Vejdi do prázdna

Srovnání s filmem 2001: Vesmírná odyssea je příhodné, hlavně kvůli neustálým průletům halucinogenními tunely. Stejně jako Odyssea zkoumala pomocí pestrých barev a šílených pohybů kamerou vzdálené končiny vesmíru, Vejdi do prázdna zkoumá stejnými prostředky vzdálené končiny feťákova mozku. Rozdíl je ale v tom, že Odyssea neměla žádný příběh, byl to spíš jeden velký úžasný filosofický úlet. Tento film cosi jako příběh má a bohužel na mě působil trochu rušivě, kvůli ohranosti - dva sourozenci - sirotci se po letech sejdou a tak.. Jistěže o příběh tu vůbec nejde, ale tak tam asi neměl být. Jinak souhlasím se zdejší většinou, že počáteční působivost se za dvě hodiny trochu rozplizne a ke konci už nudí. Nikoho nebaví točit si s kaleidoskopem dvě a půl hodiny. Ale abych jenom nekritizoval - působivost úvodních scén je neskutečná, hlavně ta dlouhá scéna točená jakoby v jednom záběru, od chvíle, co se Oskar probudí až po chvíli, kdy je zastřelen. Muselo dát hodně práce ji zinscenovat. Prostředí tokijských nočních klubů je velice vděčné (protože nepříjemné, až děsivé) a k příběhu o posmrtném životě se skvěle hodí. Člověk má radost, že žije někde jinde. Navíc by měl být film oceněn za nejoriginálnější použití jedné z nejkrásnějších skladeb všech dob - Bachovy Air. Kdybych měl možnost zeptat se Gaspara Noého na jedinou věc, bylo by to: ,,Fetujete?" (13.07.2010)

A nejsou ty drogy vlastně boží vynález? Ty barvy, ty průlety, jestli nám tedy nebylo lháno. Nevím, vím, že Vejdi do prázdna Gaspara Noého mi je kino zážitkem roku 15 (už jen pro ten houf prchajících za sálu), navzdory tomu, že vlastně selhal, totiž nikterak nenaplnil nemalá očekávání, jež jsem nabyl po přečtení recenzí a vyjádření lidí, kterým bezvýhradně důvěřuji. Komentář sepíše kluk, který byl zklamán, kluk, který byl nadšen doposavad sedí v kině. __ Prý další Requiem za sen? Ale jděte! Vysvětlení přijde s parafrázi: "Do prdele! Můj život je v hajzlu. Můj život je v hajzlu. Nenávidím vás, nenávidím vás všechny.". Ptáš se, kdo že to volá o pomoc? Tvá sestra, jíž máš nade vše rád. Ta, kvůli níž jsi vše obětoval, kvůli níž jsi v hajzlu vlastně taky, co v hajzlu, ty už se plavíš tou odpadní rourou těšíc se na staronové sračky. Víš, že nejsi ve stavu, kdy by jsi byl s to jakkoliv pomoci, už ani to pitomé obětí Ti nedovolí, sbohem nepřichází v úvahu. Víš, že smutní jen a jen kvůli Tobě, to pouto bylo zkrátka tak silné. Bolí Tě to? Je to nesnesitelné? Kruté? Tragické, ba nejtragičtější? A víš Ty co? Ne. Vůbec ne. Nejsem zainteresován, nejsem bytím, jemuž v jeho bytí, jde o toto bytí, světe div se, mé bytí dokonce není mé bytí. Já je někdo jiný, ale ne on, jelikož on se té hry nezúčastňuje. Vím, já je vždy někdo jiný, ale když se mě vlastně pan režisér snaží přesvědčit, že já jsem já. __ Ta pasáž, kdy vlezeš Lindě do hlavy, následkem čehož vyvoláš noční můru, v níž figuruješ Ty jako zombie a tvůj nejlepší kámoš, stejně jako Noé fascinován Tibetskou knihou mrtvých, považuji za naprosto geniální. __ Více možná po druhém zhlédnutí, které si nesmím nechat ujít. (05.10.2015)

