DonT Stop

Moderní zaklinadlo pro zahnání nudy, šedi a lhostejnosti zní: Chci dělat něco, co mě baví, a nechci dělat to, co mě nebaví. Přitom každý zkušený psycholog a duchovní mistr na to řekne jen jedno: Kdo kdy lidem slíbil, že život je a bude jenom zábava? ___ Punk většinou začíná legrací, přemírou energie a vzdorem a někdy končí vypadnutím ze systému i ze společnosti. Některým lidem pubertální zmatenost zůstane až do smrti. Punk není o politice, globální punk je o protestu proti omezením tohoto světa. ___ Občanský průkaz je oproti tomuto filmu pouhé politizované propagandistické nic, kdežto DonT Stop je opravdu film o dospívání – v podstatě kdekoliv kdykoliv včetně (ne)zapadnutí do existujícího systému a (ne)nalezení jiné formy sebevyjádření a způsobu života. (16.06.2013)

Jsem trochu nasranej, natočit bezkonfliktní film o punku za totáče můžou fakt jenom češi..a přitom to mohlo být takový žřádlo. Pár scén totiž ty koule mělo, ale v podivnym balastu jalovejch dialogů to ubíjelo víc jak STB v dobách největší slávy...myslel jsem si, že s Poutama se trochu prolomilo to nesmyslný bagatelizování a smířlivej tón vůči zkurvenýmu minulýmu režimu, kterej dokázal nacpat do lidí tolik sraček, že to všude kolem smrdí ještě teď, ale očividně ne. A zrovna u filmu s tímto námětem to zklamalo víc než dost. (15.06.2012)

Úžasná první polovina filmu, na které jde vidět, že parta mladých kluků, která nechce zapadat do tehdejší každodenní šedi Socialistického Československa žije tehdy u nás novou hudební vlnou jménem PUNK. Všechny své úspory investují do hudebních nástrojů, aby ve staré garáži mohly celé hodiny svobodně projevit své myšlenky v podobě nabroušených Kytar a bicích. Stará punková klasika The Clash sem náramně zapadá. Bohužel v druhé polovině filmu jakoby toto nadšení z hudby úplně vyprchalo a vystřídalo ho rvačky, alkohol a drogy. Až sympatický konec v zimě u Vltavy mě opět naladil zpět do filmu a potěšil. Jednou až skončíme tlustý, plešatý a připosraný si už budeme jenom ztěžovat, že nejlepší roky jsou v prdeli dobře budeme vědět, že nejlepší to bylo právě TEĎ... NO FUTURE! (12.11.2012)

Richard Řeřicha nám dokázal, že punk byl mrtvej už na začátku 80. let. Jeho vzpomínky na vlastní mládí jsou dobře natočené, i ti neokoukaní herci jsou lepší než další sestava populárních tváří, jen samotný příběh je tak nějak o ničem. Z hudby se mi jednoznačně nejvíce líbila písnička od November 2nd, která zněla pod závěrečnými titulky. Tedy věc, která s punkem také neměla nic společného. Přestože mi to vzhledem k tématu přijde málem jako protimluv, tenhle film je nakonec dokonale průměrný (50%). (21.06.2012)

Na punk rocku som vyrastal a aj keď je to už dávno, také London Calling stále považujem za najlepší album všetkých čias. Don't Stop ale nie je film o punk rocku. Don't Stop je iba povrchný pokus jedného diletanta urobiť si meno. Celý film neobsahuje jednu uveriteľnú scénu či emóciu, jeden uveriteľný dialóg ani herecký výkon. Každý zvrat tu prebieha za pomoci deus ex machina, klišé skáče na klišé, herci sú trápni, je to tendenčné až hrôza a celkovo sa za tento zlepenec falošných spomienok a výpovedí, veľmi veľmi hanbím. No Future v rámci Řeřichovej kariéry. Strč si to do prdele a nehraj sa na pankáča! Takto skurviť tak zaujímavý námet, to sa len tak nevidí. A kritizovať The Clash? Mal som chuť dať tam odpad. (24.03.2013)