Stalingrad

Mám rád, když mám alespoň pocit, že se film odehrává tam, kde by měl. U německého Stalingradu jsem ten pocit postrádal. Neustále jsem byl duchem v nějaké polorozbořené továrně u Brna a na polích u Krkonoš. A když tanková bitva obsahuje 8 pasivních tanků, které prostě jenom jedou, a pěchota je s přehledem zlikviduje, tak začínám váhat, zda ve sledování vůbec pokračovat. Faktograficky je film také téměř na nule, takže toho pro spokojené sledování příliš mnoho nezbývá. (06.08.2007)

Na to, že jde o poměrně slavný film a zároveň o německý pohled na východní frontu 2. světové války, v něm nalézám celou řadu nedostatků. Mimo jiné je v něm znát omezený rozpočet, protože chybí výpravné a velkoryse natočené bojové scény. Dokonce i tanková bitva tady vypadá jako komorní záležitost se skupinkou herců v čele. I když ve filmu není přítomný sovětský patos a není plný ideologie, přesto je znát, že se německá strana pokouší žehlit svou minulost a retušovat ji v celé řadě detailů. Úsměvně vypadá, když německý důstojník domlouvá svým podřízeným, že přece není žádný nacista, a to uprostřed svého štábu, nebo když se německý voják podivuje před důstojnickým sborem nad týráním sovětských válečných zajatců. S tím pochopitelně řada vojáků nesouhlasila, ale byla to běžná praxe a bylo to stejně chronicky známé jako řešení židovské otázky. Film má zvláštní konstrukci, kdy jen těžko si lze představit podle dění na plátně, jak vlastně bitva probíhala, a zmapovat všechny její fáze. Střetnutí ve snímku má podobu řady epizodických konfliktů, kde se navíc většinou ztrácí jednotlivec. Některé scény vypadají spíš bláznivě, on ten důstojnický sklad přecpaný proviantem uprostřed vojáků vyhladověných k smrti, který hrdinové filmu najdou opuštěný, opravdu není uvěřitelný. Stejně jako ten závěrečný podivný únik z relativního bezpečí do území nikoho. Celkově je to nepatrně lepší než slavné Ozorovovy velkofilmy, ale na víc než 55 % celkového dojmu to nevidím. (20.03.2011)

Jeden z nejlepších válečných filmů, co jsem kdy viděl. Nevím čím to je, ale zdá se mi, že nejlepší válečné filmy točí přeci jen Němci. Přesvědčili mě o tom v Pádu Třetí říše (který považuju za možná vůbec nejlepší válečný film) a teď to jen potvrdili. Joseph Vilsmaier jasně ukázal, že k natočení dobrého válečného filmu nepotřebuje monstrózní rozpočet nebo tuny digitálních triků (narážím na Nepřítele před branami). Po technické stránce zkrátka všechno funguje na jedničku. Herecky je to taky parádní, ale nejlepší je vskutku režie. Čím víc se blížil konec, tím více jsem dostával pocit, že jsem na potápějícím se Titanicu a když jsem si šel po filmu lehnout, tak jsem se ještě v posteli klepal zimou. Toť jen ukázka toho, jak moc na mě film zapůsobil. Jedna věc mě zde však totálně nasrala. A tou není nic jiného, než ořízlý obraz na českém DVD. Děkuji vám páni distributoři. (15.03.2010)

Jak se tu asi všude dočtete, film nenabízí moc faktů ohledně bitvy o Stalingrad, není tam vysvětlený záměr, taktika, plán -Ani ze samotného dobývání tam není moc scén. O to tam ale v podstatě nejde. Film je postaven na co nejsugestivnějším vyjádření absolutní bezmoci, zoufalství, všeprostupujícího šílenství a úpadku jakékoliv morálky, vyjádřené pohledem čtveřice Německých vojáků. A tohle vyšlo perfektně - brutalita a surovost filmu je daleko před jeho Hollywoodskými následovníky, atmosféra a herecké výkony bez výhrad. Scénáristicky to sice není žádná hitparáda, film na konci ztrácí trochu dech, a v některých pasážích mi nebylo jasné co se přesně děje, ale tohle bylo vyváženo výše zmiňovanou atmosférou. Jo a Heřmánek je tam výbornej ! Můžu jedině doporučit - po skončení filmu ideální vyskočit z okna, nebo si prostřelit hlavu. Heil Hitler ... (07.08.2016)

Čistě německý náhled na východní frontu, díky čemuž není Stalingrad tak patetický, jak by mohl být, pokud by se ho ujali ruští soudruzi. Zároveň není tak ideologický, ani výlučně válečný. V první řadě přináší v celém běsnícím pekle projev lidskosti, což u někoho nepochybně vyvolá rozhořčení, protože jak je velmi dobře známo, lidskost nejde s Třetí říší úplně dohromady, obzvlášť pokud je řeč o Waffen SS, Einsatzgruppen a dalších mírumilovných skupinách. O této legendární bitvě vím prozatím poměrně málo, proto si netroufám hodnotit případné historické nepřesnosti, nicméně věřím, že vzhledem k podmínkám, v jakých se Němci nacházeli, probudily u některých ztracenou morálku a lidskost. Možná zazněly otázky tipu: ,,Za co to kurva vlastně bojujeme?", či ,,co jsme to udělali?". A o tom všem víceméně Stalingrad je a nejpůsobivěji to vyobrazí závěrečná scéna, která mi zůstane v paměti navždy. Depresivní, místy psychologická záležitost s velkou výpovědní hodnotou. (12.10.2009)