Prvá hodina a pol bola dokonalá, no potom to šlo trochu z kopca. Záverečná scéna v LOVE hoteli mi prišla nepochopiteľná, pridlhá a prázdna ako tráviaci trakt po káve s cigaretou. 3,5*, plus pol hviezdičky za vynikajúce úvodné titulky. (17.02.2016)

Velmi svérázně stylizovaný a explicitní (co se týče nahoty) 140 minutový acid trip, kde "duše" hlavního hrdiny proplouvá dějem a sleduje zbylé osudy přátel a sestry za použití svérazné kamery zpoza hlavy hlavního hrdiny v případě, že se vrací do vzpomínek nebo z nadhledu nad scénou v případě tokijské současnosti. Vše za použití nejrůznějších filtrů, fish-eye kamer a cgi, kde se míhají podivuhodné obrazce nebo třeba taky jen bliká bílé plátno. I samotná kamera proplouvá scénami (ty městské mnohdy záměrně připomínají pouze makety) v podivuhodných trajektoriích a skrz stěny, otvory a světla. V poslední cca 40 minutách ovšem "poletování" zesílí na úkor děje, což je v kombinaci s vyčerpávajícím zbytkem filmu, během kterých si divák "osahal" použité postupy, mírně únavné a začíná se trochu zajídat. Každopádně odvážný krok do prázdna od Gaspara Noé. P.S. Drogy do kina nejsou téměř nutné, protože jsem se cítil podobně i bez nich :) (30.03.2010)

Při sledování filmu jsem měl pocit, jakoby se mi Noé rýpal dvě hodiny lžičkou v mozku. Od úvodních hypnotických titulků divák zažívá halucinogenní cestu koncem jedné a začátkem druhé existence. Noé se nebojí si vzít jako inspiraci ta nejslavnější jména a ve výsledku tak prezentuje divákovi poněkud rozvleklý trip, který 80% lidí znechutí, ale ten zbytek pokud se naladí na správnou vlnu, si tu psychotickou životní odyseu naprosto užije. (23.03.2011)

Hyperstylizovaný, hyperbarevný, halucinogenní, fascinující trip uprostřed Tokia. Úvodní brutální titulky vás přikovají ke kinosedačce a po krátké pauze následuje (šestiminutová) nejlepší jízda na drogách, jakou jsem kdy v kině viděl. Po téhle nirváně se pak dokonce začne odvíjet i nějaký děj :) Uznávám, že ten film má mouchy, opravdu JE to kameramanská exhibice....ale to ničemu nevadí. U těch dvou a půl hodin jsem se ani minutu nenudil. Doporučuju všem, ale v kině; dívat se na to doma ztrácí smysl. (14.05.2010)

Vejdi do prázdna je halogenová noční můra, ze které se nedokážete probudit, protože navzdory tomu jak vás pomalu ubíjí a vláčí tam kam nechcete jste přeci jen zvědaví, kam až zajde. Po technické stránce nedokážu vytknout zhola nic. Je jisté, že něco podobného na filmovém plátně teď zase dlouho neuvidíme, originalita a ubíjející vykonstruovanost s jakou režisér svoji vizi presentuje musí zkrátka vynutit nějakou reakci od každého. Ale to neznamená, že je to geniální film pro každého diváka. Pro mě rozhodně nebyl. Ubíjela mě přemrštěná stopáž, ubíjeli mě opakující se záběry a doslova obtěžovala tendence ukázat možná co nejvíc tak, že to ve výsledku působilo velmi samoúčelně. Z Enter the void mám velmi rozporuplné pocity. Proto se zdržuji jakéhokoliv hodnocení, to že mi tento film zůstal v hlavě samo o sobě něco napovídá, ale mé znechucení a pocit, že ho již nikdy nechci shlédnout také. (01.06.2010)

