Prometheus

Má to pár momentů, které jsou filmařsky silné, ale jako celek je Prometheus přinejlepším rozpolceným filmem – napůl velkolepou podívanou s mnoha postavami a motivy, napůl bezkrevný slasher horor. Nejprve se v nás film snaží vyvolat dojem, že jeho středobodem je hra s postupným odhalováním prostředí a tak i zápletky, leč ve zlomových chvílích se nám to jak scenáristicky, tak režijně značně drolí. Namísto toho, aby film plnohodnotně zpracoval, co si již stačil za hodinu naložit (každá z postav má vlastní důvody pro to, zde být, některé se nám tak neodkryjí vůbec, viz. David, jiné zas mají nedůstojný odchod ze scény), jsme nuceni sledovat nijak zvlášť vzrušivou hororovou řež. Jakoby se tvůrci vehementně snažili vyhnout jakýmkoli odpovědím, buď protože si je chtějí schovat do sequelu nebo je zkrátka nemají (ale do sequelu je stačí vymyslet, viďte, pane Damone „Lost“ Lindelofe?). V závěru tak má film malinko naspěch a některých odpovědí se přeci jen dočkáme, když je v tom shonu mimochodem vyřkne některá z postav, která by tuto informaci rozhodně mít neměla a neodpovídá jeho dosavadnímu naturelu (ignorantský kapitán Idris Elba odhalí, k čemu přesně planeta slouží apod.). Když už jsme u těch postav – členové posádky v prvním Vetřelci byli jasně definováni, z Cameronových Vetřelců vzpomeňme na Hickse, Hudsona, Vasquezovou, Gormana… V Prometheovi jsem si často ani nebyl jistý, kolik členů posádky se momentálně pohybuje kolem ústřední dvojice (Rapace/Fassbender), natož jim z paměti přiřadit jména a charaktery (nedisponují ani jedním). Celkově: první třetinu se film velmi pomalu rozjíždí, při druhé nahlodá zájem a v té závěrečné se raději vyhýbá zodpovědnosti za tuhle navařenou bramboračku. Zábava to po většinu stopáže je, smysl ale příliš nedává. (10.09.2012)

-"There is nothing in the desert and no man needs nothing." Původně jsem z toho byla hodně moc zklamaná, a i nyní platí, že z praktického hlediska tam nedává smysl vůbec nic a nikdo... kromě Fassbendera samozřejmě. Během minulých let jsem viděla Promethea asi milion pětkrát a během té doby mi přirostl k srdci. David je fascinující postava a mně docela stačí vymyslet si kolem něj zcela jiný, vhodnější film. Plus Noomi Rapace je božsky nasvalovaná. Soundtrack mám raději ten od Kurzela ke Covenant, ale i Prometheův ústřední motiv je pěkný. (21.09.2012)

Nejsem žádný expert na Vetřelčí vesmír, tak to kdyžtak berte s rezervou, ale Prometheus je podle mě asi takovým "bezprostředním prequelem" Vetřelce jako Epizoda III "dokonalým uzavřením kruhu":P Klobouk hned několikrát dolů před Panem Režisérem, jak hardcore a jak moc oku libou sci-fi buduje v první hodině (interiéry jsou jako z Nostroma;)) - samozřejmě za vydatného přispění dokonale umělého Davida, jehož úsměv dosahuje takřka HALovských parametrů (jen kdyby mi ještě někdo vysvětlil, NA CO SI HERGOT BARVÍ VLASY?). Smeknuté širáky ovšem musí být odmrštěny několik světelných let do dáli po zvrácení všeho až dosud poctivě budovaného do naprosto elementární logiku postrádajícího filozoficko-mystického vyvražďovacího a demoličního gigakolotoče, který by musel nevyhnutelně dostat na prdel, i kdyby nebyl součástí Aliení série. Nemám nic proti Scottovým úvahám o hledání odpovědí na "základní otázky bytí", o zázraku stvoření života, o obavách stvořitelů z vlastního výtvoru atd. Ale způsob, jakým se je snaží přetavit ve film, který by se nakrásně měl odehrávat jenom nějakých čtyřicet let před blízkým setkáním nechutně přítulného druhu na LV-426, je prostě katastrofální. Spousta peněz a vynikajících hereckých výkonů se tu prostě vyhazuje přechodovou komorou. Jak jinak chcete nazvat to, že se brilantní věděcké mozky chovají jako naprostí kreténi nejenom že bez pudu sebezáchovy (protože první otevření hledí by ve skutečnosti vedlo k ráznému "Congratulations, doctor, you have now just earned yourself a trip-to-Earth-long quarantine."), ale i bez jakýchkoliv naprosto základních znalostí o vlastní práci (jako třeba, že když otevřete vzduchotěsné dveře, tak asi narušíte prostředí za nimi)? Je možné, že nějaký mega director's cut spraví ten "drobný problém" s provázaností Promethea s Vetřelcem a jeho mladšími sourozenci, ale na ty už zmiňované věci, naprostou absenci jakékoliv evoluční logiky a vlastně i na prapodivné motivace hlavních postav (hlavně Weylanda, Davida a Hollowaye) by musel natočit celý film znovu, a hlavně podle jiného scénáře. Scénáře, jehož hlavní rekvizita (černý sliz) nebude ověšená neónovými tabulemi "protože jsem guma, potřeboval jsem něco, čím můžu skrz nevysvětlitelnost vysvětlit úplně všechno to, co se mi nedařilo vymyslet":P Teoreticky je možné, že by pokračování Promethea mohlo leccos vysvětlit, ale zatím mám pocit, že se o Ridleyho Scotta začíná na stará kolena pokoušet Syndrom Davida Lynche. I tak je ale Prometheus jednou z nejvýraznějších filmových událostí minulého roku, a jak jsem už řekl, minimálně kvůli první hodině stojí rozhodně za vidění. Po vizuální stránce je to taková pecka, že se nemůžu donutit i navzdory obří hromadě scénáristické mrvy nedat červené hodnocení. Takže 70%. (22.04.2013)

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)

Prometheus je hodně slušný sci-fi, ale má někdy až fatální chyby, co se sci-fi týče. Začátek se rozjede neuvěřitelně slušným tempem. Příběh je nadčasový, má myšlenku a zvláštní atmosférou výborně ubíhá. Druhý poločas je ale daleko slabší, všechno začíná být šíleně rutinní a vrcholem všeho hroznýho je, pozor spoiler, ten vetřelčí závěr. To mě vysloveně naštvalo. Prometheus mělo být čistě sci-fi se vším všudy a ne vlastně předpříběh Scottova Vetřelce. Vždyť se to celou dobu jevilo úplně jinak a on z toho nakonec udělá tohle a myslí si, že se z toho poseru…No škoda, to mě hodně mrzelo. Po vizuální stránce jsou to ale orgie nejvyššího stupně...a i to se počítá. (03.09.2013)