Reklama

Reklama

Hobit: Šmakova dračí poušť

  • USA The Hobbit: The Desolation of Smaug (více)
Trailer 2

Hobit: Šmakova dračí poušť líčí další dobrodružství hobita Bilbo Pytlíka na jeho společné pouti s čarodějem Gandalfem a třinácti trpaslíky vedenými Thorinem Pavézou. Vydali se na výpravnou cestu, jejímž cílem je získat zpět Osamělou horu a ztracené království trpaslíků Erebor. Poté, co přežili začátek své neočekávané cesty, pokračuje tato společnost směrem na Východ a cestou potkává kožoměnce Medděda a v lese Mirkwood plném nástrah se střetává s houfem obřích Pavouků. Když se jim podaří uniknout ze zajetí nebezpečných lesních elfů, pokračují trpaslíci k Jezernímu městu a nakonec k samotné Osamělé hoře, kde musí čelit největšímu nebezpečí v podobě Šmaka -  nejstrašlivější nestvůry, která prověří nejen jejich odvahu, ale i pevnost jejich přátelství a smysluplnost celé pouti. (Warner Bros. CZ)

(více)

Videa (27)

Trailer 2

Recenze (2 198)

Eodeon 

všechny recenze uživatele

již od loňské premiéry Neočekávané cesty napjatě vyhlížené pokračování přináší směs očekávaného i nečekaného. Hobit: Šmakova dračí poušť překvapuje znepokojivým, otevřeným koncem, méně již pro prostřední díly filmových trilogií typicky temným laděním. v nevyhnutelném porovnání s jedničkou může zamrzet odklon od příjemné vypravěčské nenucenosti a odvážného pohádkového nádechu. tam, kde první díl sázel na osvěžující snahy vyvolat úžas z poznávání vizuálně skvostných reálií fantastického světa Středozemě a spoluprožívání dobrodružné cesty hobita Bilba, čaroděje Gandalfa a třinácti trpaslíků za znovudobytím obsazeného království, dvojka vytěžuje ověřené recepty hollywoodské „blockbusterové školy“. /// s pominutím retrospektivního prologu, připomenuvšího motivaci trpasličího „exilového“ krále Thorina Pavézy k putování do Ereboru – někdejší domoviny svého národa, nabírá vyprávění jeho družinu právě tam, kde ji zanechal předchozí snímek – na dohled od Osamělé hory, v níž na kopcích zlata vyspává obávaný drak Šmak. i poslední úsek cesty však skýtá nemalou porci obtíží od útoku obrovitých pavouků mezi pokřivenými větvemi Temného hvozdu, přes věznění v sídle lesních elfů po nekonečné nájezdy skřetů potají formujících armádu v odlehlé ruině. aby skřetí hrozbu prošetřil, opouští Gandalf společníky. v rozporu s jeho privilegovaným místem na plakátech se oblíbenému čaroději dostává trestuhodně málo prostoru. podobně velký podíl na příběhu připadl vnadné elfce Tauriel (Evangeline Lilly proslula především díky seriálu Ztraceni), ač postavě nepocházející z literární předlohy J. R.R. Tolkiena, nýbrž zrozené ze snů režiséra Petera Jacksona. mužskou složku publika tak usiluje uspokojit nejen přemíra soubojů, ale i sličná kráska, zatímco pro potěchu žen se z trilogie Pán prstenů vrací postava elfského lučištníka Legolase. dojem nemalého ústupku ženskému publiku budí i v knize neobsažené citové pouto mezi elfkou a trpaslíkem. /// společensko-kritická problematika mezirasových vztahů kupodivu nepůsobí nepatřičně mezi převážně nadčasovými mytologickými významy aspirujícími na univerzální platnost. zprvu slibný motiv neortodoxní lásky ovšem postupem času upadá do laciného patosu. jeho účast na závěrečné gradaci notně ubližuje údernosti finálního aktu, už tak rozmělňovanému paralelním vyprávěním. právě na ztrojeném finále se nejpatrněji projevuje méně konzistentní vyprávění ve srovnání s minulým dílem. ani Legolasovo zúčtování s vůdcem skřetů, ani měření sil mezi Gandalfem a vzmáhajícím se Nekromantem a ani snahy drakobijců přitom nedospívají ke kýženému završení. nelze se tudíž zbavit dojmu, že ač byla dřívější Neočekávaná cesta popisována coby pouhý odrazový můstek pro daleko epičtější pokračování, o Šmakově dračí poušti to platí ještě spíše. /// nastavovaným sledem akčních scén naštěstí občas probleskují kvality, které Jacksonovy tolkienovské adaptace vydělují z šedi akčních blockbusterů. autentický dojem podmanivého fantazijního světa evokují zejména leitmotivické krajiny Nového Zélandu. hlubší okouzlení vzbuzuje hudba Howarda Shora, která na sebe po většinu času neupozorňuje, i když ve vzácných okamžicích vyniknou osobitější jemnější skladby (The Woodland Realm, Thrice Welcome). špičkovou úroveň výtvarné stránky mají oba prozatímní hobitovské filmy společnou. nezapře se v ní pohádkovost adaptované látky, ač se jí filmaři snaží udolat strojenou velkolepostí. vždyť co jiného je Temný hvozd, než začarovaný les, a co jiného Dol Guldur, než strašidelný hrad. /// nade všechny prvky inspirované v pohádkách přirozeně vyniká drak. hojným sekvencím se Šmakem se daří vykoupit většinu zmíněných neduhů už od prvních chvil, kdy se Bilbo vkrade do sluje pod horou. napínavost Bilbova opatrného našlapování kolem spící nestvůry a následná „zdvořilostní konverzace“ s ní překonávají už dnes legendární hádanky ve tmě z jedničky. Šmak vystupuje jako plnohodnotná postava, co víc – vykazuje charisma a přitažlivost nejlepších padouchů filmové historie. Uznání patří jak trikařům zodpovědným za drakův imponující zevnějšek a schopnost chrlit oheň, tak ještě spíše Benedictu Cumberbatchovi za poskytnutí svého démonického barytonu (zde díky akustické úpravě spíše basu). svým výkonem zastínil i temného pána Saurona, toho času střádajícího síly k nadcházející válce. /// nejen neforemnou temnotou v Dol Gulduru se snímek podbízí fanouškům filmového Pána prstenů. tolkienovské téma o korumpující síle moci a bohatství ustupuje přívalovým vlnám bohapusté akce. chvílemi lze zahlédnout jeho stín v drakově bezmezné aroganci, v sobectví éterického krále elfů Thranduila a Bilbově lpění na prstenu. pokud se ale Tolkien vyznačuje reputací tvůrce schopného velmi detailně definovat podstatu zla, filmové adaptace za literárním odkazem daleko nezaostávají a Hobit: Šmakova dračí poušť se pravidlu nevymyká. () (méně) (více)

