Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Na 5 hviezdičiek tento film bohužiaľ nemá. Seriál sa podaril neskutočne. Film zaostáva ako môj finiš pri 100 metrovom šprinte za Boltom. Opäť sa mi však potvrdilo, že nemám pozerať upútavky k filmom. Držím sa tohoto pravidla už dlhšiu dobu - porušil som to - a bolo to na mne aj cítiť. Všetko naj zhrnuté v 4 minútach. Presto všetko vynikajúca komédia "bratov" Čechov ktorí opäť preukázali, že sú majstrami nevnucujúceho humoru. 75% je presne akurát ... (02.05.2012)

Any Given Saturday. Krobot je Eastwood, robot, suk, čertík v krabičce i Atlas, nesoucí na šíji tento de facto pilot populárního seriálu, o tom žádná. Pro svérázný vesmír víkendového čutání pro zábavu, žízeň či ambice mám veskrze pochopení, nicméně pro lidovou zábavu, co Okresní přebor představuje (Mičuda, tráva alias Slunce, seno a ujišťování se pohledem na křupany, že takový nejsem), už zase tolik ne. Z části plotu pana Hnátka se mi neudělalo dobře. To asi ty výpary z barvy.. (22.09.2014)

Pepika Hnátka... skvělý střihy (stahuje králika a pak ho řeže příborákem), mezivtipy nejjemnějšího kalibru (mrňavý děti, co visí na klandru, a mají v záběru uřízlý hlavičky nebo celý vršky těla; Štěpánek z Básníků kardiochirurgem), nenápadná a neuvěřitelná zahuštěnost (každej pohyb každičký postavy v záběru je vtipnej a vydatnej sám o sobě, včetně dětí, zvlů a psů, není tam žádná hlušina a přitom to nepůsobí strojeně, nikdo nepřehrává, nikdo se nesnaží někým být nebo někoho představovat, všichni nojmálně jsou... **** střílení golásků, každý kratinký prostřih na kousek fotbalu, na brodění se řekou, každý tričko (Vultures; 66’s was the best year for emigrants...), nálepky na dveřích, po stěnách... dokonce i to Šišlalovo šišlání pořád rozesmívá svojí nehjaností a praktickou, odevzdanou suverenitou... jak mám Kjsobota ráda a fandím jeho ultimátním nárokům, tak fakt vrtím hlavou, jak to s těma hercema zase dokázal vyhnat o laťku výš, že tohle nemá žádný typický nešvary českýho herectví, že jsou pořád v akci, přitom přirozený, nepřehrávají a reagujou na sebe naprosto načasovaně, přitom je evidentní, že jim postavy rozhodně nepsal na tělo, že psal živý postavy, a ty herci se do nich dokázali vtělit...), důsledná lapidárnost a věcnost, dokonce až opovržlivost (takový ten odevzdaný postoj, jakože všichni přece víme, co musí přijít, a nestojí to za řeč, za pohled, ale říct a udělat se to musí) kamery, střihu, všech postav je uhrančivá, přitom u každé to působí občerstvujícně jinak komicky (magoj – doktoj – Slavoj), a člověk ani nedejchá, aby mu něco nezaniklo v šumu, jak si podávají ty stručné výměny, za nimiž tak jako tak probíhá na slovech nezávislý, naprosto nevyhnutelně se posouvající děj... **** Málokdy lze zažít ten zdánlivý paradox, kdy z rozpoznatelně pevného režijního vedení a promyšleně naplněného záměru povstane dílo tak přirozené ve svém účinku... a nejen nejlepší kvality řeckých dramat dělají z téhle televizní české komedie výsostný unikát... ty sardonicko-idylické záběry na sklízející kombajny na poli, na malebnou setmělou náves... kdy můžete v třetím plánu uvažovat o tom, jak se asi musí nudit strojvůdce, který to pokaždé s takovou vervou napere do oběti neznalé místních poměrů a vydané mu napospas... jak jsou patrioti proti cizákům... nebo jestli Hnátek neodstřihne spíš děti od houpaček nebo televizní kabel... a přitom – jak ústrojně působí všední realita vesnice a vidláků, přestože ji zrovna představuje plastová dekapitovaná labuť na okresní silnici... Sláva! Ne! Sigmia Olomouc. *~ (03.09.2020)

Chyba bude více méně v mém vkusu a dojmech. Od Pepika jsem čekal jakési peckové napínavé utkání nakonec a důraznější brnkání na depresivnější, dramatické struny. Holt neplést s hollywoodskými sportovními snímky! Jinak si totiž Prušinovského práce vážím (seriál neznám), oceňuji snadno viditelné kvality a styl, a i když mi několik gagů stejně připomnělo povšechně slabá, trapná místa českého filmu (Kameňák), bavil jsem se. A taky nebude úplně od věci napsat, že celkové hodnocení mírně pokřivil silně podprůměrný Intelligence Quotient v sále. S hulvátskými pleškami v barevných šálách jsem si připadal spíše jako na pražském derby. (05.04.2012)

Tak to ne, vážení. V noci jsem nemohl spát, jak mi pískalo v uších. Takové peklo jsem svým hodnocením způsobit nehodlal. Naprosto smířlivě proto píšu; mrzí mě, že se spolu s vámi nemohu radovat ze skvělého filmu. Ale nedá se svítit, holt na mě Přebor nějak zapůsobil, a i když je mi jasné, že v záplavě zdejších pochvalných ód nemám šanci si svůj odpad obhájit bez pohoršených úšklebků, nechce se mi srabácky dodatečně schovávat do davu. Pro sjezdaře libující si v disciplíně ´Sjíždění po černých ovcích´ původní komentář nemažu, pouze přesunuji do deníku na profilu. Stejně ale zůstanu tupounem, co se jen chce zviditelnit, že? Co naplat, veškeré ostatní stopy na ČSFD asi nehrají roli, když jde o všeobecně oblíbený film... Evidentně jsem ho viděl z naprosto jiného úhlu, než vy. Neslyšel jsem žádná kvanta hlášek, jen nálet sprostoty. Já vím, že to tak na vesnici chodí, sám na vesnici bydlím. Ale ani v reálu mi nepřijde nijak vtipná poetika fotbalových amatérů. Naopak je to smutné. A pakliže to tedy měla být sonda do smutné duše vesnického občana naší země, chyběla mi tam provázanost jednotlivých gagů a epizodek, která by tomu všemu dohromady vnukla pospolitost, jenž dělá film filmem. Včera jsem se nechal unést a napsal v afektu mnohé, co bych teď asi vynechal. Ale ač jsem si Okresní přebor promítal v hlavě celý dnešek, názor na něj změnit nemůžu. Pardon, užijte si vaše nadšení z Pepíka Hnátka, s rozumnými uživateli se těším nasepsanou u hodnocení dalších filmů. (30.03.2012)