Počestné paní pardubické

„A proč se perou?!“ - „Pro nějakou ženskou povětrnou! - „Vždycky, když mám pěkný těsto, tak se semele nějaké lotroctvo, zatracený ženský pokolení!“ Chudák rychtář, chvíli pokoje mu nedají…Počestné paní pardubické jsou spíš úsměvnou moralistní satirou než komedií jako takovou. To ovšem neznamená, že by se u ní člověk nebavil. Ani ne tak koncentrací hlášek jako spíš kreacemi protagonistů, z nichž se mnozí vyřádili a jejich postavy tu a tam rozesmějí. Plachtův Rychtář („Kde husy tam štěbety, kde ženy, tam klevety, zatracený ženský pokolení!“), svérázná hraběnka Brzkové, jedovaté paničky (Valentová, Bušová, Medřická), ušlápnutí manželé (Kohout, Kreuzmann) či správňácký „katovský“ pár Smolík a hlavně Štěpničková („Ale já se ti do toho nechci plést, dělej, jak myslíš.“), ti všichni umí vyloudit úsměv na tváři. Oceňuju i snahu o dobovost (nejvíc zaujmou pěkné kostýmy a… ehm, nejedna dmoucí se hruď), naopak škoda je uspěchaného konce. Za mě slušné 4*. „Řekni jim tam své mínění!“ - „To jako myslíš tvé mínění?“ (15.12.2019)

Výborná a přitom určitě ne tak často reprízovaná veselohra páně Friče. Byla-li by, určitě bych ji někdy viděl, takto jsem s překvapením zjistil, že  jsem (ne)počestným paním pardubickým nahlížel do živůtku opravdu poprvé. O to byl možná zážitek ale lepší. Kostýmní historická taškařice v závěru s kriminální zápletkou baví celou stopáž. Herci si své role evidentně užívali a vycizelované dialogy  ve staré češtině tu prásknou jako bič, onde pohladí právě svou zdobností. Ze všech vynikajících bardů (a bardek) bych rád zmínil uvztekanou paní hraběnku v podání Terezie Brzkové, vidět tuhle hodnou babičku jako lakotnou cholerickou osůbku byl zážitek sám o sobě. "Jděte pryč, pryč, pryč, pryč" Pamatovat si pak pochopitelně budu i živočišnou mrchu (a její dekolt) Heleny Bušové  či památný "souboj" katovky  Jiřiny Štěpničkové a počestné ženy pana Kostíka Medy Valentové před soudem. "Nelez mi na kůži!"  Nelze jinak než za plný počet. (24.11.2022)

Tak tento komentář píši v Pardubicích, ke kterým mám jistý citový vztah, a alespoň je to originalní. Nebojte jestli budu psát komentář třeba k Útěku ze Sibiře, nepojedu tam!;-) Nicméně k filmu -mistr ostrého meče má ženu ostrého jazyka. Myslím, že film diváky odvedl o všedních i nevšedních problémů války, i když pár jinotajů se do filmu podařilo schovat. (08.11.2011)

"Zatracený ženský pokolení..." Tahle hláška rychtáře v podání Jindřicha Plachty zaznívá v tomto kouzelném filmečku snad na každém kroku. Pokrytectví paniček pardubických (a jejich klevety) je vskutku děsné (a směšné zároveň). Z jejich přehlíživého postoje k ženě mistra ostrého meče (kata) Jiřího, panně Rozině, je člověku až trošku smutno. Přesto jsem se, zvláště v druhé části filmu, náramně bavil. K popukání byla především scéna, kdy je Rozina (kvůli dosti absurdnímu obvinění) předvedena před městský soud (viz zejména její hláška "nelezte mi na kůži"). Film má i "detektivní" zápletku a nemůže chybět (pro dobu vzniku tohoto filmu) tak typický šťastný konec... :-) (27.07.2018)

Komedie? No fujtajxl! Smích? Jedině trpký. Vážení, tohle fakt není komedie, to je přehlídka nejhorších lidských vlastností. Lež, přetvářka, sobectví, pýcha, úplatnost, předsudky - tohle vše se ve filmu vyskytuje. Všechno je zde strašně přehnané, všechny ty metrnice se předhánějí, která z nich bude ta nejhorší. Pak tady máme kupu zbabělých podpantofláků, za které rozhodují jejich ženušky. A na druhé straně se nachází kat a jeho žena, jediní čestní a pravdomluvní na celém širém světě. Ne, pardon, ještě tu jsou další dva lidé z různých společenských vrstev, kteří se milují nešťastnou láskou. Vlastně je to tak trochu červená knihovna, nenápadně vklíněná mezi spáry zločinu a lačnost a haštěřivost paniček. Ano, možná tenhle film ke konci války Češi potřebovali, možná je polil živou vodou, na mě ale po těch letech působí neuvěřitelně přehnaně, a to měl Frič k dispozici všechny použitelné elitní herce. 70% (24.09.2015)