Mertax 

všechny recenze uživatele

Vrchol se blíží. DoS nabízí o poznání více akčních scén, násilí, temnoty a méně „rodinného“ humoru. PJ si dovolil výraznější odchylky od předlohy – pryč jsou doslovné přepisy dialogů jako v Neočekávané cestě. Minimalizovány jsou taky kamerové jízdy a působivé velké celky Zélandu, protože dvojka je indoorovější a také tmavší. *Spoilery* Mistrným tahem bylo trpaslíky nezavřít do sudů a nenechat v relativním poklidu dojet do Jezerního města. Skupina je pronásledována skřety a brzy přichází třetí strana (elfové), která bitku ještě více rozjitří. Celkově jsou skřeti ohavnější, děsivější a nechutnější, na Bilba postupně dopadá zhouba Prstenu, družina strádá, rozděluje se a Gandalf končí v kleci jako zvíře, atmosféra je cítit zoufalstvím a předzvěstí krutých časů – takhle má vypadat pořádná fantasy!/// Legolas dostal až příliš mnoho prostoru, takže pokud jste se posměšně šklebili u jeho sjíždění po štítech ve Dvou věžích a olifantích chobotech v Návratu krále, připravte se na nášup desítek neskutečných kousků, kdy ztepilý blondýn elegantně slajduje po pavoucích, skřetech a na hlavách trpaslíků dělá roznožky, které by mu záviděl i Van Damme. Rusovlasá Tauriel (krásná Lily) do příběhu zapadla poměrně hladce, byť s sebou přinesla lehce přebytečnou milostnou linii o nedovolené lásce lidí z dvou ras, (což někomu může připomenout Arwen s Aragornem), ale jde spíše o okrajovou část vyprávění./// Závěrečné scény se Šmakem (Cumberbatch má bohužel hlas hodně upravený) chtějí být novátorské a dravé. Družina se tak oproti knize nekrčí uvnitř hory, ale narychlo proti bestii organizuje bitvu epických rozměrů, ovšem vystavěnou na mnoha proměnných (ty pece!) a notné dávce štěstí (drak působí chvílemi jako imbecil, neboť skupinu opakovaně těsně míjí a nespálí ani kus trpasličího plnovousu!). Střihově je to nepřehledné, a i když je Šmak trikově docela autentický, je prostě poznat, že se honí v umělé hromadě mincí, sádrokartonových síních a u zadků jim hoří digitální oheň. Celkovou atmosféru rostoucího zla výborně podtrhne Bilbo svým zoufalým výkřikem do hlubin Ereboru, kterým film končí – a už se naštěstí nevrací k dvěma paralelním liniím v Jezerním městě, jež trochu otravně přerušují akci s marnivým drakem. P.S. Shore se překonal! 80–85 %. [Kino, 2D s titulky] ()

