Osm a půl

V roku 1963 by už Fellini mohol natočiť asi čokoľvek, sláva bola dávno zabezpečená aj posmrtne. A presne taký mi príde tento snímok, také čokoľvek. Ja viem, že správna rozumbrada a artová duša bude ospevovať, to čo je ospevovať nutné. Lebo ak natočíš blbosť, môžeš stále povedať, ale veď takúto blbosť, pardon umenie, natočil aj Fellini a ja sa len inšpirujem. A tak sme v začarovanom kruhu, je to také perpetuum mobile na umenie. Nehodnotím film ako úplnú hlúposť, ale že to nudí, že je to zlepenec nudných dialógov a že z tej slávnej Claudie sa tu dočkáme len osem minút, to nepopieram, že je sklamaním. Samozrejme tomu pravému pôžit-károvi na konci vypadla od úžasu slina a nebolo to z tej Claudie, ale domnievam sa, že väčšina divákov, čo proste chce vidieť aspoň priemerný film, to do konca ani nedá. (24.04.2024)

Po formální stránce geniální. Řečeno za pomoci největšího klišé - Fellini kamerou maluje. Kontrasty černé a bílé, krásné kostýmy a extreriéry, snová atmosféra; co vteřina filmu, to obraz, který by mohl viset v galerii. Proto vlastně ani film nestačí za 139 minut nudit - scény se zajímavě přelévají jedna do druhé za pomoci asociací bez logické návaznosti a je potěšením to sledovat. Fellini míchá realitu, představy, sny a vzpomínky na dětství a nakonec to vše vytryskne do obrovského karnevalu. Problém mám ovšem s obsahovou stránkou, která mi nepřišla zdaleka tak zajímavá. Slavný a trochu nafoukaný rejža má špatné období - mizerné vztahy se ženami a tvůrčí krize, navíc krize středního věku.. Jenže si tak trochu říkám - a co já s tím? Je poznat, že film je do značné míry autobiografický, takže mi nějak nesedí, že mi autor předkládá dílo o tom, jak strašně složitě ono dílo vznikalo. Jako bych tento komentář napsal stylem ,,Vůbec nevím, co sem mám psát o filmu, co je tak dobře známý, ale vidíte? Nakonec přece jen něco píšu. No nic, uf, už to bude skoro hotové, ale byla to fuška, to vymyslet, to vám teda řeknu." Nicméně možná to časem pochopím. Až mi bude čtyřicet a přijdou všechny ty krize, pak bude 8 1/2 zřejmě první film, po kterém sáhnu. // To jsem napsal v roce 2013 ve svých dvaadvaceti letech, a filmu dal čtyři hvězdičky. Nakonec jsem nemusel čekat ani na krizi středního věku, stačily čtyři roky a jedna projekce v kině Aero a já měním na hodnocení absolutní. Když jsem ty obrazy viděl na velkém plátně, naprosto mě to dostalo. A řekl jsem si - autorská krize je přece téma jako jakékoli jiné. No ne? (28.05.2013)

Mezi snem a realitou, mezi dětstvím a dospělostí. Do 8 1/2 není snadné se ponořit, přeci jen jde o hodně osobní otisk osobní i tvůrčí krize na filmové plátno. Takže ze své podstaty je celý film hodně nedivácký, do značné míry egoistický, chvílemi i samoúčelný. I tak je ale od první do poslední minuty hodný obdivu, protože podobné prolnutí formy, obsahu, tvůrce a hlavního hrdiny je v celé kinematografii pravděpodobně jedinečné. 80 % (08.09.2009)

Nepovažuju se za intelektuála, ale tento film mě opravdu bavil. Takový krásný, režisérský zmatek, kdy on sám neví, co chce (točit) a všichni se jej na to stále ptají, otravují, naléhají… Kdyby tento film byl o takových dvacet minut kratší s tím, že by se pár scén (hlavně ke konci) vystříhalo, tak by tohle byl můj první plný počet pro Felliniho. Takhle je to můj třetí film od něj a napotřetí můžu s klidným svědomím napsat, že film se mi líbil, ale tady něco přebývalo, spíše než chybělo. Jinak tento film mi definitivně potvrdil, že se s tímto režisérem (lépe řečeno s jeho snímky) musím seznámit o něco lépe. 80 %. (18.10.2012)

Geniální a stresující skvost. Po celou dobu snímku sledujeme postavu Guida Anselmiho (vynikající Marcello Mastroianni), coby slavného režiséra, který prochází krizí středního věku - má problémy s manželkou, zvědavci ho neustále pronásledují a vyptávají se, o čem film bude- (?) (to ale neví ani sám Guido) A aby toho nebylo málo, ještě rád pluje mezi realitou a snem a vzpomíná na dětství. Musím pochválit jak vizuální stránku, kameru, tak i režii Federica Felliniho. Úvodní část je dokonalá! (04.03.2011)