42

Rozhodně ne to typické ubulené patetické drámo a statečném černochovi. Tohle je prostě profesionálně odvedená práce po všech stránkách, postavy fungují na jedničku, silný scén je tu také dost a žádného laciného ždímání emocí se nedočkáme. Navíc už hodně dlouhou dobu jsem neviděl Harrisona Forda, aby si nějakou roli tak strašně užíval. Brian Helgeland to má pořád v ruce. (01.08.2013)

Tak si vravím prečo si toto ja kurva robím... Prečo si púšťam film, o ktorom viem, že ma nasere. Máme tu krásny príklad toho ako sa Američania zas a znova pchajú do riti čiernym aby ukázali svoju toleranciu. Všetci biely vo filme sú zlí, zákerní a všetkým trčí slama z topánok, zatiaľ čo všetky "gorily v hmle" sú dobré, spravodlivé a je im neskutočne krivdené. Jasný príklad toho ako sa dá zaujímavý životný príbeh, ktorý sa mal poňať športovo, sprasiť na idealistickú pičovinu plnú pátosu, klišé a humanistických sračiek. Miesto toho aby sa čierni pchali do zadku nám za to, že sme ich vytiahli z pralesa a dali im možnosť vstúpiť do civilizácie (a aj do tej nudnej hry zvanej "bejsbol"), tak čierni za pomoci bielych "nadčasových" tupcov dostali do rúk rasovú kartu, ktorú nám budú otĺkať o hlavu až kým nevymrieme... Well fuck you very much USA... (29.11.2013)

Měkkotou rozhodně nebyl. Hroší kůži obdařený afro-americký hráč baseballu Jackie Robinson se obětoval, aby posloužil něčemu většímu, než jen vítězství. Samozřejmě hlavně kvůli dalece odpálenému míčku na hřiště plného předsudků a nenávisti vstupoval, jeho příběh však je/má být zajímavý hlavně tím, že šlo o prvního hráče tmavé pleti v americké nejvyšší baseballové lize. Pečlivě si mnul ruce v hlíně, u mety poskakoval jak na kořist natěšená kočka, nenechal se rozhodit a šel si tvrdošíjně za svým. Jenže jiná barva pleti byla toho času za oceánem stále živou hmotou. Za druhé světové války bojovali proti Hitlerovi, v poválečné Americe ale namísto oslavování zažili jen segregaci a diskriminační zákony. Američané prostě podobné příběhy s jasnou premisou potřebují. Oscarový scénárista Brian Helgeland stojí za takovými kousky jako Tajemná řeka nebo L. A. – přísně tajné, v posledních letech spolupracoval zejména s renomovanými bratry Scottovými. Nyní se znovu vrátil k režii a nedopadlo to ani zdaleka zle. Tedy pokud na jeho stokrát omletou hru s jasně vyloženými kartami přistoupíme. Někteří asi ano.. (23.09.2013)

Negře, Negře, Negře, Negře, Negře - tys to dokázal. Dokázal jsi, že se u rasistického snímku necítím špatně proto, že jsem bílý či přesněji lehce nazelenalý. Místo toho jsem se solidně bavil a ač mám plné zuby nadvlády černochů ve sprintech, neporazitelnosti žluťásků za ping-pongovým stolem či každoměsíčních vítězství indočechů nad sociálkami, tak mi není příjemná představa, že by Usain Bolt, Michael Jordan či Muhammad Ali pobíhali po plantážích místo rozdávání radosti publiku. Zkrátka mne již poněkolikáté Helgeland přesvědčil o tom, že umí z ohraného tématu udělat solidní podívanou a to je moc dobře. (12.07.2014)

Všechna možná klišé sportovních filmů a filmů s rasovou tematikou pohromadě. Nejsem fanda baseballu, Jackieho Robinsona jsem neznal, pouze mám rád poutavé filmy, které mě dovedou pobavit. 42 se to povedlo tak napůl a ještě s odřenýma ušima. Je to pohádka, ve které se během dvou dlooouhých hodin nestalo naprosto nic nečekaného (a to přesto, že o Robinsonově životě jsem nevěděl doopravdy nic), jen jsem si v duchu odškrtával "povinné scenáristické položky". Vše naštěstí zachraňoval fantastický Harrison Ford, který si roli očividně užíval (a bručel skoro jako Walter Matthau). (03.05.2014)