Single Man

Moje tolerance vůči estetice šedesátek má svou hranici a ta byla zase jednou výrazně ohrožena. Co na tom, že Firth je dokonalost sama a Julianne dokáže přesvědčivě splynout se všemi epochami historie...? Smyslné obrazy bývalého módního návrháře oscilující mezi pop artovými plátny a dusivou sexuální frustrací tehdejší generace, sice mají cosi do sebe, ale v tomto případě by méně mohlo být více. (09.04.2011)

Film ma dostal hlavne svojou formou. Námet je síce zaujímavý, ale v konečnom dôsledku príbeh toho veľa neponúkne. Nie je ani tak o homosexualite ako skôr o samote, o budúcnosti, o strachu, o smrti... Ale je to podané neskutočne krásnou a smutnou formou, ktorá dokázala vo mne vzbudiť veľkú vlnu emócií. A to nepočítam vynikajúceho C. Firtha a záver, ktorý mi tam zapasoval ako riť na šerbeľ. Tiež by sa tu našlo pár zaujímavých myšlienok, nad ktorými sa oplatí popremýšľať, napr. komu sa nepáči prítomnosť, nebude sa mu páčiť ani budúcnosť a pod. Jasný nadpriemer. 80/100 (18.11.2014)

Single mana jsem viděla už před nějakou tou dobou, ale rozhodla jsem se ho ohodnotit až po půl roku, kdy se mi rozleží v hlavě........Ok, I'm just kiddin', zas tak dobrý nebyl :D Hodně citlivý film, kde Colin zase exceluje, spolu s Nicholasem, aneb Tonym ze Skins. Bohužel nebyl zas tak dobře natočen, aby mě ta citlivost rozbrečela nebo donutila podívat se na to znovu.. (24.06.2011)

Opravdu citová záležitost zahalená v hávu dojemnosti a úvah, která se opírá o neuvěřitelný výkon Colina Firtha, kterému skvěle sekunduje Julianne Moore. Hra s barvami podtrhuje celkovou vizuální dokonalost, kterou načala dobře situovaná kamera. A do toho ještě hraje úžasná hudba (ještě teď si broukám Clock Tick), která pomáhá diváka více vtáhnout do děje. Je to možná další případ klišé - úvaha o životě a smrti. Ale s dobrým obsazením a režisérem se to dá zdolat a to se povedlo. Ten konec mě fakt dostal. Nečekané a úderné! (01.07.2010)

-"If it's going to be a world with no time for sentiment, Grant, it's not a world that I want to live in." Procítila jsem tento film velmi intenzívně, ale zároveň jsem v něm vnímala velkou část unylosti, o kterou nestojím. Filmy o obyčejných věcech, které jsou zcela zásadní, jsou moje krevní skupina. Tady ten pocit důležitosti ale nepřišel. Večer s Julianne Moore pro mě nepředstavoval lekci v kontextu a jakkoliv se oba herci snažili, mnoho vrstev jejich vzájemných citů, o který se předtím mluvilo, jsem v řeči jejich těl nenašla. Setkání se španělským supermodelem nevypadalo jako náhodné dotknutí citlivých duší, ale jako reklama na cigarety. Ani souznění se studentem nebylo cítit takovou živelností, jakou by mělo, ačkoliv ze všech epizod představovalo největší naději. Ale jinak je to tragédie starořeckých rozměrů a jako takovou ji schvaluji. V podstatě to vypadá, že Tom Ford si udělal přesně to, co chtěl, a na nic kolem nehleděl, což je sympatické a obdivuhodné. Jen se mi srdce úplně nepohnulo a dokonce jsem nebrečela (!), což už se mi u tohoto druhu filmů dlouho nestalo. Můj nejoblíbenější/nejintenzivnější moment: Hlavní postava otevře dveře ven do světa a z větve stromu před jeho domem vzlétne sova a zmizí do noci. A čestné zmínění bych také ráda věnovala úvodní scéně na sněhu. Škoda, že se onen přímý, nekompromisní a mírně znepokojivý způsob zobrazování věcí nepřelil do celého filmu. (31.07.2015)