Sezóna zabíjení

Snímek Sezóna zabíjení jsem si koupil v lednu 2020 na blu-ray disku spolu s dalšími 29 filmy za velice výhodnou cenu a tak jsme se doma na tento akční film s válečným pozadím pochopitelně podívali. Přiznám se, bych se asi normálně na tento film z roku 2013 nepodíval, protože by mne odrazoval už ten název, jelikož jako mírumilovný člověk nemám rád války ani zabíjení. Navíc mi herec Robert De Niro nikdy nepřirostl k srdci a vždy patřil mezi mé nejméně oblíbené. Naopak představitel druhé hlavní postavy ve filmu John Travolta mi nikdy nevadil a jeho záporné role vždy dokázal dokonale zahrát. Tím by výčet herců, kteří se v tomto zajímavém filmovém počinu objevili mohl skončit, i když se zde herců objevilo trochu víc, prim hráli právě ti dva výše jmenovaní. Snímek Sezóna zabíjení začal scénou z bosenské války v bývalé Jugoslávii, které se zúčastnili také američtí vojáci. Ti byli bohužel svědky neuvěřitelných krutostí ze strany srbských vojáků, kteří v devadesátých letech 20. století nechali vzpomenout na smutné události druhé světové války. Když Američani objevili v Bosně hnijící mrtvoly v železničních vagonech a malý koncentrační tábor, pochytali srbské vojáky, kteří zde vězně hlídali a poté jej popravili ranou do zátylku. Mezi nimi byl také velitel této skupiny amerických vojáků plukovník Benjamin Ford (Robert De Niro), který měl osobně zastřelit srbského nepřítele Emila Kovače (John Travolta), který po výstřelu nezemřel, pouze ochrnul. Po několika letech se uzdravil a po válce žil v hlavním městě Srbska, tedy v dnešním Bělehradě. Celé roky plánoval pomstu a tak se jednoho dne setkal v baru s člověkem (Kalin Sarmenov), který mu předal složku se jmény a fotkami oněch amerických vojáků, kteří před 20 lety spáchali popravu. Poté Kovač požádal americké úřady o povolení lovu jelenů a odjel do USA. Ve skutečnosti však chtěl lovit úplně něco jiného, či spíše někoho jiného. Lovenou zvěří byl vojenský veterán a bývalý plukovník Benjamin Ford, který se usadil v osamělém srubu v Appalačských horách, aby tady zapomněl na válku. V lese žil sám, občas zajel do města pro jídlo nebo léky na bolest, kterými tišil šrapnel v noze, jenž v těle nosil od války. Jinak byl ve spojení pouze se svým synem Chrisem (Milo Ventimiglia), který se oženil se Sarah (Elizabeth Olin) a zrovna se ji narodil syn, na jehož křest odmítl dědeček přijet. Místo toho se v horách setkal s Kovačem, který vystupoval evropský turista na lovu. Oba muži se spřátelili poté, co Srb spravil veteránovi jeho pokažené auto a pak spolu celý večer popíjeli. Kovač před svým odchodem pozval plukovníka na společný lov, což nakonec Ford přijal a ráno se spolu setkali v lese. Rozdělili se a ve spojení byl přes vysílačku, přes kterou vedli podivné řeči do chvíle, než se objevil jelen. Krásného paroháče bych já nedokázal zabít a neudělal to ani Ford, jenže vzápětí na plukovníka vystřelil Kovač šíp ze svého luku, který si přivezl sebou na lov. Bohužel si Ford při pádu poškodil svou kuši a protože se neměl čím bránit, začal utíkat. Kovač na něj několikrát vystřelil až jej trefil do lýtka. Zraněný Američan vytáhl šíp ven a pak se ukryl v ruinách nádherného vodního mlýnu, kde jej ale záhy Srb objevil a přikázal mu, aby si do díry v noze strčil klacík s provázkem. Když tak učinil, vytáhl jej Kovač na trám, kde plukovní visel hlavou dolů jako prase na zabíjačce. Opět následovaly podivné řeči, kterých bylo ve filmu opravdu mnoho a výrazně snižovaly můj požitek s jinak napínavého děje. Pak se plukovní osvobodil, když sebral protivníkovi nůž a spadl do řeky, protékající kolem vodního mlýna. Proud jej unášel k vysokému vodopádu, před nímž se mu naštěstí podařilo zachytit kamene a pak se vyškrábal na břeh. Vzápětí si ránu ošetřil z darů lesa, což se naučil od svého otce, který byl také v armádě a na lov do lesa brával svého syna. Potom si Ford vyrobil luk a vrátil se zpět ke své chatě, kam zrovna nečekaně přijel na návštěvu syn, snacha a jejich malý syn. Ukrytý Kovač na ně mířil svým lukem a přes vysílačku si povídal s Fordem, který byl nucen přijmout jeho výzvu na boj, aby se jeho rodině nic nestalo. Syn nechal na terase chaty láhev vína a odjel pryč, přičemž si pro alkohol došel Srb a začal jej pít z lahve. Netušil, že Ford má opět zbraň a ten neváhal a vystřelil na Kovače šíp, kterým mu prostřelil ústa. Vzápětí jej americký veterán svázal, odnesl do své chaty, kde jej mučil naléváním slané vody s citronem do úst Kovače. Jenže situace se opět změnila, když se dokázal osvobodit, přemoci Američana a naložit jej do auta, kterým chtěl odjet na jeho rodinou. Když se Ford probral, napadl svého věznitele a ten pak nezvládl řízení, takže auto sjelo ze srázu a oba se zranili. Pak to zase vypadalo, že ho Ford zabije, ale neměl náboje do pušky, vzápětí se situace otočila, když Kovač winchestrovku nabil, ale nezastřelil ho a tím umožnil Američanovi utéci do kostela, kde se zase ukryl. Ve svatostánku pak proběhla závěrečná bitva, po které nastal nečekaný konec, když se oba usmířili, protože Ford svého protivníka propustil a ten pak odjel do Srbska, zatímco americký veterán navštívil svého syna, aby mu vynahradil křest svého vnuka. A po 91 minutách byl konec. Jak jsem už psal, nebýt těch vzájemných dialogů, mohl být film akčnější, zajímavější a jeho děj mohl odsýpat jako dobře promazané písečné hodiny ! Pravda je, že mne překvapil hodně ten konec, neboť jsem vážně čekal, že jeden druhého zabije, ale netušil jsem který z nich vyhraje. Nestalo se, ale vůbec mi to nevadilo a vlastně to tak bylo i lepší. Suma sumárum, snímek Sezóna zabíjení ode mne získal tři sezónní hvězdy ***. (25.02.2020) (méně) (více)