Přichází Satan!

V tehdejší době to byl určitě výjmečný horor, ale v dnešní době už to přece jenom neni ono, ale atmosféra je opravdu vynikající a o hudbě snad ani nemluvě, když tam začnou zpívat ty chorály nebo co to je tak je to dokonalý, výkony herců zejména Gregoryho Pecka jsou výborný, ale občas to mělo slabší chvilky a někdy jsem se trošku nudil, ale i tak je to jeden z nejlepších mysteriózních hororů. (15.03.2005)

Snímek má rozhodně pár hodně dobrých a silných momentů, ale celý se nese v takové skoro až otravné atmosféře. Moc mi nesedlo obsazení a ani vývoj děje. Za necelé dvě hodiny se toho stalo pekelně málo. Hororovou složku samozřejmě stihl rozkousat zub času, takže už moc toho úžasného nezbylo. Věřím, že kdysi to fungovat mohlo, ale ta doba je dávno pryč. Zdejší vysoké hodnocení považuji za čirou nostalgii. Film je to ovšem i po letech sledovatelný. Lepší dvě hvězdy. (18.12.2017)

Slabší 4*. Tohle že má být jeden z nejlepších hororů všech dob? No nevim teda. První půlka vyloženě nuda, atmosféra nikde a když už by něco mělo vypadat děsivě, přijde vám to spíš k smíchu. Nějaká ta atmosféra se tak na plátno vplíží až v druhé půlce filmu, zhruba při návštěvě knězova bytu, ale i tak máte pocit, že se vlastně není moc čeho bát. Hvězda filmu Gregory Peck už je sice silně po záruce, ale pořád je vidět, že je na plátně velká osobnost a být tam místo něj nějaký průměrný béčkař, rozhodně by byl film o nějakou tu hvězdičku níž. Všemi vychvalovaná hudba ve filmu navíc zahraje jednou za uherský rok, mladého Damiana si užijete ještě míň a v některých chvílích vám to celé přijde zkrátka strašně naivní. Na lehce nadprůměrné hodnocení to stačí, ale na kultovní film? Hvězdičky za zásluhy nedávám. (07.07.2007)

Ano, Vymítač ďábla je stále jen jeden, a tak, jak mě mrazí z jeho konce, mě asi už z konce žádného jiného filmu mrazit nebude, jenže... Jenže Přichází Satan! je zkrátka taky extratřída. A Goldsmithova hudba obzvlášť. Znal jsem ji pouze ze samostatného poslechu, ale až tady byla tak démonická, že jsem pochopil, proč se i nahluchlí akademici uráčili Goldsmithovi konečně toho Oscara dát (ačkoliv už dávno měl mít nejméně tři za Planetu opic, Pattona a Motýlka). (22.06.2016)

V 70. letech západní Evropou a Spojenými státy hýbala módní vlna satanismu, kterou pomohly rozpoutat i žánrové snímky, z nichž první byl Rosemary má děťátko a poté slavný Vymítač ďábla. Podobné to bylo koneckonců i v literatuře, protože v roce 1969 vyšla Le-Veyova Satanská bible. Producenti si řekli, že by bylo fajn naskočit do tohohle rozjíždějícího se vlaku a pověřili Richarda Donnera natočením snímku podle stejnojmenné literární předlohy. Donner použil jenom minima triků a zvláštních efektů, ale protože je to dobrý režisér, dokázal velice úspornými prostředky vytvořit úžasnou a, jak se později podle volných pokračování a remaků ukázalo, prakticky neopakovatelnou atmosféru. Pohybem kamery, náboženskou hudbou, sborovým liturgickým zpěvem a nejrůznějšími rekvizitami dokázal zhmotnit představy všudypřítomného, plíživě postupujícího zla, které přichází s osudovou nevyhnutelností díky biblickým proroctvím. Předtucha smrti je doprovázena např. temnými liniemi na fotografiích osob, které mají zemřít. Biblické motivy, které ohlašují příchod apokalypsy a Antikrista, jsou spojené s pochmurnou kostelní atmosférou. Zvláštní kontrast a napětí způsobuje srovnání démonického zjevu některých duchovních - fakticky kladných postav s nevinností maličkého dítěte, které s sebou nese zlo. Celý film evokuje příchod tmy, iracionálna a znejistění všeho dosud fungujícího materiálního světa. Doslova geniální je otevřený konec, kdy kamera ulpí na několik sekund na obličeji šťastně se usmívajícího dítěte. Z toho úsměvu jde strach...Celkový dojem: 100 %. (19.01.2008)