Vinnetou

Řekněme si to na rovinu, Brice ani Barker mnoho hereckého talentu neměli, vynahrazovali to (zaslouženě) vizáží a směšný, občas až nelogický odklon od knižních mayovek (která začíná naprosto odlišnou vizáží hlavních hrdinů, když už jsme u toho) a celkově filmařské lapsy mnozí odpouštějí proto, že je zachvátila nostalgie. Jenomže ta, pokud k ní není přizván rozum, je cestou do pekel. Skláním se před komentářem uživatele NinadeL a jiných, kteří se nebrání napsat to na rovinu, s hodnocením dvou zbývajících částí ale souhlasit nemohu. Začátek fakt šlape - herečtí představitelé jsou vybráni s citem (mým favoritem je vtipný, přesto ale respektovatelný Sam Hawkens), někdo jako Philipp Stölzl umí i v RTL z obrázků rozhodně vytřískat maximum, vyprávění až na čestné výjimky nejde proti duchu Mayových románů. Po prvním díle se naserete, když Mirka Spáčilová vytahuje nesmysly o socialismu (Mayovy knihy dost často sociální byly, nuzné poměry svého dospívání zmiňoval často, co by asi Mirka řekla na Supy Mexika, kde Vinnetou a Old Shatterhand zachraňují před arcilotry bratry Meltonovými skupinu polských dělníků, kteří jsou nuceni v otřesných podmínkách těžit měď). Dál vás naštve, když Ondřej Neff, údajně čtenář knih, píše něco v tom smyslu, jako že je film propagací současného multikulturalismu, jako kdyby zapomněl, že tento legendární příběh o respektu mezi národy je skoro sto padesát let starý. Nebo neví, že se Kara ben Nemsí bratříčkuje i s muslimy? No co už, mnohem horší je, že díl druhý je hodně hodně očesanou verzí košatého Pokladu ve Stříbrném jezeře (aspoň něco) a kromě potrhlého profesora (typická postava z mayovek) a lehce sadistického mexického bandity (jehož fascinace převtělováním je ovšem dost trapná), nemá moc co nabídnout. Příběhy postav pokračují kontinuálně přes tři Mayovy příběhy dál (což by nevadilo), horší je, že se odkloňují jak od příběhů knih (vztah Old Shatterhanda a Nšo-či), tak logiky (proboha, proč musel mít Santer otce Maria Adorfa, velkopodnikatelského petrolejáře?) Vyjmenovávat jednotlivé je zbytečné, co se týče záverečného filmu, je debilní skoro úplně všechno. Zajímavé je, že do toho šli tvůrci se sloganem "Každá generace má svého Vinnetoua" a snahou se odlišit, ale zároveň si nechtějí znepřátelit úplně všechny (lokace v Chorvatsku, přítomnost ikonických Böttcherových skladeb či účast Marie Versini a Gojko Mitiče). Nevím, zda je vlastně v době quality TV natočit mayovku vůbec možné, ale tvůrci v případě nového Vinnetoua došli ve spojení mezi klasickým a novým na půl cesty. Pokud bude po padesáti letech mayovka pro další generaci, já už u toho nebudu. No nic, je čas vrátit se ke knihám. A rozumné nostalgii taky, přece mě znáte! (30.01.2017)

Moderní poměrně realistický western doplácí nejvíce na pojmenování. Vinnetou na plné čáře prohrál se svým romantickým předchůdcem. Bohužel ale prohrál kupodivu i v rovině akční, kterou tvůrci trestuhodně šetřili. Mně se nové pojetí líbilo, ale rozhodně mám raději tu romantickou verzi s pravými filmovými hrdiny, ke kterým si divák může vytvořit pevné pouto. (22.01.2017)

Nemůžu si pomoct, ale některý věci je lepší nepřetáčet. Rozhodně v případě, když je něco natočeno dobře. A rozhodně ne tak s nízkým rozpočtem, že snad nic nemělo menší. Bohužel pro mě úplné zklamání, čekal jsem něco lepšího, akorát jsem roztrpčen. Na třetí díl radši nebudu koukat, nebudu se zbytečně mučit. (15.01.2017)

