Konfident

Ak je v slovenskom filme deficit tém, tak je to naša minulosť. Absencia reflexie národa raz musí skončiť a Eštebák je filmovým pionierom. Distribučné označenie ako trpká komédia môže zvádzať k omylu, lebo trpkosť prevláda vo všetkých smeroch a komediálnosť je naznačená len v dvoch-troch scénach, ktoré sú však skôr parodické. Ale majú svoje opodstatnenie. Veď najväčšou zbraňou slabých je vždy len humor a opísané situácie v príbehu, akokoľvek krajné, si zaslúžia odľahčenie. Možno práve toho humoru je málo a téma by si zaslúžila viacej komiky, aby bola absurdnosť eštebáckej témy lepšie predostrená mladšiemu publiku. Scenárista Ľubomír Slivka sa však rozhodol inak a svojím podaním vsadil na staršieho diváka. Ten si lepšie pamätá temnú dobu a mnohí majú aj stále čerstvú spomienku na represie režimu. Hoci sledujeme osud mladého rádioamatéra od čias vojenskej základnej služby, kedy bol priamym aktérom popravy utečenca zo socialistického raja ( 1966 ) až po počiatok normalizačných praktík ( 1970 ), hrdinová doba temna je dávkovaná postupne, systematicky až po nezmieriteľný odpor k vlastnej práci. V tomto sa zaskvel Jirka Mádl, ktorý ma nadmieru prekvapil svojím vyzretým herectvom, lebo som ho vždy považoval za zaškatuľkovaného teen-hrdinu priblblých komédií. Oceniť treba aj Ondřeja Vetchého a Jana Budařa, ktorí svojim postavám zástupcov režimu dali pečať hajzlíkov prvého kalibru a tragikomicky sa k nim pridal tretí, ktorého meno nespomeniem, lebo by som spoileroval. Po technickej stránke je snímok Juraja Nvotu prekvapivým počinom. Na jednej strane dokáže vytvoriť priam desivú komornú scenériu, na stránke druhej sa nebojí pustiť do akčných leteckých záberov ( v tomto prípade určite aj zásluhou dobrej kamery Jana Malířa ). Celkový dojem je vyjadrený v hodnotení, určite však zazlievam príbehu, že je obdarený množstvom motívov, ktoré sú spočiatku nečitateľné a až čas zabezpečí, že všetko do všetkého zapadne ako puzzle. Druhý komentár. (20.04.2012)

Musím říct, že z čistě formálního hlediska bych klidně dal i 4 hvězdičky, jenže jsou tu ona ale. Líbí se mi snaha vykreslit dobu normalizace nejednoznačně, kdy prostě těžko říct, kdo je, a kdo není svině, někteří udělají hajzloviny, ale pak stopí důležitý materiál. Vadí mi však, že je tu opět ona hranice - zlí estébáci, hodný chartista (spisovatel), navíc paradoxně postavená mimo film absurdností situace a reálnou skutečností, že herec Goldflam s StB skutečně spolupracoval. Chybí mi jakékoliv podhoubí. Obyčejní lidé, kteří ani nechtěli zdrhat, ani nebyli dost zajímaví, aby udávali, prostě chtěli jen nějak žít a vychovat děti. Vadí mi, že StB je pojata vlastně jako maglajz, kdy šéf bezpečnosti působí spíše jako neschopná trubka, ačkoliv krvežíznivá. Vadí mi i postava kněze - kněz nesmí odmítnout zpověď kohokoliv, ani estébáka, který někoho odposlouchává. Vadila mi postava Evy, které jednou manžel nedá, a ona ho hned druhý den podvede. WTF? A pak najednou s manželem drží basu? Jaká je její charakterová výbava? A pak jsou zde nevyužité motivy, jen naznačené - tak pašoval ten spisovatel přes hranice nějak motáky, nebo ne? Je to tu nakousnuté, a mne jako diváka to zajímá. Bude šéf StB usvědčen z nějakého falšování důkazů, když záznam ze zastřelení na hranici existuje? A co ta Evina nevěra, to skutečně jen někdo přišel na vejšku jí zamávat fotkami před nosem? Proč to nepoužili na Mádla? Nebo mi nešlo do hlavy, jak v estébáckém paneláku (zde spíše bytovce, že ano?) může bydlet potenciální odpůrce režimu, učitel s kytarou? Ale jak říkám, formálně - kamera, výprava, vedení herců apod. - je to natočeno velice dobře, to klobouk dolů. Jen nad tím nesmí člověk moc přemýšlet a jít příběhu do hloubky. (05.10.2013)

Tvůrci skutečně byli v některých pasážích až přemotivovaní, vesměs je ale tohle „vyrovnávání si účtů po sto padesáté“ docela solidním tuzemským kouskem. Jenže.. Škoda plochosti několika postav, škoda místy naivní snahy vzbudit tísnivou atmosféru zobrazované doby, škoda ne úplně pevných švů příběhu, ve kterém postavy jednají mnohdy zkratkovitě. Ta hlavní je navíc zahraná ne úplně dobře. Nečekal bych to, ale Mádl v titulní roli neobstál. Ale nemůžu říct, že by se mi na to blbě koukalo. (25.06.2016)

Pre mňa najväčšie pozitívum filmu doplatilo na krátku stopáž. Atmosféra. A postavy. Všetky tie rodinky z ich paneláku - ich susedia, dokonalá štylizácia socialistickej sídliskovej šede, a každý jeden detail, či už dramaturgický, alebo scenáristický - to je to, v čom je Nvota najlepší. Postavy a vykreslenie atmosféry tak reálne, až to bolí. A tak reálne, že aj cez všetky ich nesporné kvality, vám pri nich prídu filmy dua Hrebejk / Jarchovský ako čistý mainstream. No a problém je skrátka v tom, že sa tu na to občas zabúda. Napríklad taká Dorota Nvotová je tu v podstate zbytočne a namiesto taby sa scenárista venoval jej a zvyšku susedov, a ich vzájomným vzťahom (ako by to urobil Jarchovský), rozoberá donekonečna odpočúvanie a Mádlovú prácu, a ja neviem, ale asi to mal spraviť opačne. Zopár scén päťhviezdičkových (lietadlo, záver), Mádl priemerný. 70% (25.08.2012)

Klišé nad klišé. Guláš. Postavy bez minulosti, len s prítomnosťou a predvídateľnou budúcnosťou. Hlavný hrdina samozrejme nesympatický potkan, ktorého by mal ale divák chápať, pretože má krásnu manželku, ktorú zanedbáva. A ona sa, bezmocná, posťažuje susede, kt. vlastne nepozná: "ˇmňa trápi, že si ma ten môj vôbec nevšíma, zato Tvojho manžela si všíma až príliš..." WTF ?! Ako tu sa tu dá žiť ? Normálne alebo normalizačne ??? WTF2 ! P.S. a tie uvedomelé deti !!! (02.08.2012)