Reklama

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Šmakózní. Není otázka zda je druhý Hobit lepší či horší jedničky; je zcela jiný a v žádném ohledu již nepřipomíná pohádku či svou knižní předlohu. Zda je to dobře či ne je věc názoru stejně jako fakt, že dvojka spíše než co jiného je Jacksonův King Kong umístěný do Středozemě, ale oproti němu se tu pro veškerou a častou akci nezapomíná na postavy. Na jednu stranu je potěšující skutečnost, že jestli TAKHLE vypadá uměle natahovaná (věci z dodatků à la Gandalfova výprava či geneze planoucího oka vynikající; ty z prstu vycucané à la mezidruhová romance strašné) a rozmělněná továrna na peníze, která by navíc jako střed trilogie neměla mít pořádný začátek či konec (což pravda nemá a mohl tam nakrásně být, kdyby bylo lépe zvoleno rozdělení), tak... Jen houšť a více takových, protože je to nesporně zábava plná akce, nápadů a velkoformátového filmového kouzla. Jenže je to zároveň pro veškerou osudovost a akčnost studené jak psí čumák (jediná akce, které nevévodí hravé eskapády a v níž o něco jde i „se potí krev“ je Gandalf versus Sauron). Náznak emocí aby elitní pátrací tým v čele se Sherlockem pohledal; a nenašel by. A navzdory vší té epické spektakulárnosti je vrcholem, stejně jako v případě první části, prostá rozmluva jednoho hobita s CGI postavou. Ovšem o to více nepříjemně zarazí, že Bilbo jako takový je tu mnohdy na dlouhé desítky minut odsunut na zcela vedlejší kolej. Což ostatně nejlépe symbolizuje problém druhého Hobita; zatímco pro Pána prstenů, pro kterého si tu Peter pokládá základy, je Bilbo nepodstatný, tak pro Hobita, o jehož adaptaci (ať se to Jacksonovi líbí či ne), stále ještě jde, je nepostradatelný. Prodloužená verze pak je tím samým, čím byla pro Dvě věže; tedy byť znatelně delší, tak mnohem celistvější, sevřenější, lépe ubíhající a pocitově paradoxně kratší. Většina nových či prodloužených scén není jen povinnou úlitbou pro ty nejvěrnější fanoušky či milým nikterak podstatným rozšířením již viděného, ale stávají se nedílnou součástí děje, kdy dodávají hloubku postavám i ději. Nejvíce z nich profitují Medděd, Temný hvozd, Jezerní město a Gandalfova linie. A některé jsou tak zásadní (a dobré), že zůstává rozum stát, co bylo na jejich úkor v kinoverzi upřednostněno. ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

