Ztracená brána

Oproti Ďáblově lsti po filmařské stránce o pěkný kus dál, ale po té dějové jakoby se Ztracená brána držela při zemi. Zajímavé konspirační motivy jsou zpracované poměrně mdle a povrchně, stejně tak závěr, který je vygradovaný hodně slabě. Na druhou stranu mě ale po stránce charakterů tahle česká variace na Akta X baví. Zejména proto, že se postavy už mezi sebou nějakou tu dobu znají a "buddy" chemie díky vtipným dialogům mezi Geislerovou, Dvořákem a Trojanem fakt funguje. Stejně ale jak u Ďáblovy lsti, i tady se projevují limity české kinematografie - od kolísavé kvality hereckých výkonů, přes nezáživnou hudbu až po ne zcela věrohodný děj a úsměvnou (ne)logiku. Na televizní projekt je však Ztracená brána více než dobře koukatelný kousek. (11.12.2015)

Mohlo to být za plný počet. Kdyby tomu nechybělo vyvrcholení, klidně bych tomu dal pět hvězd. Nevím, jestli je to tak i v předloze, každopádně stejně jako v případě všech epizod seriálu Strážce duší, mi to přijde trapné. Arnošt Vašíček zřejmě neumí konce. Každopádně to bylo lepší než předchozí triptych, Ďáblova lest. Chemie mezi Aňou Geislerovou a Jiřím Dvořákem byla vážně neuvěřitelná, a vůbec by mi nevadil seriál s jejich postavami, protože jim to vážně jde. Jednak k sobě perfektně pásli, jednak mě hodně bavila jejich sázka sprostých slov, a líbilo se mi, že nevyšuměla do ztracena. Kromě neuspokojivého (alespoň pro mě) zakončení samotného hlavního příběhu byly snad všechny minizápletky dořešeny, což u českého filmu není obvyklé. Resp. většinou nejsou obvyklé ani minizápletky. Každopádně by to chtělo, aby Jiří Strach dostal kvalitní scénář a hodně peněz a naše kinematografie by mohla mít mnohem veselejší bilanci. Zatím totiž ty nejlepší kousky natočil pro televizi. (20.11.2013)

Jirko, ty vole, hravé a interesantní, mám to za sto.. Langdon Runa, moderní look, krása Stověžaté, religiózně-mysteriózní koktejl z šejkru Vašíčka a s vtipem napsané dialogy (Perníkářovo zúčtování s rejpavým Jandákem pobavilo). I přes některé logické nesrovnalosti a neuspokojivý konec je Strachův spíše "tajemný triptych s detektivními prvky" jako osvěžovač vzduchu na zaneřáděném nádražním WC a moc bych si přál, aby se jeho autor co nejdřív dostal za veřejno-právní rozsah své tvorby.. Pro zarputilé hledače symboliky mám látku ke zkoumání. Jména detektivů pozpátku, či přesmyčkou připomínají slova Aramis (mimo jiné biskup, vévoda z Alamedy a člen jezuitského řádu) a Amišové (křesťanská denominace v Sev.Americe). A především, achtung spoiler, jakpak se jmenoval Langmajer v Copak je to za vojáka? A co hlídal člověk tohoto jména 11 sezón za pražskou Spartu..? Našel jsem okraj myšlenky.. (25.09.2012)

No teda, toť mysticko-záhadologický opus, který svou blbostí předčí i Dana Browna. Tak hauzírník se záhadologií a okultismem Vašíček uplacíroval opět své šlaky v naší veřejnoprávní TV a pan režisér se pokusil napravit si reputaci na poli, kde ztroskotal na Santiniho jazyku. Je to sice lepší, ale reparát se nezdařil. Když už pominu tu mystiku jak vystřiženou ze sobotní přílohy Mladé Fronty Heute, logické chyby a nepravděpodobnosti v ději, tak mne překvapují mdlé výkony zde vystupujícího herectva. Pokus obšlehnout Muldera a Scullyovou, tedy cool pár, kde by to jiskřilo intelektuálně a eroticky, nevyšel, a jeden se ptá, zda ta Aňa vůbec umí hrát. A obraz policejního sboru zde doráží ouplně blbej mladej policajt a šéf, jenž neustále řve svým mužným, leč z reklam a dokumentů zcela profláklým hlasem. K tomu to panoptikální žido-zednářské bratrstvo, před jehož rejdy je diváctvo nenápadně varováno, to už je spíš karikatura. Pak už nepřekvapí ani ten přiblblý konec, kde po poodhalení úžasného mystického tajemství má I. Trojan v tváři výraz mírně retadovaného dítěte, kterému se konečně podařilo zavázat si botku. Největším kladem jsou pak lokace, zvláště ty podzemní chodby, které by dělaly čest každým Stínadlům. (01.11.2012)

Paráda. Konečne som sa dočkal. Prakticky od natočenia Samotárov som márne v českej kinematografii čakal na ďalší film, ktorý by ma zaujal. Až doteraz. Aj Ďáblova lest bola perfektná, ale Ztracená brána sa mi páčila ešte viac. Má to všetko, čo od mysteriózneho filmu očakávam. Hlavne napätie a jeho postupné gradovanie, presvedčivé herecké výkony, pútavý dej a samozrejme všetko by malo byť zahalené do tajomna a mystérií. Jiří Strach to namixoval bravúrne a mne neostáva nič iné ako mu zatlieskať. Určite sa dostal do môjho povedomia, získal môj rešpekt a obdiv, takže do budúcnosti s ním budem určite rátať. (12.12.2013)