Sherlock

1: Neskutečná šleha. Skvělé obsazení, hodně mě překvapil Martin Freeman. Břitký britský humor, skvělé hlášky a to všechno ve vynikajícím detektivním příběhu. Součastnost není na překážku, ba naopak dodává svěžest námětu zakořeněném v Doyleově klasickém příběhu. 2: Neodsýpá to tak dobře jako první díl, ale díky šifrám, kódům a exotice Číny pořád hodně zajímavé.3: Smršť případů a finální konfrontace s M jsou skvělým zakončením prvních tří filmů. Potěší Golem a České drobnosti. Jsem zvědavý co bude dál. (24.12.2012)

1. A STUDY IN PINK: Neskutočná pecka, ktorá kvalitou scenára a presným obsadením zatieni aj Ritchieho film. Televízna udalosť roka. 90% - - - 2. THE BLIND BANKER: Podľa očakávania slabšie ako jednotka (to tempo a zábavnosť sa nedá udržať, navyše chýbajú Lestrade a Anderson), ale stále je to parádna detektívka a tentoraz to ešte dôslednejšie kombinuje moderné finty a totálne oldschoolovú zápletku (krásna scéna s oživovaním vizuálnej pamäte... a foťákom v mobile :-D). 80% - - - 3. THE GREAT GAME: Skutočne veľkolepá hra. Divák je však tou smršťou "menších" prípadov zahltený a tak už asi v polovici nastáva menšie vyhorenie a tempo vážne kríva. Našťastie v záverečnej tretine naberú Sherlock, Watson a hlavne pán M druhý dych. Béčkovo-staromódna vložka s Golemom fantastická, bitka v planetáriu geniálna. Obsadením pána M som si nie celkom istý - zlodušské prehrávanie samozrejme patrí k veci, ale napodobňovanie Jima Carreyho už je trochu silná káva. 85% (29.07.2010)

V průběhu let jsem si bbcovskému Sherlockovi vypěstovala dost podobný vztah jako k Sexu ve městě: na jednu stranu nepřehlédnutelné nedostatky jak stojící u samotného základu, tak plynoucí z nijak vzácných scenáristických úletů (Rudovous + Východní vítr, dafuq), na tu druhou ho ovšem nepokrytě a iracionálně žeru. Knižní doylovky jsem nikdy nemusela, televizní a filmové inkarnace mi snad všechny přijdou na jedno brdo a samotnou ústřední postavu, zobrazovanou takřka vždy z obdivného pohledu tupého untermensche, považuju za zcela nesnesitelnou. Je tudíž zvláštní, že jedinou přijatelnou verzí se v mých očích stal místy bolestně průměrný televizní počin, který i přes nápaditou aktualizaci stojí právě na protagonistovi, jehož aroganci a všeobecnou píčovitost nevybíravě vytáčí do červena a který je záměrně vystavěn tak, abychom na rozdíl od typických christieovek měli minimální šanci úspěšně zapojit intelekt a naopak se museli vytrvale ráchat v neustálém připomínání, že oproti té Miss Asociál Jakou-Psychickou/Osobnostní-Poruchou-To-Vlastně-Trpím jsme neskutečně nedůvtipní idioti. A ono to funguje… celkem a nějakou dobu. Omezený koncept nahlížení na dění přes záda hlavní postavy se totiž extrémně rychle okouká a už od druhého dílu začne převládat dojem, že se ode mě vlastně nechce nic než tupě přihlížet a nechat se bavit. První dvě série nicméně výborně balancují na hraně mezi detektivní a charakterovou linií, jejímž účelem je právě kvůli zmíněné omezenosti čím dál zřetelněji dodat ústřední postavě aspoň trochu lidskosti, třetí je pak už nepokrytá fanfikce. Čtvrtou řadu nebrat, snad pouze jakožto tečku v emočním/charakterovém vývoji a z něj vyplývající završení postupného přesunu v řešení případů od stylu chladné "logické" dedukce k empatii. Škoda jen, že tahle tečka by bývala byla mnohem údernější, kdyby nepřišla doopravdy na přetřes až v úplně poslední epizodě. Potenciální pátou sérii si strčte někam a radši mi nechte momentálně oficiální Sherlolly , děkan. (15.02.2014)

To zas jako obvykle vybočím z řady a budu za heretika, když 14. nejlepší seriál (podle CSFD) odměním dvěma hvězdičkami, ale v tomhle případě mi stačil jediný díl s celovečerní stopáží, abych zjistil, že tenhle projekt nebude mít šálkem čaje. Kultovní knižní sérii Arthura Conana Doyla v lásce nemám a totéž se dá napsat o jeho detektivním hrdinovi, protože tyhle klasické detektivky mi vždycky přišly vykonstruované a podbarvené typicky britským třídním a společenským snobismem. Moderní verze přijímám, pokud zabrousí na pole parodie nebo obecně humorné nadsázky, jako se to povedlo popkulturně laděné verzi Guye Ritchieho, ale tohle zpracování směřuje spíš k teenagerům, ke kterým mám už přece jen věkový odstup. Obecně se dá říct, že tam, kde klasika je zpracovaná v teenagerském balení, dostává ode mě obvykle výprask. Ty dvě hvězdičky nejsou ani tak za zpracování, které je profesionální, jako spíš za emoce, které ve mně unuděný sebestředný mladý génius se stejně laděným záporným protihráčem vyvolávají. Celkový dojem: 45 %. V tomhle případě se shoduju s intelektuálně vyšroubovaným komentem Radka99.:-) (27.06.2011)

Se stěžejním dílem sira A.C.Doylea lze naložit různě. Můžete ho dát do antikvariátu mezi zádumčivé klasiky, udělat z něj rozjuchaný komiks pro masy a nebo si jej vezme do rukou šikovný nerd a sfoukne z něj prach.. Inteligentní, až po okraj sarkasmem naplněná podívaná, jenž těží z chemie vzniklé katalýzou průměrné mysli Watsona a té geniální nesnesitelného asociála Holmese. Inu, není se co divit, když Bilbo je pichlavý i bez Žihadla a Khan jen hlasem způsobuje neposkvrněná početí.. Jestli jsem já, pošetilý blázen, nechtěl dát plné hodnocení, scénáristický masterpiece s dokonalým cliffhangerem navrch (Reichenbach Fall) mě vyvedl z omylu. Něco mi říká, že vše rozdýchá i fanda bratří Grimmů Moriarty a Dean Keaton už nebude mít důvod říkat svým obvyklým podezřelým, že: „There's no mystery to the street, no arch criminal behind it all.“ (14.10.2013)