudba, dramatický závěr -všelijaké a hodně časté flashbacky zbytečně děj kouskují, pozvolné tempo vyprávění, v moha směrech hodně zvláštní postavy a jejich chování/// Od Hlídače jsem čekal cosi jiného (původní film jsem neviděl). Je to sice zajímavá sonda do období počátku 20. století, ale nosný příběh se mohl odehrávat téměř v kterékoliv době a prostředí, exteriéry mohli být klidně využity pro jiný příběh. Rovněž zhruba první polovina filmu se potácí odnikud nikam. Později hluchota hlavní postavy si získala moji pozornost, ale podle mě nebyla patřičně využita. Film nakonec zachraňuje vzrůstající napětí, které vás dokáže snad i na jistý čas pohltit./// Celkem 61%/// ()