Valmont

Je to režisérským umem Miloše Formana, nebo snad krásným prostředím barokní Francie, nebo snad nádhernou Annette Bening? Film utekl jako by neměl dvě a 1/4 hodiny, ale pouhých 90 minut. Nenastal moment, kdy bych musel zkontrolovat čas na hodinkách, ve filmu se nevyskytla jediná nudná scéna. Mladý Colin Firth jako Casanova hadra hraje výborně napsanou postavu, stejně jako Annette Bening, tito dva a jejich soupeření je na Valmontu to, co jej dělá tak "nenáročného" a zábavného. A taky vzrušujícího, spousta momentů vyznávání, zklamání, milování. Ještě jsem sice neviděl Nebezpečné známosti, ale jestli jsou ještě lepší než Valmont, mám se na co těšit. (07.01.2008)

Děs běs... musím se přiznat, že Valmonta chtě nechtě srovnávám s Dangerous Liaisons, ale to snad ani jinak nejde... Tedy zaprvé výběr herce do hlavní role - zatímco z Malkoviche čiší ďábelské charisma, Firth je prostě takový uslintaný lehkomyslný floutek. Za druhé madamme de Merteuil: Anette Bening se ve velké části filmu pohybovala s výrazem Mary Poppins a veškeré zlo které páchala jsem jí ani chvíli nevěřila. Za třetí, malá Cecille byla sice roztomilá, ale Valmontovo svádění vypadalo spíš jako nějaké pedofilní hrátky... Tedy, kdybych neměla tak ráda příběh, hodnotila bych asi ještě níž. (18.02.2008)

Nebezpečné známosti Choderlosa de Laclosa patria medzi moje obľúbené knihy. Je preto prirodzené, že ma zaujímalo, ako sa s týmto románom v listoch popasovali filmári. Sám som bol prekvapený, že na vrchol sa u mňa dostala Lutherova televízna adaptácia s Kukurom, Vášáryovou a Nagyovou, po nej Vadimova s Gérardom Philipom a Jeanne Moreau a až potom tie neskoršie, mladším divákom známejšie verzie, s Johnom Malkovichom a Colinom Firthom. I keď Forman patrí medzi mojich najobľúbenejších režisérov, jeho sterilné, kostýmové poňatie ma neoslovilo. Uznávam síce jeho právo nakrútiť film podľa svojich predstáv, ale výmenou za to požadujem právo dať mu iba tri hviezdičky. (23.08.2012)

Vztahová kostýmní dramata prodchnutá romantikou mě většinou pekelně iritují (oslavovaná Pýcha a předsudek budiž příkladem za všechny), takže Valmont se mi netknutý válel na polici dost dlouho i přes fakt že ho točil jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. Naštěstí ale Forman ani tentokrát nezklamal a film o intrikujících zhýralých požitkářích kteří ve svém krutém srdíčku objeví lásku podal s dostatečným nadhledem a cynismem tak, aby ani na chvíli nepůsobil otravně a nudně, přitom jsou však postavy celou dobu natolik lidské že jim není problém věřit i city. A k tomu jejich svádění stěží zletilých panen... rozkošné :) 8/10 (04.02.2008)

(Podruhé) zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy románové předlohy. Osobně mě tenhle film strašně baví a z trojice filmových adaptací Nebezpečných známostí od režijního trojlístku Vadim / Frears / Forman ji považuji za nejzdařilejší. Jedině Formanovi se dle mého soudu podařilo nalézt optimální cestu mezi dvěma krajními póly, v nichž se uchýlili jeho předchůdci - Formanův Valmont není ani nesnesitelně radikálně odkloněn od původní předlohy jako Vadimova verze, ani se jí pietně nedrží jako Frears, ale bere si z ní smysluplným způsobem to, co uzná za vhodné, aby dal vzniknout velice příjemné a kultivované podívané. Jistě, současně by se o tomto filmu dalo i říci, že je to tak trochu "rokokový kýč", ale především díky fantastické kameře a mimořádně šťastnému obsazení ženských rolí je pro mě osobně tenhle film spolehlivou zárukou výjimečného filmového zážitku. O filmu zajímavě píše Ondřej Kavalír v Labyrint revue č. 17-18 z r. 2005: "Adaptace Nebezpečných známostí Miloše Formana... je ze všech uvedených filmů nejvýpravnější. Bohatá, rokokově laděná laděná, obrazová složka už od úvodní klášterní scény naprosto převládá. Přibližuje přezdobené a zalidněné interiéry... Některé scény dokonce připomínají žánrové výjevy ze života prostých lidí... I ve výběru hudebního doprovodu... je cítit Formanova znalost doby, kterou si osvojil při natáčení Amadea... Na rozdíl od Vadima a Frearse Forman libertinskou složku příběhu téměř zcela opomíjí... Románové napětí mezi zkušeností a nevinností, cynismem a sentimentem Forman do značné míry převádí do zjednodušujícího vzorce mládí versus stáří... Když si Cecíliina matka... klade otázku, zda své dceři vůbec rozumí, cítíme v tom vzdálené ozvuky nejen filmu Taking Off (1971), ale i Černého Petra (1964)... Formanovská adaptace také projevuje nejvýraznější komické rysy... Forman ve Valmontovi spojuje romantický patos a sentimentalitu s humorem a ironií. Vedle poučného příběhu o napraveném hříšníkovi inscenuje příběh mládí bouřícího se proti pokrytecké dospělosti. Oproti žánrové čistotě předchůdců se nebojí sáhnout k divácky vděčnému tragikomickému míšení stylových poloh. Ironií osudu zůstává, že na rozdíl od Frearse, který Nebezpečné známosti natočil pod záštitou Warner Bros, je to právě Formanova britsko-francouzská koprodukce, jež přivedla na svět film blížící se v mnoha ohledech parametrům hollywoodské pop-kultury. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že právě tato adaptace nese nejzřetelnější stopy osobitého režijního rukopisu". (cit. s.: 185-186) (15.05.2013)