Odcházení
Leaving
Režie:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Až na několik záběrů se celý film odehrává na zahradě velké vládní vily, v níž žije hlavní hrdina, politik Rieger. Je to stárnoucí elegán, který byl dlouhá léta ve funkci kancléře, nedávno však o svou funkci přišel a zřejmě se s tím neumí vyrovnat. I když se snaží nedat to na sobě znát, zhroutil se mu svět. Musí se vystěhovat z vládní vily a podstoupit nedůstojnou proceduru oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Ve vile s Riegerem žije jeho dlouholetá přítelkyně Irena, její přítelkyně Monika, jeho matka, jeho mladší dcera Zuzana a sluha. Riegerův tajemník Hanuš se svým tajemníkem Viktorem třídí věci. Dvakrát tu Riegera navštíví novinář Jack s fotografem Bobem, kteří s ním pořizují velké interview, dvakrát ho navštíví jeho starší dcera Vlasta s manželem Albínem. Mihne se tu i několik okrajovějších postav. Jak běží film, všichni se trochu mění, z patolízala se vyklube zrádce, z byrokrata jediný věrný, starší dcera, která původně nabízí Riegerovi ubytování, nakonec také zradí a ubytování odmítne. Zcela neutrální osobou je zahradník, jediná trvalá spojka s vnějším světem, která přináší nové zprávy. Rieger se pokouší udržet si důstojnost, ale nakonec se z toho všeho lehce pomátne, aby později, až absolvuje policejní výslech spojený s určitým vydíráním, přijal pokorně funkci poradce poradce svého hlavního protivníka, což si sám před sebou velmi racionálně zdůvodní a což znamená jeho konečný pád. Vítězem je náměstek Klein, cynický představitel mladší generace politiků, který se verbálně hlásí k týmž demokratickým ideálům jako Rieger, ale v praxi se jich zřejmě vůbec nedrží. Vládní vilu, jak se ukáže, výhodně koupí od státu a plánuje v ní velké "společensko-kulturní „centrum“. Riegera navštíví rovněž jeho ctitelka studentka Bea, kterou on nakonec líbá, ale je přitom přistižen svou dlouholetou přítelkyní. Tato studentka je ovšem velmi flexibilní, neboť v závěru přichází za Kleinem s toutéž prosbou, s níž přišla dříve za Riegerem, totiž s prosbou o podpis jeho knihy. Film vychází sice ze stejnojmenné divadelní hry, má však svou vlastní osobitou atmosféru. (Česká televize)
(více)Recenze (486)
Ty bláho, jak se to najednou změnilo ze 14% na 43% a dokonce mi někdo smazal bez mého vědomí můj komentář, docela síla:-))) Zde v praxi můžete vidět, jak se vytváří umělé větší hodnocení totálního braku od dementního dizidenta, který započal likvidování českého průmyslu a decimaci českého selského rozumu. Stále má kolem sebe hrstku oddaných sfanatizovaných hlupáků, 90% národa již procitlo a ví co byl a je Havel zač... Dokonce jsem i dostal jakýsi výhružný mail, abych změnil své hodnocení, neuvěřitelné... ()
Odcházení je film ve kterém mě zaujalo hvězdné obsazení a také že to bylo zfilmované divadlo Václav Havel mě překvypil jednoduše řečeno výtečný film ()
Divadelně pojato (neopustíme jedinou scénu) s umírněnými filmovými experimety let 60-tých (srovnej třeba "Hotel pro cizince"). Myslím, že film má potenciál dlouhodobě oslovovat navzdory tomu, že vás napoprvé možná nevezme za srdce . To se ovšem netýká muziky, ta je skvělá od první noty. ()
jednoznačně silný text, vizuální stránka je už k posouzení podle vkusu jednotlivce. osobně si myslím, že v mnohém Havel přestřelil nebo zašel za hranici kýče či trapnosti- divadelní zpracování ve stylu Karamazových by bylo možná vhodnějším řešením pro námět tohoto typu ()
