Brestská pevnost

Zpočátku jsem si myslel, že udělím filmu vysoké hodnocení, zaujala mě už poklidná úvodní část a těšil jsem se, jak budu nadšený z válečné části, protože mi Rusové už několikrát dokázali, že válečné snímky umí, ale tentokrát selhali. Nejdříve mě zarazil způsob, jímž je zde vykreslen komisař Fomin, komisaři obecně se, pokud vím, neproslavili díky své empatii a otcovskému vztahu k vojákům. Navíc, přesně jak píše deLaFere, Fomina udal sovětský voják v zajateckém táboře, kam se komisař dostal díky tomu, že se převlékl do uniformy jiného padlého rudoarmejce. Dalším nepříjemným překvapením byl pro mě útok německé pěchoty s podporou tanků, kdy Němci zareagovali až na třetí výstřel protitankového děla, přestože jim hned ten první způsobil ztráty, takže by to u mě tvůrcům neprošlo, i kdyby mi tvrdili, že se jednalo o zvláštní hluché německé komando. Definitivně mě stejně jako obránce dorazil ten nesmysl s finální bombou. Proč? (12.11.2017)

No, bouchá to tam pěkně, všechna čest pyrotechnikům... Ale kde že se vytratila ona pověstná ruská zemitost a naturalismus? Autoři Brestské pevnosti se nám skrze Akimovův voiceover snaží namluvit, že ukázali válku děsivou a krutou, ale divákovi těžko ujde, že ji ve skutečnosti zachytili hollywoodsky efektní a estetizovanou. Výbuchy a bortící se budovy lahodí oku, zabití tiše padají k zemi bez agonického úpění a dokonce i raněným hrdinům ty krvácející rány spíše dodávají drsný, rambovský vzhled, než že by evokovaly bolest a utrpení. Tohle mi nakonec vadilo více než skutečnost, že filmu chybí koncepce a vypadá jako skládanka z několika jiných (lepších) snímků, či scény, v nichž rudí bojovníci holýma rukama kosí po zuby ozbrojená vojska hákového kříže. (13.02.2012)

Výborná ruská vojnová dráma. Plná bolesti, smútku a nesplnených snov. Ako bolo vo filme spomenuté, všetci tušili, že sa blíži vojna, len ju nečakali tak skoro.... A potom sa už nedalo urobiť nič, len zomrieť. Je výborné, že podobne ako mnohé iné európske vojnové drámy, aj táto sa vyvarovala typických amerických kudrlinkových záležitostí a miesto toho sa bez príkras radšej zamerala na reálne hrôzy vojny, do trpkých dôsledkov a smutného konca. Ešte smutnejší koniec však čakal navrátivších zo zajatia, ktorí putovali rovno do ďalšieho lágru, tentoraz do vlastného. Holt, ľudské osudy sú niekedy veľmi smutné, bolestivé a nespravodlivé. 80/100 (23.12.2014)

Ach jo. Čtvrthodinky růžovoučkého života v pevnosti, častušky před portrétem milovaného Stalina, zamilované dvojice, a pak najednou všude Němci, nálet, bombardování. Přežije pár lidí, ale světě div se, do konce filmu ještě celou hodinu a půl mají Němci furt koho střílet a hromadně. Tam snad ani na začátku tolik lidí nežilo, jaké hromady mrtvol statečných Sovětů se válejí v každém záběru. A pak další výbuchy a další stateční Sověti padají mrtví. A to zde pořád jsou ti další Sověti, co se někde skryli a podnikají záškodnické akce! Celé to pak vypadá strašně nesmyslně. Možná podle dobových údajů jsou časové údaje přesné, ale přece jenom se Němci poté, co vtrhnou do pevnosti, chovají značně netakticky. Stejně tak Sověti vyrážejí na zteč se židlí v ruce, něco jako odstřelování nenapadne ani jednoho. A celou tu dobu přemýšlím, co to je kurnik za pevnost, že stačil jeden nálet a pár Němců s kvérama, že to div nesrovnali se zemí? Navíc mi furt nesedí velikost pevnosti (kluk říká, že je malá, celkový záběr ji nezobrazuje nijak velkou) a ten počet lidí, co Němci furt hromadně střílejí jak na střelnici na pouti. Kde se ti Sověti berou? Navíc mi chybějí skutečně historické informace a pozadí - třeba skutečnost, že milovaný Stalin měl s Němci uzavřený pakt o neútočení, že se Sověti žádného útoku neobávali a že sám Stalin nevěřil, že by Němci zaútočili, protože do té doby byli spojenci. Kde je ten šok, že nás napadl spojenec?! A to samozřejmě nemluvím o všech těch vyděračských záběrech statečných Sovětů, pomalu umírajících v dešti kulek, pomalu trhané granáty, ale statečné, ach báťuško Staline, tak statečné! Kdyby to aspoň mělo nějakou jednotnou bojovou linku - tady mám oddíl a jdeme Němce pomaličku nakopat kus od kusu, prosím. Ale tohle ne. (06.04.2013)

Obrana pevnosti Brest se stala jednou z prvních významných bojových střetnutí Velké vlastenecké války...... Dojmy: VÝBORNÉ! (Sovětský) Ruský válečný film o bránících se a bojujících lidech v pevnosti a malém Saňjovi, který splnil rozkaz a všechno nám odvyprávěl, dokonale mísí historická fakta spolu se zajímavými obrázky. Organizovaní obrany s (téměř) holýma rukama (nevěřil bych, že to řeknu) - SOVĚTSKÝ ČLOVĚK JE NEOBYČEJNÝ! Syrové záběry z bojiště při kterých často dochází ke zrychlení tepu a situace, kdy se z kluků stávají chlapi. Pěkně od začátku, až DO KONCE! V plné kráse a síle! Až po zoufalství pološílených vojáků či obyčejných lidí. Ve válečných filmech jde o realitu. Tohle je hodně reálné. Zapomeňte na Leningrad. Vlastně se divím, že jsem nedal 5*. Možná proto, že neumím ,,kozáčka“. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Už mi to udatné ,,HURÁÁÁÁÁ“ chybělo! 2.) Připravuji obranu a nemám moc (střelných) zbraní. 3.) Zjistím, proč je Akimov udatné příjmení. 4.) Veni, vidi, vici – jen jsem to zatím nikomu neřekl. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ ** (19.03.2011)