Režie:
Martin FričHudba:
Eman FialaHrají:
Otomar Korbelář, Vlasta Fabianová, Růžena Šlemrová, František Smolík, Jana Dítětová, Jindřich Plachta, Naděžda Vladyková, Jaroslav Marvan, Ella Nollová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vyhlášený pytlák Jan Sochor se tvrdě staví proti tomu, aby si mladý kníže namlouval jeho dceru Barušku. Příliš dobře si pamatuje na dobu vlastního mládí a na své zásluhy o zachování knížecího rodu… Kostýmní komedii Prstýnek natočil režisér Martin Frič podle povídky Ivana Olbrachta "Táta", otištěnou v jeho sbírce "Devět veselých povídek z Rakouska i republiky". Scenáristé Josef Neuberg a Josef Hlaváč spolu s režisérem drobnou povídku podstatně rozvedli a domysleli. V jejich pojetí se předloha přetavila v romantický obrázek ze starých časů, vylehčený jemným ironickým nadhledem a spontánním humorem. I režijní pojetí bylo lehké, vtipné a svěží, se silným poetickým nábojem, dotvořeným exteriérovou kamerou Václava Hanuše a Julia Vegrichta. Hereckým výkonům dominoval oblíbený Otomar Korbelář ve vděčné dvojroli Jana Sochora mladšího i staršího, debutoval zde Zdeněk Dítě jako knížecí synek Robert, jeho nevlastní sestřičku ztělesnila půvabná Jana Dítětová. Vedle Otomara Korbeláře v tomto filmu největší prostor dostala Vlasta Fabianová v roli kněžny Andresové. Po úspěšném debutu ve filmu Pohádka máje a výrazných rolích ve filmech Rukavička a Tanečnice i zde prokázala svůj nesporný talent a zaujala svým nevšedním zjevem a temperamentním projevem. Prstýnek byl posledním českým filmem, který byl před koncem války ještě uveden do kin. Premiéra se konala v polovině února 1945 ve třech největších pražských kinech a byla nadšeně přijata vděčným obecenstvem. Dodnes se snímek setkává u diváků s vlídným přijetím. (Česká televize)
(více)Recenze (96)
Další z řady filmů, které pamatuji především ze svého dětství. Tehdy jsem asi jako malý nijak zvlášť neřešil nějakou nevěru a levobočka, ale pamatoval jsem si, že to svým způsobem nemělo zas až tak dobrý konec (dojemný však byl, to jo). Když se na to podívám dnes, kromě sentimentu působí na mě z filmu především ona melancholie z aristokratických hodnot, kterých je dnes člověk svědkem už jenom v Anglii. A taky je smutný, že někdo natolik emocionální, živelný a vznešený jako Vlasta Fabiánová, musel vyměnit hrdost za montérky družstevnice po zbytek svého života.. ()
Martin Frič jde s dobou a natočil film s neohrabanou, erotickou scénou a to již v r.1944. Nahé ženské pozadí, a ne ledasjaké, se na setinu vteřiny mihne v rybníku. Jímává historka jednoho šlechtického rodu z počátku 19.st. Krásná, mladá kněžna marně čeká, kdy se zadaří otěhotnět. Bodejť by jo. Vzala si sice urozeného, s modrou krví, ale starého unaveného knížete. Ženy však vědí své, kde nepomohou kouzla ani zaříkávání, či různé lektvary, pomůže rozum. Šlechtična svede místního pytláka, Sochra, chudého, ale o to více potentního. Z jejich krátké vášně se narodil krásný chlapeček. Avšak když šlechtična dosáhla svého cíle, Sochra jemně odkopne. Mouřenín splnil úkol a tak může jít, Šlechtický dvůr zvedl kotvy odtáhl do jiného sídla. Po 20 letech, se šlechtična vrací na "místo činu" a co čert nechtěl, její syn se zamiluje do pytlákovy nejstarší dcery a hodlá jí připravit o věneček. Tomu ovšem naposlední chvíli, jen tak tak, udělá přítrž starý, dobrý pytlák Sochr, však ví proč! Nechod s pány na led, pán uklouzne a sedlák si zlomí nohu. 70% ()
Protektorátně selankovitý snímek, který měl obecenstvu v pustém roce 1944 pomoci zapomenout na plytkou současnost. Zaznamenáníhodný je ale jiný fakt, totiž že komedie Martina Friče v sobě archivuje dobové rodičovské a pedagogické zásady (,,Škoda rány, která padne vedle.") a jako taková je v blízké budoucnosti potenciálně na indexu politicky nekorektních filmů. S příchodem zákona zakazujícího rodičům používání fyzických trestů se možná i protektorátní Prstýnek ocitne v trezoru, jistě se najde nějaký patřičně horlivý ministerský úředník či ještě spíše úřednice, stejně jako se dnes v USA z filmů z 50. let digitálně retušují cigarety... ()
Neuvědomuji si, zda jsem tento film někdy v minulosti viděl. O to víc jsem byl velice překvapen, jak byl (na tu dobu, tehdejší výrazové prostředky a odstup od vzniku) vkusný. Jiná tehdejší tvorba byla snad až povinně „veselá“ (dost často až bláznivě), tento byl umírněně romantický a bez mála reálný. Mac Fič o5 nezklamal. ()
Príjemný romantizujúci film pre pamätníkov pripomínajúci Babičku Boženy Němcovej. Život prostého pytliaka, ktorý sa zapletie s kňažnou a plod ich lásky po rokoch vyvolá znovu rozruch čo spôsobí, že sa pravda vyjaví a všetko nakoniec dobre dopadne. Produkcia aj herci majú predvojnový šarm ale aj výbornú kvalitu. Hlavne Jaroslav Marvan hviezdi v úlohe farára. Ľúbostné scény však troskotajú na dobovej topornosti. 70% ()
Galerie (47)
Photo © Nationalfilm
Zajímavosti (9)
- Otomar Korbelář ztvárnil ve filmu dvojroli syna i otce. (M.B)
- Poté, co Zdeněk Dítě během natáčení spadl z koně, využíval na tyto scény dubléra. (Duoscop)
- Film navštívilo v Československých kinách 5 292 527 divákov, čím sa stal tretím najnavštevovanejším filmom v československéj kinematografii. (Raccoon.city)
Reklama