Dny evropského filmu Světozor 3,5* velmi zajímavá kamera a obrazy-vidiny sjetého, velmi dlouhá stopáž a pomalé, director‘s cut by byl lepší! (10.04.2016)

filmově jako mix Speed Racer pro dospělý a pořádně sjetý mystiky a Mulholland Drive :) ale ta poslední hodina, ačkoli byla správně motivovaná a všechno mělo smysl (snad až na jednu scénu, kterou jsem prostě nepochopil), mě spíš štvala..ale ty první dvě hodiny byly dokonalý a nejlepší úvodní titulky ever! death and enter the void will be the ultimate trip (30.03.2010)

Je dost těžký popsat dojmy z filmu, u něhož vás rozjaří už šílené úvodní titulky doprovázené Freak od LFO. Enter the Void je pro mě ztělesněním lartpourlartismu, takže neanalyzuju a prostě film prožívám. V jednom momentu ve druhé polovině už mi to přišlo únavné, ale v podstatě jsem 160 minut neodtrhla zraky od plátna. Naprosto neuvěřitelný pocity. Jestli je film poctou mj. Stanleymu Kubrickovi, tak v mých očích to Noé dokázal, protože mi několikrát silně evokoval 2001: Vesmírnou odyseu. Oproti rozporuplným pocitům z Irréversible mám tady jasno: Gaspar Noé je Pan Režisér. Jen je dobré se na jeho filmy dopředu trochu připravit, a vyhnout se tak okamžikům šoku či znechucení, které vás přinutí projekci vzdát. (05.07.2010)

Neskutecna haluz. Inovativni a originalni rezisersky pristup. Velmi slibny first person view zacatek/zazitek, ktery se pozdeji zvrtne ve znacne pomaly zivotni porno trip. Kdyz jsem mel pocit, ze na to cumim uz 3h, byla teprve pulka, na druhou stranu jsem se nikdy nestacil vylozene nudit, protoze je to cele vizualne silne vychytana zalezitost uz od vybornych uvodnich titulku. "Everybody who has a job is just a slave." 7/10 (05.02.2011)

Hypnotizující, vulgární, nekompromisní, strhující, ostré, intuitivní. Snad nejlepší filmové vyjádření změněných stavů vědomí v dějinách filmu - halucinogenní jízda po halucinogenním městě, špatný trip z LSD, porna a Tibetské Knihy Mrtvých. Živočišný a prudký, bez zpomalujících intelektuálních a náboženských vysvětlivek. Prakticky jen obraz a zvuk. Smrt jako nadechnutí před dalším ponořením. Film jako ultimátní umělecký projev. Tohle jen tak z hlavy nedostanu. (24.11.2011)

Zajimavy napad pohrbiva udesna delka. Kdyby to bylo polovicni, bylo by to super. Takhle je to pouze 'neunosne'. (08.08.2010)

Gaspara Noého prostě musím ocenit za to, jakým způsobem točí svoje filmy, jak je novátorský, jak prezentuje divákovi něco naprosto nového, a jak se nebojí zobrazit něco skutečně explicitně, především pak sex, i když také o násilí to v jeho filmech platí. Bohužel obsahově mi jeho filmy prostě moc neříkají. (16.11.2016)

Bez debat jeden z nejoriginálnějších filmů, co jsem kdy viděl. Naprosto intenzivní zážitek a to hned od začátku – už „jen“ úvodní titulky jsou fakt maso. Navíc Enter the Void není ani v psychologické rovině zcela PRÁZDNÉ:))) Jak Oskarova duše bloudí a vrací se do dětství i nedávné minulosti, má divák možnost poznat jeho osobnost blíže a snad i pochopit jeho budoucí směřování. Přesto to na plný počet u mě není, protože po vynikající první hodině (úvodní drogová rauš v dokonale stylizovaných a vypsychovaných obrazech je dokonalá, scéna Oskarovy smrti působí neméně podmanivě) začnete mít pocit, že se Noé v některých věcech opakuje a ty šíleně dlouhé záběry přeletu nad městem mohou začít nudit. To ovšem nic nemění na tom, že je to zážitek, na který se nezapomíná. Navíc i přes zmíněné předlouhé záběry je kamera zvráceně nádherná:))) 90% (05.10.2010)

