Veřejní nepřátelé

Po dvouch letech Johnny Depp opět na plátně. Po nepříliš zdařilém zakončení trilogie Pirátů z Karibiku natočil pod režií Michaela Manna velice kvalitní gangsterku, která byť nedosahuje kvalit legendárního Kmotra a ani mého oblíbeného Amerického gangstera, tak jde pořád o 5 hvězdičkový nářez. Povím vám proč. Pokud máte alespoň trochu Deppa rádi ke spokojenosti vám už bude stačit, že tento film je téměř jeho one-man show. Depp hraje výborně a přímo z něj sálá charisma na všechny strany. Christian Bale si myslím, že nedostal zas tak málo prostoru, jak se všude píše. Rozhodně je to on, kdo je po Deppovi další stěžijní postavou příběhu. Také je často Mannovi vyčítána práce s digitální kamerou. I já jsem z toho měl trochu obavy, jelikož i trailer se místy kvalitou podobal dokumentu. Ve filmu mi to ale vůbec nevadilo. Tento film je totiž tak kvalitně digitálně natočen, že absence typické kamery není až na pár do očí tlučících záběrů poznat. Film má také skvělý scénář. Po úvodním brilantním rozjezdu přijde sice trochu zmírnění tempa ale pořád se mě nuda v kině netýkala. A to stopáž nepatří rozhodně mezi nejkratší. Pokud je ve filmu nějaké slabé místo, tak ho zachraňuje Johnny Depp. Michael Mann mě tedy opět přesvědčil, že ví co dělá. Po skvělém Collateralu a pro mě rozporuplném Miami Vice přichází do kin s peckou, která strká všechny vyhipované blockbustery(Transformers, Terminátor) tohoto léta hravě do kapsy. Už jen ta závěřečná dechberoucí scéna zvédá film o úroveň výš. 95% (14.07.2009)

Netradičně natočená gangsterka, především v tom, jakým způsobem se jí (i díky digitální kameře) daří odosobňovat dění na plátně a důsledně bránit divákovi, aby začal výrazněji sympatizovat s tou či onou stranou konfliktu. Jednotlivé vedlejší postavy jsou pouhými figurkami na šachovnici, jejichž účast v přestřelce je redukována na záblesk z Tommy Gunu a následná smrt ponechána bez povšimnutí. A protože Dillinger nemá čas se za mrtvými příliš ohlížet, nečiní tak ani divák. Že je hlavní postava lidovým hrdinou se dozvíme spíše z Deppovy tváře sebevědomého grázlíka, než aby nám Mann strkal pod nos důkazy o jeho popularitě. A když se pro to rozhodne, udělá to nenásilně. Dillinger není supermanem, kterým bychom se toužili stát; naopak on sám se před našimi zraky nechává okouzlovat smyšlenými filmovými postavami a dobovými písničkami. My jsme především zvyklí sledovat hrdiny, kteří tyto příběhy svými činy tvoří a umění ovlivňují; tady se nám dostává důkazu, že se nejedná pouze o jednosměrku. //Vtipné je, že celý obraz mafie, jak ho líčí třeba Kmotr, oblečením počínaje a manýry gangsterů konče, je neodpovídající a ve skutečnosti byl inspirací pro reálné zločince, kteří tento způsob vystupování až na základě zhlédnutí takových filmů začali napodobovat.// (21.10.2009)

Díky digitální kameře mě Michael Mann chytil pod krkem a chtě nechtě mě vtáhl do svého filmu. O to víc pak člověk prožíval všechny ty přestřelky, naháněčky ale i tuctové tlachání u stolu. Jedinou výtkou tak je poněkud nevyrovnané tempo snímku, který pak i přes všechny uhrančivé Johnny Deppy působí poněkud hypnoticky, a to tentokrát v pravém smyslu slova. (19.08.2009)

Sebevědomý veřejný nepřítel číslo jedna je pomalu ale jistě dopadán právě vykvétající FBI v období vrcholící velké hospodářské krize. Film zkažený digitální kamerou, která sem ale vůbec nesedne. Znemožňuje uhlazený velkolepý vizuál, narušuje jinak skvělou autenticitu dobovosti, vypadá to s ní jak TV film namísto veledíla za 100 milionů $ (!). To prostě nasere. Stejně tak nepotěší ne úplně záživné dění. Ještě mám jednu výtku - postavy kolem jsou podivně nevýrazné, což zamrzí hlavně u kumpánů, kteří pochcípali ani jsem si pořádně nebyl jistý kdo je kdo. Ale chválím Deppa jako Dillingera a těch pár pěkných kytarových vyhrávek. [HD] (08.12.2010)

Mann pokračuje tam, kde v Miami Vice skončil – v syrové a nepřikrášlené filmařině, v níž prim hraje ostrý zvuk a naturalistický obraz digitální kamery. Opět si báječně vypomáhá hudbou, která dodává sekvencím spád a atmosféru. Bohužel záměr udělat Heat model 30. léta ztroskotal na scénáři a Christianu Baleovi. Nevím, kdo za to může víc, ale Deppův lump hraje první housle a uhlazený muž zákona absolutně nedokáže vzdorovat jakoukoli problematičností či dvojakostí. John Dillinger jede velké sólo a Michael Mann se jeho šviháckým a gentlemanským naturelem klaní všem knírkatým gangsterským melodramatům z minulosti. Funguje to skvěle, včetně závěru. Jistou hloubku do filmu vnáší motiv Dillingera jako posledního zástupce galantních lupičů, které válcuje nenápadná mafiánská šmelina. Dvě a půl hodiny mě Veřejní nepřátelé vydrželi bavit, protože Deppovi a Cotillardové to sekne a Mann se umí ponořit přímo do středu dění. To magické něco tady ale chybí – v tomto případě dráždivé napětí mezi zákonem a zločinem, dobrem a zlem. Dillinger a Purvis jsou oba až příliš jednoznační, než aby dokázali vytvořit tak explozivní dvojičku jako Hanna a McAuley. (01.07.2009)