Ztracená brána

Mílý Jirko Strachu, vím, že to tady čteš (omlouvám se za tykání), a tak čti. Samotný nápad je perfektní. Zednářství je celkem neokoukané téma, dostatečně mysteriozní, přitažlivé a na druhou stranu dává dostatečný prostor pro vlastní inovaci v mezích filmového umění. Výběr herců je pak veliká přednost celé série. Bezchybný Trojan, sympatická dvojka vyšetřovatelů, skvostná zednářské lóže a Matěj Hádek, jehož postava je zcela zbytečná, ale na druhou stranu bych mu dal přes držku už v prvním díle. Rozdělení příběhu do třech dílů bylo tak akorát. Co mně ale vadilo nejvíc, byl scénář. Ať už se jedná o logické kiksy (Proč se Trojan snažil infiltrovat k zednářům, když se v zápětí producíruje s kriminálkou na místě činu?, proč Langmajer nespočítal kulky z místa činu?, co vlastně celá kontrarozvědka věděla a dělala?, je normální, aby se ústřední dvojice vyšetřovatelů v závěru spokojila s Trojanovým vysvětlením, že v rotundě nic nenašel a nešli se tam ani podívat?, kdo střílel na Langmajera?, a to jsou v Praze všechny vstupy z domů do podzemí otevřené, včetně rotundy?, dobře ukryté bílé rukavice znamená první otevřený šuplík nahoře?), tak hlavně o věci, které byly naprosto zbytečné a přiznám se, rozčilovaly mě. To musí policajti z kriminálky ve službě chlastat a hned nato řídit auta? Stokoruna za sprostá slova je taky zcela zbytečná, hlavně když je ve filmu několik momentů, kdy toto pravidlo neplatí - viz. poslední scéna z filmu, kdy Geislerová slovo "vole" po Dvořákovi zopakuje, ale stovku si klidně nechá. Stejně tak nereálné chování ústřední dvojice, kdy v podstatě bez jakéhokoliv vedení a začlenění se do policejního systému pořádají manévry přes půlku Prahy. Také mi trochu vadila "nedotknutelnost církve", kde se mohl v rámci zápletky vyklubat nějaký hajzlík (máš u mě stovku). To je ale věc Tvé víry a tož přimhouřím oko. Podtrženo, sečteno, jsem se ale i tak perfektně bavil, na každý další díl jsem se téměř třásl a konec mě také celkem potěšil. Rozhodně palec nahoru a klidně toč podobné věci dál, protože jsi tady asi jediný, kdo si na ně nejenom troufne, ale hlavně je natočí s přehledem a tak, aby zaujaly. Pěkný den. (24.09.2012)

Po Ďáblové lsti další koukatelná kriminálka z dílny Jiřího Stracha. Hodnocení je zatím prozatimní a jestli mě nezklame konec (nezklamal) jako v předešlé trilogii tak u něj i zůstanu. Narážky na Pardubice, pomsta Jiří Dvořáka na drzého Matěje Hádka a výborné Aniny hlody náramně pobavily. Na něco takového bych mohl koukat každý týden. (09.09.2012)

Paráda. Konečne som sa dočkal. Prakticky od natočenia Samotárov som márne v českej kinematografii čakal na ďalší film, ktorý by ma zaujal. Až doteraz. Aj Ďáblova lest bola perfektná, ale Ztracená brána sa mi páčila ešte viac. Má to všetko, čo od mysteriózneho filmu očakávam. Hlavne napätie a jeho postupné gradovanie, presvedčivé herecké výkony, pútavý dej a samozrejme všetko by malo byť zahalené do tajomna a mystérií. Jiří Strach to namixoval bravúrne a mne neostáva nič iné ako mu zatlieskať. Určite sa dostal do môjho povedomia, získal môj rešpekt a obdiv, takže do budúcnosti s ním budem určite rátať. (12.12.2013)

Na ceske pomery vskutku obdivuhodne. Ano nasel jsem tam spoustu scenaristickych zkratek, kdy uz myslenka opustila viru a Arnost musel napsat prvni blbost co ho napadla, nicmene zrezirovane na vybornou s atmnosferou opravdoveho filmu a ne (jak je to u ceske tvorby za posledni dobu obvykle) atmosferu serialove product placement podivane! Skoda preskoda, ze tento tryptych pozbyval ke konci filmu dech, namisto aby tomu bylo naopak. Nemejte Strach a dejte tomu klukovi penize k poradnemu rozletu, at nemusi sezobavat drobky. Panu Hrebejku jsme presyceni, pac se neumi odprostit od tvurci rozmanitosti. (14.12.2013)

Popravdě řečeno, mohl bych zde vytahovat některé drobné nedostatky, v každém díle nějaké byly, ale nevidím k tomu důvod. Klady je totiž suverénně převálcovaly. Výborné zpracování, místy roztomile přehrávající Dvořák, bezchybné lokace (miluju pražské Staré Město, denně se tam pohybuju, stejně jako potěšily záběry z mojí alma mater - ačkoli je to už nějaký pátek, co tam nestuduju, přesně jsem věděl, na které chodbě, v které posluchárně a které knihovně FF se natáčí). V tomto žánru je nejdůležitější udržet linii mezi trapností a uvěřitelností, ať už vybuchují auta, pobíhá tajná služba nebo se děje cokoli mystického. A Strach to zvládl. Na to, že jde "jen" o televizi, klobouk dolů. Příslovečná chemie mezi Trojanem, Dvořákem a Geislerovou funguje skvěle, závěr byl vybalancovanej akorát - není co řešit. (24.09.2012)