1. DIEL: nove spracovanie pôvodnym filmom hanbu nerobi, ale ani to nie je nicim uchvatne. Na TV pomery je technicka stranka kvalitna a lokacie su nadherne. Akcia je tuctova a chybala mi tu nejaka pamätna scena. Nova verzia postrada humor a tu klasicku naivnu atmosferu, ktora je pre pôvodne verzie typicka. Tento aspekt v novej verzii odstranili a nicim ho nenadhradili. Stylom sa film priblizuje k realnejsiemu vykresleniu vyvrazdovania indianov podobne ako to bolo vo filme Tanec s vlkmi. Ale kvalitou ma k nemu velmi daleko. Takze vysledok nie je ani poriadne dramaticky a ani naivne zabavny. Je taky neutralny a fadny. Co sa tyka hereckeho obsadenia, tak Old Shatterhand sa celkom vydaril. Je podany ako naivny idealista, ale ked dôjde na akciu, tak sa vie o seba postarat. Ovela horsie dopadol Vinnetou. Je podany ako obycajny divoch a ziadne sympatie vo mne nevyvolal. Keby v prvom diely zomrel, tak by mi to vôbec nevadilo. Na pôvodnu dvojku sa tato nova zostava vôbec nechyta. Chemia medzi nimi nie je ziadna. Zaporak je taky prvoplanovy parchant a kazda scena s nim pôsobila otravne. Nevedel som sa dockat kedy chcipne, aby sa uz v dalsich scenach neobjavil. Z ostatnych postav zaujme uz len Sam Hawkins, ktory sa postara aspon o 1-2 humorne hlasky. Hudba mi pripadala nevyrazna. Vysledok je teda tuctovy priemer a ani nemam prilis chut sledovat dalsie diely. 5/10. 2. DIEL spracovava najznamejsi pribeh o poklade na striebornom jazere. A aj ked tento diel obsahuje viac humoru, tak ja som sa strasne nudil a na pôvodny film sa to ani zdaleka nechyta. Najdivnejsie na mna pôsobil nahly prerod drsneho nesympatickeho Vinnetua na zabavneho hlaskara a verneho suputnika Old Shatterhanda, ktoreho neustale nazyva bratom. 4/10 a na treti diel kaslem. Pre mna je toto zbytocna seria. (27.12.2016)

Vinnetou se vrátil, ale faktem zůstává, že strunu nostalgie nerozechvěje. Co naplat. Nezbývá tedy než s trochou lítosti konstatovat, kdeže loňské sněhy jsou. Konzumní Vinnetou už na první pohled působí méně uhlazeným dojmem a snad divočeji, nicméně mám pocit, že Brice mu propůjčil mnohem noblesnější zjev a jemnější úsměv. Rovněž blonďák s modrýma očima, postrádá tah na branku ve srovnání s mužným Barkerem, přestože se snaží, seč mu síly stačí. Nelze tedy hovořit o tom, že by mě to nadchlo. Půvab romantických časů stříbrného plátna se tentokrát nekonal. Možná také proto, že dnes už to jenom je nostalgická vzpomínka, přikrášlena léty. Protože režisér Harald Reinl dal zjevně do příběhů větší srdce. Začnu tím, že filmové příběhy s Vinnetouem a Old Shatterhandem patří k nejkrásnějším zážitkům, neboť mimo jiné byla tam i fajn krajina. Připomínám alespoň známé skutečnosti. Hučící vodopády, blankytně modré nebe, azurová jezera. Navíc u toho příjemně utíkal čas. Příhodná hudba Marina Böttchera dokonale podkreslovala už tak báječnou atmosféru. Původní filmový Vinnetou měl ovšem ještě jednu nespornou výhodu, která se jmenovala Pierre Brice a Lex Barker. Odpočívej v pokoji ve věčných lovištích, Vinnetou. (14.01.2017)