Taková kratochvíle party dobrých kamarádů, kteří se po letech sešli, aby si u bazénu sehráli pár etud. Připomnělo mi to Shakespearův Sen noci svatojánské. Je to zábavné, chvilkami až menzelovsky poetické, barevné, spousta narážek (až je ani nestihneme vnímat), citlivá kamera. Místy noc oživlých mrtvol :-) - Chramostová, Lábus, Landovský, Labuda, Bartoška... a všudepřítomná Holubová - nicméně chápu, že Havel měl potřebu točit s tím, komu důvěřuje. Ale ani v absurdním dramatu by divák neměl zůstat na pochybách, v čemže je jádro pudla. Přemýšlím o tom, jak by byl film hodnocen, kdyby jej napsal a zrežíroval někdo úplně nový, neznámý, mladý.... Ale koneckonců ani Karla Čapka doboví čtenáři příliš nepřijali a ocenily jej až další generace. Třeba až za několik desítek let budeme schopni Havla objektivně zhodnotit a budeme se k němu s úctou vracet. Nebo taky ne. Co mne však opravdu, ale opravdu rozčilovalo, bylo šišlání pana Abrháma - to nikdo neslyšel, jak jeho sykavky působí rušivě a zbytečně zesměšňují tak dobrého herce? ()
Ano, v kině jsme seděli čtyři. To už tak bývá, když nejdete na "akční pohádku". První část (po barevný rej) jako by nedávala smyls - obraz za obrazem. Potom se to začalo skládat a jednu chvíli mi skoro trnulo - pro obsahové sdělení, pro obnažení lidského společenství, pro záblesk pochopení jak jsme stupidní my - diváci života popírající sami v sobě možnost chápat skutečné fungování denodenního života (politiky nejen naši národní), protože bychom měli jednat a "kdo by si pálil prsty?" Tenhle film, tohle dílo, je hluboký povzdech nad námi samotnými. Naloženo podle přesného řádu, ze kterého se odchyluje snad až sám autor v závěru snímku - s nadledem, vtipem a upřímným přáním ať je na světě lépe. Co víc? Fajn, že jsem ho viděl. ()
Na tento film jsem šel s velkými obavami. Nakonec jsem byl mile překvapen. Šlo se na to dívat a místy to bylo i zábavné a vtipné, ale jako celkem je to film, na který se rychle zapomene. Divadlo tomu více sluší. ()
Po shlédnutí tohoto veledíla, když se podívám na komentáře ostatních, začínám dost pochybovat, že ty záporné jsou jen protihavlovskou exhibicí. Film je totiž režisérovou vlastní exhibicí a to s katastrofálními následky. Jsou tam obrázky ( cca 24-25 za sekundu ), nějaké zvuky, celé je to slepené tubičkovým lepidlem na papír.....a to je vlastně všechno....čili vlastně nic....a nic je odpad...........A že jsem rýpavý, za ty peníze, co se v tom utopily a co a to diváci zaplatili mohlo být učiněno mnoho dobrého, mohli je dostat lidé pomoci potřební.....a pak by Vašíkovo kydání a ukazování prstíčkem, že tady je problém, tam je problém a tohle je důležité, jak to rád předvádí na Foru 2000 apod nevypadalo tak odporně a narozdíl od této cesty by to tak k něčemu aspoň bylo........... ()
Nezlobte se na mě, ale říkat tomuhle film je trochu moc. Pro mě je to poetické absurdní divadlo převedené na plátno/obrazovku, které sice je sledovatelné, ale ve výsledku, jak mnozí napsali, působí zcela zbytečně. Vyzdvihl bych herecké výkony a vytkl nehoráznou kýčovitost, která se s postupem času stupňovala. Toť dle mého dvě "nej" filmu. ()