O tom, že je Gaspar Noé zajímavej režisér nemůže být pochyb. Dokázal to už svým Irréversible a dokazuje to i v Enter the Void. Jen jsem měl během projekce neodvratný pocit, že tentokrát u toho nemusím být. Kdybych film sjížděl doma, skončilo by to velice brzo rychloposuvem. Ale byl jsem s kámošem v kině, takže jsem si těch 161 minut tvůrčí bezuzdnosti užil nadoraz. Ještě když jsem vycházel z kina, měl jsem mžitky před očima a mý tělo plavalo kdesi nad budovou. Ale jelikož jsem muž činu, zaskočil jsem do nonstop potravin pro plastovku Starobrna a pomocí 1, 5 litru piva se zase vrátil na zem. Takže tentokrát bez hodnocení, Gaspar mně vystřelil mozek z hlavy... Edit 27. 09. 2011: ...á prc tam čtverku! :-) (14.11.2010)

Kdyby Noé do těch světelných předělů a průletů nad městem pustil nějakou dynamickou tepající elektroniku, namísto neustálého hučení, tak by v těchto pasážích zamezil klížení mých očních víček. Prostřihy mezi posmrtnou současností a pohledy do minulosti jsou vynikající, neméně zajímavá je i úvodní půlhodina s ještě žijícím dealerem Oskarem. Snímku však na intenzitě ubírá jeho stopáž, vzhledem k nevelké hutnosti obsahu je těch minut opravdu moc a slušný potenciál je tak zcela zbytečně rozmělněn. (17.01.2011)

No jak jako tudle píše tendlecten Eodeon, že prej jako nejlevnější píp šou, tak pro mě teda vole jako spíš nejdražší péčko, dokonce mě vyšlo dráž než verbatimky, co jsem si na ně na gymplu vypaloval hanbatý filmečky, wo tom žádná. Vono todle Vejdi do prázdna jako není úplně bezvobsažnej biják, ale ta stopáž je teda jako dost přepálená. Jak se ten maník po dvou a půl hodině dostane do toho slavnýho mrd-hotelu Láska, tak jsem mu už jako dost fandil, ať si už vybere ňáký ty šukálisty a převtělí se. Kolegyňka, co je jako na tydle vokultní věci jako reinkarnace a tak a co jsem ji na ten film vzal, si připadala jako na tripu, asi jako když se vole v Karlovkách sjíždíš za tónů Michala Davida, a já jsem si zase připadal, že mi jako vodumřou zadní partie, páč tříhodinový čučení na blikající plátno a furt stejně snímaný záběry (jakože zaměření na prvek, voddálení, voblet jako polským vládním speciálem à la Smolensk, přiblížení a vplynutí), to dokáže člověka fakt vodradit a krutě znudit. Já teda nemám nic proti psychedelickejm vizuálním vorgazmům, ale tady šlo jako fakt vo extrém. Ale jako jinak myšlenky dobrý, takový to prázdno, rozumíš, jakože prázdnost pojmů jako láska, prázdno lidský duše a i toho zavšivenýho blikajícího města, to jako má dobrej potenciál, jenže když tam furt přelítáváš přes zdi a sleduješ neóny jako na hospodách na Jižňáku, tak to teda jako ne. (565.) (18.06.2010)

Po nějakých XY desítkách minut mi začala klesat koncentrace a já si říkala, že ten film je nekonečný. Pak mi došla souvislost s DMT a... ten chlap je prostě geniální =) (03.07.2010)

Ten film je sjetej... Po psychotitulkách přijde půl hodinový koukání na vizualizace z Media Playeru a pak častý zasekávaní se na strobo světlech z hučícíma pazvukama. A to vše většinou za doprovodu Bachova Air on the G string. (12.05.2011)