Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Uznávám, snímek asi vážně vystihuje atmosféru i charaktery husťácky zapálených fotbalistů, nějaký ten vtípek se jim povedl a Mirek Krobot je prostě bůh... A těm, co nezažili život pravé moravské vesničky, přišli Chytilová, Bolek i Pecha se svým Dědictvím taky dost trapní.. Ani tak se ale nad roztahaně chabý děj, šílené fotbalisty a další divné postavy nedokážu povznést a vrchol filmové ani fotbalové sezony ve snímku ne a ne najít... (27.09.2012)

Rád jsem houslické plejery zase jednou viděl v akci. Jirka Luňák si sice zlehka pokřivil charakter, Jarda Kužel vyměnil Rooneyho za Cantonu, předseda Orel ztratil něco ze svého dobráctví. Áda se příliš nutil do jazykové retardace, světští mne nijak zvlášť nezaujali a tak při udělení pěti hvězd zlehka pochybuji o své svéprávnosti. Jenže mě nikde na světě není líp, než na drnovišti v Houslicích, kde negativitu šířící Hnátek naprosto ovládá hřiště i přilehlé prostory, stahuje sparťany z kůže, nenávidí slávisty, snaží se ignorovat barcelonské trojúhelníky, zaplňuje svůj deníček brilantními poznatky a od jeho znuděných úst se práší humor nejsuššího kalibru. (10.09.2012)

Príjemná česká komédia, ktorá sa nesnaží byť nejako hyperrealistická pri zobrazení jednotlivých situácií, ale to je jedno, pretože mnohokrát ide o situácie veľmi vtipné. Nedá sa povedať, že tu má jedna strana pravdu a tá druhá nie, sú to proste viac či menej tvrdohlaví českí "venkovania" a každý má tú svoju pravdu a metódy. Jeden zdanlivo nepodstatný motív má výborné záverečné vyvrcholenie, je to vlastne vyvrcholenie celého filmu a ide o niečo, čo by som nazval dokonalá tragikomika a čo sa málokedy vydarí takým spôsobom, ako práve v tomto filme. (17.06.2017)

Asi po roce jsem se ukázal v kině a po úvodním šoku ze zdražení lístků i občerstvení se značně vyvedený z míry sesunul do sedačky. Po smrtonosné dávce reklam mě v upoutávkách na další filmy pobavilo zjištění, že 3D stále letí. Pak ale nastoupil Slavoj Houslice i s legendárním trenérem a mně došlo, že ten očistec za to stál. Specifická atmosféra vesnice, blaznivé postavy i hlášky jsou stejně jako v seriálu samozřejmostí a bonusem je hořký příběh nerudného trenéra. I tady musím zdůraznit, že kdo se v tomto prostředí chvíli pohyboval, se bude bavit víc než ostatní. (11.04.2012)

Skicování venkovského naturelu nahradila charakterová drobnokresba, venkovskou frašku smutná komedie o srdečních záležitostech. Seriál nezmizel, jenom se děje na pozadí příběhu Pepika Hnátka. Díky Krobotovi jde o přesvědčivou, dílčími gesty komickou, avšak v celku tragickou postavu. Ani jako scenárista, ani jako režisér se Prušinovský trenérovu omezenému rozhledu nevysmívá, vlastně na něj pohlíží o poznání smířlivěji než na morálně vesměs ohebnější zbytek týmu. Film Hnátka ukazuje jako posledního muže, který věří svému poslání a zároveň stojí nohami na zemi dost pevně na to, aby sklouznul k fanatismu „Jiřiny“. Jeho hlavní charakterovou vadou a překážkou k překonání je neschopnost vidět, jak svou „zabejčeností“ a skrýváním přívětivé tváře pod nerudnou maskou ubližuje sobě i druhým. Od tvůrců šlo o mazaný tah. Hnátkem nejenže získali středobod vyprávění, ale zároveň se nemuseli vzdát nadsázky, s níž pohlíželi a nadále pohlížejí na jádro Slavoje Houslice. V jádru seriózní, k určitému cíli směřující hlavní dějová linie je prokládána bočními mikroepizodami, v nichž zas až o tolik nejde a kterým mnohdy, bohužel, třeba dodat, chybí uspokojivé vyústění nebo alespoň vtipná pointa. Náladotvorné záběry venkovské krajiny pak spíše suplují televizní reklamy, než aby vytvářely výraznější atmosféru, o niž se starají především postavy, v jejichž případě tvůrci poněkud odvážně sázejí na to, že k nim budeme přistupovat poučeni dřívějšími seriálovými znalostmi. Jejich neduživý slovník a mimoděčné odhalování vlastních slabin nás vtahuje do univerza, v němž přebývá siláckých gest a unáhlených rozhodnutí a v němž naopak zcela absentuje schopnost sebereflexe. Postavy samotné kritického pohledu schopné nejsou, pročež ten zůstává na nás. Smích nad malostí a trapností figurek obklopujících Hnátka nikdy nepřerůstá ve výsměch zásluhou elementární soudnosti, přítomné v české filmové tvorbě stále řidčeji. Z některých na povrchu komických momentů právě naopak až mrazí. Mrazivě či jinak vtipných scének zde v poměru ke stopáži sice není tolik jako v některých epizodách seriálů, přesto mnohonásobně více než v podstatné části toho, čemu nás bída naučila říkat „česká komedie“. 75% (27.03.2012)