Tady musí být divák neustále v pozoru, vždyť po jedné myšlence může přijít další a další a taky další, nad kterou je potřeba řádně rozpohybovat zlenivělé mozkové závity. Každý si před sledováním Odcházení musí zodpovědět otázku života a smrti, buď chroupat popcorn, nebo přemýšlet, obojí tu prostě skloubit nelze. Ten opravdový pohyb se neuskutečňuje ve filmu, nýbrž v divákově kebuli. Ale prostě to není film, není, nebyl, nebude a vzniknout neměl. ()
Film je odrazem myšlenkového a pocitového světa Václava Havla: absurdita, teatrálnost a svérázný humor. Stále jsem měl ale pocit, že se spíše dívám na nějakou televizní inscenaci původní divadelní hry než na filmové zpracování. Odcházení lze vnímat jako Havlovu tragikomickou politickou i obecně lidskou závěť. Je samozřejmě otázka, do jaké míry je film autobiografický, tedy do jaké míry je Rieger skutečně Havel. Rieger se stále opájí svými velkými idejemi, které ovšem vyznívají spíše jako karikatura a fráze. Některé z nich opravdu výrazně připomínají Havlova oblíbená témata lidských práv a občanské společnosti. Klein třeba zase může poněkud evokovat Havlova věčného rivala a nástupce Klause. Ta jména zní podobně a autor si možná také rýpl do Klause narážkou na jeho "malost". Třeba ale Havel jen obecně poukazuje na prohnilost a přetvářku světa politiky, jehož byl mnoho let součástí. Václav Havel se vždy prezentoval jako nepolitický člověk, který se hlavou státu stal jen jakousi podivnou shodou okolností. Funkce prezidenta byla však určitě Havlovou největší životní rolí, kterou sám sobě jako dramatik napsal. Myslím si, že podobně jako Rieger opouštěl prezidentský úřad s těžkým srdcem. Na závěr filmu se všichni herci společně od srdce zasmáli. Jen nevím, zda se smáli Havlovi, sami sobě nebo nám všem. Pravda a láska musí zvítězit nad zvoněním mobilních telefonů. ()
Těžké hodnotit, na jednu stranu je to originální, s důrazem na detaily a každý si může domýšlet co chtěl autor říci onou kaluží, provázkem na brýlích asistenta asistenta, otazníkem na albínově zadku atd. Na druhou stranu se jedná o film zaměřený na velmi malou skupinu lidí možná i méně jak pět procent populace, ostatní sice mohou tvrdit že se jim líbil, ale ve skutečnosti nechápou jeho význam a pouze se přetvařují. Bez znalosti Havlova života je význam filmu ještě menší, jde ho sice převést na jiné osobnosti, ale mám dojem, že pak to nebude ono. Oceňuji zejména herecké výkony které byli dle mého názoru skvělé. ()
Bože, taková kravina! ()
Nechci, aby stíhačky schvalovala tetička generála Kaňky :-/ ()
Do posledního detailu promyšlená a ironická groteska. Po předchozích negativních reakcích (a leckdy až nechutných invektivách k osobnosti Václava Havla) mě film celkem mile překvapil. Za prvé - je bezpodmínečně nutné sledovat ho jako absurdní drama, ne jako klasický film (podobně jako například snímek O slavnosti a hostech). Za druhé - pokud jste drama četli a viděli ho i v divadle, jste ve velké výhodě, protože připravení a poučení ještě více oceníte Havlův nadčasový pohled na politiku a moderní společnost vůbec, vtipné a inteligentní dialogy, zajímavou hudbu Michala Pavlíčka, vizuální zpracování. Vzhledem k tomu, že Havel začal psát Odcházení už v osmdesátých letech, je pozoruhodné, jak se mu podařilo vystihnout temná zákoutí moci, samolibou ješitnost státníků, jejich charakter a zvrácené rysy, které jsou stejné za všech režimů. Osobně si myslím, že Odcházení patří do kategorie filmů typu Dědictví aneb Kurvahošigutntág, které po svém uvedení u diváků i kritiky propadly, ale postupem let zkultovněly. U Odcházení je však smutné, že obliba snímku začala stoupat až po smrti největší postavy českých dějin druhé poloviny 20. století. Pro mě bylo zhlédnutí totoho filmu mimo jiné i osobním rozloučením s panem prezidentem Václavem Havlem a uctěním jeho činů. ()
