Alois Nebel

Docela bych se vrátila k té původní trilogii, jinak musím konstatovat, že filmový Alois Nebel mě minul. Krásy pražského - dříve Wilsonova - nádraží jsou sice nezvykle opulentní, minimalistické Krobotovo herectví je v ideální symbióze s tempem vyprávění, ale chybí mi pointa těch vzpomínek na odsun Němců v roce 1945 a současnosti kolem roku 1989. #kinobus (27.05.2012)

Je to hlavně o pocitech. Kdo má rád vlaky, nádražíčka, všechny ty banány, brejlovce, bardotky, zamračené.... ten ve filmu najde i možná další příchuť čehosi co ocení jen ajznboňáci. Na mne z té stanice v Jeseníkách, strážním domku i starého Hlavního dýchla neuvěřitelná nostalgie. Cítil jsem vůni smrků i rozteklého asfaltu vypečeného sluncem z pražců, slyšel bzukot much narážejícíh do oken nádražní restaurace i cítil smrad z cigaret a zkyslého piva z pohozených povoskovaných kelímků na podlaze Fantovy kavárny.... Děj zde za vizuálem zlehka pokulhává a v podstatě je velmi jednoduchý a snadno předvídatelný. Krobot mi ale velmi sedl jako hlavní hrdina... Samo zpracování si zaslouží pochvalu už jen za ten nápad něco udělat jinak ( u nás), samozřejmě jinde už mají dávno své Balšíry... Převedení do kreslené podoby se velmi podařilo u přírody, strojů a objektů...U lidí to na mně někdy působilo hodně uměle, zejména u sekvencí točených za šera, kdy světlem bíle ohraničené postavy ostře a nepřirozeně kontrastovaly s tmou... A čím mně teda osobně tvůrci naštvali, že Terce Voříškové odpreparovali její pihu z obočí ! Pánové to byla chyba! Snímek doprovází velmi podbízivý soundtrack včetně dnes už zlidovělého šlágru Půlnoční.... U mně je to za čtyři hvězdičky * * * * (12.10.2011)

Mám rád comics, Priessnitz, ponurost podzimních a zimních Jeseníků, noc, mlhu, déšť... Excelentní vizuální stránka (rotoskopii využila už celá řada filmů, ale z těch starších to jsou nezapomenutelné Sněhurka s Popelkou od Disneye) by si asi žádala dynamičtější příběh, ale, ale mně pomalé tempo sedlo k celkové atmosféře filmu. Vítr se prohání větvemi holých stromů a bere s sebou poslední listy, nekonečné přívaly deště bičují hluboké lesy, voda stoupá a v tom všem se odehrává nenápadný příběh obyčejných lidí.... (12.01.2013)

K uzoufání nudná manýristická adaptace nijak světoborného komiksu, který mě nikdy neoslovil. Je to látka, jejíž pseudohrabalovská poetika je mi cizí a která stojí a padá na pochmurné atmosféře a geniu loci Jeseníků. Děj ani propracovanou psychologii postav tam nehledejte. S klidem bych se podepsal pod komentář Civala. Spolu s podobně vyhypovaným Oliverem Tatem je Alois Nebel již druhé moje letošní zklamání od Aerofilms. (29.09.2011)

Lojzíku nááš na kolejíích... Adaptace komiksu jdou točit různě. 1) Doslovně s rizikem, že u nikoho jiného než u fandů předlohy neuspějí (Watchmen); 2) Doslovně, zábavně, s hvězdným obsazením a tak, že komiks vlastně znát nepotřebujete (Sin City); 3) "Neuctivě" tak, že z předlohy vyrvete pár nejatraktivnějších linek, za což vás pak ovšem fanoušci komiksu budou nesnášet (Z pekla)... A ještě čtvrtým způsobem, který je vlastně stejný jako posledně uvedený, ovšem účinek má úplně jiný - zatímco fanoušci předlohy vám lehnou k nohám, český masový divák, pro kterého jste to vlastně všechno zjednodušoval, o vás nebude stát. A to je případ Aloise Nebela. Po čertech živý organismus skvělé komiksové knihy (její) tvůrci okrájeli opravdu na maximum a natáčeli vlastně jen s kostlivcem, který zbyl. Kostlivec to je ovšem stále čiperný, pořád má co říct a na plátnech/obrazovkách rozehrává (ne)příjemně sugestivní lidské osudy. Jednou hraje na strunu traumat, pak zabrousí do černých vod úplné beznaděje, odkud se vynoří na světlo, které ovšem nemusí svítit pořád. Pokud jde o mě, říkám, že všechno důležité, co říká komiks, říká i film. Mrzí mě jen Aloisova kratičká stopáž. Být tak o dvacet minutových vagonů delší, uvezl by toho jesenického nákladu mnohem víc.__P.S. A ano, vypadá to skvěle. (19.04.2012)