No tech pet hvezdicek to furt jeste da, ale tentokrat to je s primhourenym okem. Klasickej problem prostredniho dilu, neni tu zacatek ani konec a jelikoz je tu pekelne natazena kratka detska knizka, neni tu tudiz moc co vypravet. Ono to celkove pusobi vsechno naprosto strasne uspechane, ale zaroven se vlastne nic moc nedeje. Podivame se sice na par zajimavejch mist, ale vsechno to proste pusobi jako levnejsi kopie Pana prstenu. Nehlede na to, ze triky jsou misty dost nedoladeny a je videt, ze se soustredili tvurci hlavne na Smaka, coz o to, ten je spickovej, ale tak trochu opomeli doladit to ostatni. Jinak akce tu je dost, nechybi ani humor a herci jsou porad sympaticky, ale trochu se to rozpada na jednotlivy sceny. Ale i tak je to pravdepodobne nejlepsi fantasy od prvniho dilu, ani minutu jsem se nenudil a rad film skouknu jeste nekolikrat znovu, idealne v prodlouzeny verzi. ()

Segrestor 

všechny recenze uživatele

Rád bych napsal, jak to bylo skvělé a bombastické a přeúžasné, plné krásné hudby a nervydrásajícího příběhu, ale nebylo. Viděl jsem dokonalou, řemeslně odvedenou práci výtvarníka, prožil několik nostalgických momentů, které mě znovu vrátily na stránky knih (vstup do Temného hvozdu, Bilbův výhled ze stromu, Esgarot, Špak), občas se uchechtl, jednou ucukl při 3D efektu, ale jinak jsem se spíš těšil na konec (měřeno přísnou optikou). Sám nevím, jak to je koncipované. Jestli je to zkrátka pro hardcore fanouška Tolkienova Hobita k potěšení nebo k nasrání. Přitom mohu odvážně říct, že se povedlo - jednotlivé sekvence, části, momenty jsou jednoduše skvělé, ale jako celek to prostě někde hapruje. Kam se sakra podělo to fantastično, ten děsuplný závan přenádherné bájné Středozemě? Vše je zadupáno do trpasličích výkalů hyperaktivním střihem, hektickou kamerou a umělohmotným prefabrikovaným scénářem. U Eru, jaká škoda, pane Tolkien! A tak krásně jste to napsal. S politováním musím říct, že to, co vám zfilmovali, nebylo zdaleka tak skvělé, jako to, co si přimysleli navíc. Ano, mluvím o Tauriel. Tato nová postava byla z celého filmu jednoznačně nejlepší. Vysoko nad vším tím patosem, barvičkami, a Thranduilovo přehráváním. Přesto všechno ale musím říct, že výlet na sever Středozemě jsem si vlastně užil a bylo vidět, že i ostatní mainstreamový konzumenti v kině občas zapomínají žvýkat ten svůj prošlý popkorn a oddávají se toulkám fantazií (měřeno mírnou optikou). ()

Galerie (270)

Zajímavosti (79)

  • Originální podtitul „The Desolation of Smaug“, jak se jmenuje oblast v okolí Osamělé hory, je dvojsmyslný. Může značit i „Šmakovu opuštěnost“. (Gar-mogoth)

Související novinky

Daniel Brühl na FebioFestu převzal "ČSFD Award"

Daniel Brühl na FebioFestu převzal "ČSFD Award"

22.03.2016

Rivalové jsou v žebříčcích ČSFD.cz dodnes nejlepším filmem roku 2013. Více hvězdičkových hodnocení v daném roce nasbíraly pouze druhý Hobbit a Vlk z Wall Street, ale výsledným hodnocením se nedostaly… (více)

Bard opouští Vránu

Bard opouští Vránu

26.01.2015

Nebo chcete-li: Luke Evans, představitel lučištníka Barda z filmové trilogie Hobit, si nakonec nezahraje Erica Dravena, hlavního hrdinu nové adaptace comicsu Vrána. Slavné dílo Jamese O'Barra, ve… (více)

Cumberbatch jako další ultimátní padouch

Cumberbatch jako další ultimátní padouch

21.08.2014

Představitel televizního Sherlocka Benedict Cumberbatch se loni objevil ve dvou výrazných záporáckých rolích. Nejdříve zatopil kapitánu Kirkovi ve sci-fi Star Trek: Do temnoty, následně jste jej… (více)

Jak se bude jmenovat třetí díl Hobita?

Jak se bude jmenovat třetí díl Hobita?

25.04.2014

Hobit: Neočekávaná cesta, Hobit: Šmakova dračí poušť, Hobit: Bitva pěti armád. Že nevidíte nic nového? Tak to vám nejspíš uniklo, že třetí díl hobití trilogie dlouho nesl podtitul Tam a zase zpátky.… (více)

Reklama

Reklama