Díla Václava Havla, která jsem viděla se mi nikdy nelíbila. Proto jsem si říkala, že na Odcházení se nikdy nepodívám. Ale smrt VH mě k tomu vyburcovala a film jsem shlédla. Čekala jsem, že to bude horší, ale dalo se to vydržet, začátek vypadal nadějně, pak už se to trochu táhlo. Oceňuji vtip "na koktejlu s Molotovem" a líbila se mi ta kaluž. Bohužel se mi nelíbilo filmové zpracování, kdy většinou Rieger seděl za stolem a ti co s ním mluvili, stáli za jeho zády. Ani herecké výkony se mi nelíbily, s výjimkou Kaisera, přišlo mi to, jako když hrají ochotníci. Prostě u všech bylo vidět, že "hrají". Kaiser byl výborný. Vadily mi i kostýmy. Myslím, že kdyby to Havel pojal celé civilněji, bylo by to lepší. ()
Fimařsky nic moc... spíš skutečně divadlo; ovšem jako jedinečné zachycení doby a myšlenek pana režiséra je to nedocenitelné. Vlastně je to takový tlustovrstvý surrealisticko-symbolický, téměř halucinogenní, šátek zahalující reálný podstavec... Pro konzumní obyčejníky nejspíš hůře stravitelný. ()
"...Chceme v budoucím období navázat na vše, co bylo v předchozím období dobré. A zároveň se oprostit od všeho, co bylo v minulém období špatné. Stát je tu kvůli občanovi. Nikoliv občan kvůli státu. Chceme, aby tato země byla bezpečným domovem pro svobodného a všestranně vzdělaného člověka. A nejen pro něj - i pro jeho rodinu!". . . "Kámen posranej!" Aneb nicneříkající blábolení ála Zahradní slavnost v kombinaci s absurdním humorem. Opravdu, tento "film" je možná filmově velmi nefilmový a bez kontextu občana Havla na režisérské stoličce ztrácí na významu asi jako na něm ztrácí celá Česká republika po jeho smrti, nicméně říká vše podstatné, dokáže s nadsázkou poplivat sebe sama i vyjádřit vnitřní nejistotu člověka, kterého ostatní již dávno zbožštili. PS. Občane Havle, kdo by si kdy řekl, že jste natolik veliký podivín, že polezete civilně do svého filmu a navíc ze zahradního bazénku. Na druhou stranu, vám bych odpustil kde co! ()
to je smutnější než smutné. Havel si natočil domácí video. Nakonec proč ne. Armáda našich nejlepších herců to nezachránila a film z toho neudělala. Víc, než samotnej snímek je zajímavý sledovat recenze na tomhle webu. Dáš 5 hvězd? Tak si kretén, kterej schvaluje bombardování Srbska. Dáš odpad? Tak si posranej klausovec, kterej nemá rád pravdu a lásku. Tak se tu všichni radši poserem a budem na všecho sázet zlatou střední trojhvězdu? Tak to děte do prdele ()
Po obsahové stránce, krásné bilancovaní za Havlovým státnickým životem. Po stránce filmové, otřesná splácanina zaplněná hromadou přehrávajících herců, z nichž valná většina je za svým profesním zenitem. To co v divadle funguje jako přijatelná absurdita, působí ve filmu jako naprostý kýč, a že je ho tam hodně. Celkové hodnocení 40%, přece jen film má myšlenku, byť chybně ztvárněnou. PS: 12 nominací na Českého Lva, vypovídá o úporné snaze Havla posmrtně glorifikovat, a rozhodně nereprezentují kvalitu filmu. ()
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)